Vše o mých spodničkách

Jakmile se mi před očima zjeví krátkorukávová bílá halenka s petropanovským límcem za rozumnou cenu, skočím po ní jako slepice po zatraceně vzácném flusu. (Miluju Zappa Brannigana, cituju ho častěji než čínští intelektuálové Maa.)
Zatím však řeším dilema krásných, relativně levných bot. Asi je koupím, alespoň budu mít o čem psát. Ale před tím je tu článek nejjemnější, a to o mých spodničkách.

Lepší gif jsem nenašla.

Spodnička je slovo, které nedokážu říct nahlas. Nevadí mi ho psát, ani číst, ale říct ho nahlas před mamkou, ségrou nebo kamarády je svým způsobem... divné. Může to být i tím, že mamka z EGL módy není zrovna odvázaná. 
Přesto se mi různými způsoby povedlo získat hned dvě spodnice, nebo spíš jednu a půl. Nechci vás otravovat s jejich fotkama, proto sem dám jenom výsledek :). Taky jsem měla zrovna rozdělanou práci, takže jsem si nemohla vytáhnout skutečné šaty, takže mám obyčejnou sukni z Wishe. 
Obě jsou bílé, jelikož mám v plánu nosit spíše světlejší kousky.

Dávno, v dobách kdy jsem si blog psala anglicky, jsem byla v Olomouci na... trhu? Marketu? Se Stázou jsme si daly společně kebab a ona pak týden nebyla ve škole s nevolností a mně taky nebylo nejlépe, to je skoro všechno, co si pamatuju.
Tenkrát jsem si odvezla jen spodničku, skutečně začátečnickou a tu tady můžete vidět. 
Musela jsem si jí rovnat, protože je moc krátká a dělá divný tvar a lá lomený oblouk.
Kdyby se to s něčím zkombinovalo, mohlo by to být docela v pohodě, takhle je to dobře využitelné na casual. 
Za mnou můžete vidět zbytky jídla ze strejdovi návštěvy, neudržela jsem svoji dietu a teď je mi dost dobře. 
Šla jsem potom běhat, alespoň to byl prvotní cíl. Nakonec to skončilo noční procházkou s Petrou. Škoda, že v Karviné se dá chodit jen do parku, mám ho oběhlý tak stokrát. Na druhou stranu, znám to tam a vím, že uběhnu 2.5 km v kuse, víceméně bez utrpení.

                                                                                      
Jednou si takhle listuju EGL burzou a vidím levnou spodničku z ČESKA. Věřili byste tomu? Okamžitě jsem přihodila a netrvalo to dlouho, měla jsem spodničku za kterou se nemusím stydět. Napadlo mě pod ní dát tu druhou, ale vypadalo to divně, moc nadzvednutě. 
Tahle je delší než ta předešlá a jde to vidět, šaty na ní vypadají přirozeněji, takže nikoho nenapadne že sukně drží zrovna tímhle způsobem. 
Časem budu určitě potřebovat kvalitnější, ale zatím se toho nebojím. Momentálně řeším jiné problémy a k tomuhle se vrátím jestli mi po letní brigádě zbydou peníze. Není to nejlepší přístup, ale jsem s ním spokojená. 
Mimochodem, dneska mě mamka vzbudila ve dvě, beze slova, a pak šla na záchod a spát. Prý chtěla zjistit, jestli tam ještě jsem :D. 
Rána po oslavách jsou divná.

S kamarády letos skoro všichni dosáhneme osmnácti let a většina z nich je zdevastovaná. Sama nevím, jaké to bude, ale určitě v tom nemůže být tak jiné. 
Co podle vás, je osmnáct skutečná meta? :D Naši si na své osmnáctiny nepamatují, mamka je prý ani neslavila, ale řekla bych že brečet je trochu přehnané. Ale zase je svým způsobem chápu. Navíc, přijde to až v říjnu. Danek P. to má už na jaře a Míša taky. Petra... to má až po mně, ale je to klasický melancholik. Se sestrou se strachujeme spíše o oslavu, co se dělá na takových oslavách? Kromě pití, mamka nás pít nenechá 
Na lehčí notu, ségra vytvořila celou rodinu v The Sims 3 na péestrojce, což je fakt super. Škoda že nemám fotku.

Radostné zprávy

 Vím, že jsem dlouho nic nepřidala a nedá mi to spát, tak se podělím a pár hezkých, fajn věcí z posledních dní :). 

