úterý 19. července 2022

Výkyvy nálady i pracovního nasazení

Už před rokem jsem si říkala, že práce v kuchyni musí být nejtěžší. 
Tenkrát jsem dělala v nejmenovaném "zábavním" parku a vyzkoušela jsem všechny možné pozice, od strašení na strašidelném zámku po točení ledové tříště. Před tím jsem zase byla v pizzerii, ale to popravdě nevnímám jako takovou kuchyň. 
Letos jsem v kuchyni a za barem a musím říct, je to dost náročné. Já vím, asi jste to čekali. Pracuju patnáct hodin, dva dny po sobě, a pak jsou dva dny volno. To přecházím od manických záchvatů melancholie po radost, nadšení, a obavy z dalšího dne celý druhý den volna. Končím tady 5.8., což znamená že tenhle měsíc mám ještě šest směn. Příští měsíc mi možná dají samé trhané, což v praxi znamená že se každý den otáčím kde je mě potřeba s tím, že mě po obědě pošlou na hodinu domů. Stačí mi to dva dny po sobě, a nechci vám lhát, radši bych se hodila marod, než abych pracovala šest dnů v kuse bez pauzy. 
Ale jsou tu i pozitiva. Plat je slušný, s kolegy vycházím, a Lipno je krásné. Už jsem byla na pouti a v Budějovicích, což byly fajn výlety. 
S Petrou koukáme na Černobyl. Připojení blbne, takže se to furt seká, třeba právě teď mi vypadl net. A taky pracuju na přijímačkách a občas kreslím. Chtěla bych i malovat, ale k tomu je těžší se dokopat. 
Takže zatím žiju, pa.


úterý 5. července 2022

Zase další léto, zase další brigáda

Léto je u mě ve znamení práce, možná to je tím, že na běžné užívání si je stejně moc vedro. 
Nebo tím, že přes školu na práci čas nemám. 
Tak jako tak, dělám teď patnáctky v penzionu na Lipně. Patnáct hodin, to je hodně práce, a to mám za sebou teprve dvě šichty. Tady to chodí tak, že si odpracujete dva dny, další dva dny máte volno a tak dále, ale asi jsem zase nějaká speciální, protože s Petrou jsem za posledních pět dní pracovaly dvakrát a teď máme další dva dny volna. 
Už jsem stihla dělat snad všechny typy kávy bez alkoholu a od dělání koktejlů mé pořád pálí ruce. (Citrusy jsou zlo.)
Když mám volno, snažím se dělat věci na přijímačky. Mám rozepsanou druhou povídku, ale ani po půl roce brainstormingu nevím, o čem bude ta třetí. Nečekaně se mi sešli dvě víceméně fantasy, a teď bych chtěla něco realistického, ale jediné, co mě napadá je sci-fi. To je můj oblíbený žánr co se psaní týče, ale nevím. Většinou to je postapo a to by se teď asi nehodilo. 
To je teď asi všechno. Žiju, i když moc nestíhám psát. 


Lolita 52 Challenge; 14th week

 Nedávno jsem se vrátila z plenéru. Byla jsem tam od pondělka do pátku a musím říct, překvapivě jsem si to užila. Nejsem moc přírodní člověk, ale Branná byla super a začaly mě bavit krajinky. Nejraději je dělám fixy, ale i pastelky jsou fajn. Je to taková pohoda sedět s kamarády a třeba dvě hodiny v kuse pracovat na jediném obrázku.
Navíc jsme se dívali na filmy, například Brain Dead nebo Loganův útek, a většinou to byla sranda, takže mám hlášky na zbytek života. (Ty čůráš na moji maminku!)

  • ┏━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━┓
  •  What my own Lolita lifestyle is like
  • ┗━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━┛

  • Moc lifestyleových věcí nedělám. 
    Nechodím na čajové dýchánky a nevlastním okrasný porcelán, takže to ani nemůžu předstírat, přestože to vypadá jako zábava. Navíc, stejně jsem spíše na kávu, a tu si na své šaty rozhodně vylít nechci.
    Piknik v lolitě by mi nevadil, bylo by to vlastně nehorázně super. Navíc, vím přesně co bych se vzala - tu marmeládovou repliku Jane Marple. 
    Navíc nemám ani roztomile vyzdobený pokoj. Jelikož ho sdílím se sestrou, shodly jsme se na cool výzdobě, což zahrnuje hromadu plakátů a fotek.  Jednoho dne bych si přála mít krajkové záclonky nebo více plyšáků. 
    Navíc jsem přestala poslouchat japonskou hudbu a sledovat anime. 
    Co teda vedu?

    Když lolitu nosím, je to obvykle super casual. Minimální objem a jemné doplňky, kterých sice nosím hodně, ale ono se to ztratí. Nosím lolitu když jsem ve stresu, nebo když potřebuju vypadat zajímavě. Samozřejmě chci občas prostě nahodit to nejlepší, co má skříň nabízí, to jsem asi nejšťastnější. Obvykle to jsou modré víly, jako letos na klauzurní obhajoby. Sice to šlo dost jižně, ale ten outfit se všem líbil. 

    Jde to dobře se sebepéčí. Což je pěkně ubohý překlad self care, ale jak to lépe popsat netuším. Snažím se starat o své vlasy a pleť, a taky jíst zdravě. Taky hodně cvičím, pomáhá mi to na náladu. V pilates musí být nějaké hormony.

    Svůj ultimátní lolití život si žiju skrze ruční práce. Snažím se šít, plést a háčkovat. Miluju háčkování, začínala jsem s amirugumi a teď zvládnu prakticky cokoliv. Dokonce i ten Magicarpí čepec, po kterém jsem pár zim toužila. 
    Začala jsem zčásti kvůli lolitě, zčásti protože to působilo jako zábava. Občas dělám i s pryskyřicí nebo s korálky. 
    Tyhle DIY jsou nejspíš nejlepším způsobem jak rozšířit šatník. Jednou bych si chtěla udělat i vlastní klobouk, ale do té doby se toho budu muset ještě hodně naučit. 



    Velmi starý článek který jsem zapomněla vydat.

    Léto umělcovo

    V červenci jsem měla svoje westernové období a měla jsem pocit, že jasné barvy amerického západu nejlépe vystihnou fixy. Přestože mi vždycky...