Vzpomínáte si na tu lolita halenku, která byla vysmlouvaná, zaplacená a po všech stránkách dokonalá? Slečna utekla z domu, takže mi ji nemohla poslat. Chudák holka a tak, ale něco takového se mi na Depopu stalo potřetí. Tak jsem si místo ní chtěla objednat zelené kalhoty, pochopitelně mi včera přišly nové růžové letní kalhoty z Anglie. Mám radost, příště udělám článek jen o nich. 
S Petřiným dohledem jsem uběhla 4 km. Chvílemi jsem myslela že vidím Davida Bowieho, ale doteď mám z toho fakt velký pocit hrdosti a zadostiučinění. 
Povedlo se mi dopsat sloh na téma Inspirace povídkou Malostranskou. Vzala jsem si Figurky a udělala z nich postapo homosociální teenagerky s Danielem Brühlem. Ty nejlepší prý vyjdou samonákladem, teda když jich bude dost, tak si držím palce :D. 
Namalovala jsem si kámen, což je mamčina nová vášeň. A uháčkovala králičí muffin.
Koukám na filmy nominované na Oscara. Myslete si co chcete, tohle je důležité. Navíc jsem shlédla Mamma Mia a Slečna drsňák, super snímky.
A konečně - taťka se ostříhal. Hurá. V procesu sice vypadal jako esesák, ale pak už jenom jako vězeň a teď se konečně podobá člověku. Amster nám zrušili, tak v létě jedeme do Monaka a Niece :0. Milionáři, lidi, na ty se těším! (Bohužel, monacká rodina nemá nikoho v mém věku, natož nikoho gay af v mém věku :/. Tak to zkusím jinde, co Švédsko?")

Dnes jsem užívala více emotikonů. ale jinak ani emoce vyjádřit nelze.

Chodba s šokovým oddělením

Zdravím, přátelé ( ͡ᵔ ͜ʖ ͡ᵔ).
Mám pocit, že jsem nějakou dobu nemluvila o filmech. Bez jídla teď nemám tolik radostí, takže jsem se musela uchýlit zpátky k počítači (flashbacky na sedmou třídu) a horečně stahovat/hledat na youtube.
Technicky jsem mohla zkusit něco na Netflixu, neplatím ho přeci jen kvůli Star Treku a Merlinovi, ale tamní filmy jsou slaboučké. Navíc tam není nikdy to, co chci, jednou jsem v řadě zkusila dvacet filmů a nic. 
Hlavně, že tam můžete najít Emily in Paris. 
Ale to je vedlejší. K vánocům jsem dostala 101 kultovních filmů, které musíte vidět, tak teďka doháním resty a jeden z prvních snímků je Shock Corridor. Co se o něm dá říci?

Oficiální český název je Chodba šoků, ale to prostě nezní dobře. Zní to nedopracovaně, proto se k němu nebudu uchylovat.
A teď k filmu.
Mladý, ambiciózní novinář s touhou po Pulitzerovi se rozhodne dostat do ústavu pro mentálně choré a vyšetřit odloženou vraždu.
Jeho šéf ho podporuje, dokonce mu sežene psychologa, aby to mohl hodnověrně zahrát. Jeho přítelkyně pochopitelně až tak nadšená není, nejen, že je čeká roční odloučení, ale navíc má hrát jeho sestru.
Ano, drahý Johník se rozhodne hrát si na schizofrenika s incestními sklony.
Striptérka Cathy odmítne, ale po pár dne začne být jasné, že jestli nesvolí a nepomůže, už svého milého nemusí nikdy vidět, takže z práce odejde na policii.
Nejsem si jistá, proč přesně měla Cathy ze všech povolání zrovna exotickou tanečnici. Dokonce i v 60. letech to muselo působit trochu mimo kontext, ale byla to asi čistě vizuální volba. Jak jinak by se daly ospravedlnit halucinační výjevy Cathy s boa a v košilce? Navíc to nejspíš poukazuje na další americký problém, ale tady střílím od boku.
V ústavu John potkává různé lidi, ví přesně, koho potřebuje vyslechnout a k takovým se hlásí. Každý ztělesňuje nějaký aspekt toho, co bylo tehdy se společností špatně a je jen na vás, jak si to přeberete - mladý černoch, který se považuje za člena KKK, což není rozhodně tak vtipné, jak to zní. Ne, když ubližuje svým černým spoluvězňům. Chlápek, který se považuje za generála z občanské války, ale ve světlé chvilce vypoví, že je ve skutečnosti komunista. Než se vrátí do normálu. A konečně geniální vědec, který se vrátil do dětství. Přispěl k vývoji atomové pumy. 
Tohle všechno ukazuje na to, že ve skutečnosti je blázincem celá Amerika, ale naneštěstí to filmu ubírá na jeho aktuálnosti. Buďme upřímní, komunismus už amíky na rozdíl od nebohého Hongkongu fakt děsit nemusí. 
Navíc ano, je hezké poukázat na to, co sžírá naši společnost, ale nedá se říci, že by se autor pokoušel jít do hloubky. Všechno je tak očividné, ale při tom to musí být řečeno. 
John začne Cathy skutečně vnímat jako svoji sestru. Víme to z jedné interakce a z následného Cathyna oznámení šéfovi novin. 
John jednou za čas někoho vyslechne a mluví o svém případu, ale to je tak vše, co se ve spojitosti s ním děje. Snad i proto nás následné rozuzlení nechá v jakési letargii. 
Není to špatný film, to ne, ale mně osobně moc nezasáhl, přestože si ho cením jako ve své době průlomového a kontroverzního snímku. Navíc jsou některé sekvence a aspekty vyloženě dobré.
Dívat se na sociálně kritický film očima dnešního diváka z Česka taky není plně dobrý nápad, hlavně po téměř šedesáti letech. 

A nakonec, určitě bych to nesrovnávala s Formanovým Přeletem. Dělají to skoro všichni, ale skoro všichni se můžou jít bodnout. Zombieland je taky něco jiného než Walking Dead. 

Mějte se hezky a zdravě!

Píchlé deníky no. 2

Zdravím, přátelé! 
Dneska opět jenom GIF, ne původní grafika, protože jsem právě strávila asi čtyři hodiny na Illustratoru a kdybych tam měla udělat ještě něco, nejspíš bych se zhroutila. Jinak se mám poměrně dobře :)
Uplynulým týdnem vás provede Clint Eastwood.

                  

Myslím, že spát s náušnicí v uchu je divné, ale když já jsem si nechala propíchnout svou spící stranu. Usnu jenom na boku a na druhé straně to sice jde, ale není to tak pohodlné. Bohužel, moje pohodlná polovina se kryje s ofinovou polovinou, a než si měnit celou symetrii, to radši obětuju šest týdnů. 
Brzy mě to čeká zase, jakmile otevřou salony, ráda bych si udělala další piercing do stejného ucha, jen výš, do chrupavky.
Ucho už nebolí a zatím nehnisá, hurá!

Cvičení jsem tak trochu vyměnila za běh. Ano, stále cvičím, ale míň. Běh zprvu nebyl tak namáhavý, první tři pokusy byly v pohodě.
Petra je fakt hodná, neřve po mě a udává mi tempo. Za to jí pletu náramek, snad se jí zalíbí. 
Včera jsem šla s Petrou, ségrou, která dříve kategoricky prohlašovala, že ji na dráhu nikdo nedostane a Viki, jež měla být podle Adi v karanténě. Asi s ní jen nechtěla ven, ale byla to blbá, mírně nelegální výmluva.
Buď, nebo, což mě napadlo až teď, máme všechny problém. 
První dva kilometry byly v pohodě. Zabrala je totiž cesta do parku, ve kterém se po večerech trápíme. Noci jsou v Karviné klidné, minimálně v parku, jsou tam jenom pejskaři, cyklisti a pár běžců. Musely jsme působit jako učiněný gang. 
Ještě jsem to nezmínila, ale Viki chodí na místní policejní školu a její nohy jsou dlouhé asi jako já od krku dolů. Pěkně nás proháněla, ale holky byly v pohodě. Přála jsem jim to, ale já měla slezinu až v krku. Plíce mě pálily a přestože zbytek těla mohl, zbytek dne jsem kašlala. Vůle nebýt nejhorší porazila Petřino uklidňování a snahu o to, abych se nepřepínala. Neztratila jsem naději a dnes v deset dopoledne jsem vyrazila poprvé sama :D.
Nebyla to žádná sláva, jako při mých pokusech před třemi lety, ale je to výrazný krok. Prolínám to se stepperem a cvičením. 
Spolu s tím co jím prostě musím shodit centimetry, kila a hlavně cholesterol. 

Okey, zhřešila jsem. Snědla jsem několik sušenek a bílý rohlík, ale když já si nemohla pomoct. Náhodou jsem ho rozkrojila a takhle by je oschl, takové plýtvání by bylo nemorální. Tak jsem si ho propašovala s řepovou pomazánkou do pokoje a schovala se tam. Tvrzení, že toho nelituji by ze mě udělalo lháře. 
Teď jím zase jenom zdravě. Tělo je asi trochu v šoku. 

Popravdě, jsem přesvědčená o stresovém faktoru ve své krvi. Co s tím můžu udělat?
a) Snažit se víc - to dělám a právě to mě stresuje. 
b) Nedělat takovou tragédii z neustálého 1-. V hlavním předmětu (VPR) to znamená 1,5, čili dvojka. A to mi kazí, doslova ruší vyznamenání. S dvojkou vyznamenání být nemůže, ne z VPR. To je jako s během - i bez výraznějšího talentu musím být nejlepší.
c) Uvědomit si, co je přednější. Jestli zdraví, nebo vysvědčení. 
Zdravá můžu být i pod mostem, ale na Oxford ani na FAMU se bez známek nedostanu. 

Na pozitivnější notu, zamilovala jsem si sójové mléko a čínštinu. 
Sójové mléko prý neobsahuje cholesterol, ale je drahé, ve slevě stál jeden litr 40 Kč. Tak jsem si udělala vlastní, které chutná... čerstvěji, víc bobově. Kupované bylo lepší, ale tohle je taky super. 
Čínštinu beru jako koníček. Dříve byla mou bokovkou k hlavní výuce švédština. Tu už v podstatě zvládám a lidi vždycky překvapí, ale pak jsem si všimla čínštiny. Najednou mi přišla cool. Jedno z míst, kde bych chtěla studovat je Hongkong, kde je kromě angličtiny dost užitečná kantonština. Nakonec jsem teda začala mandarínštinu, ale ke kantonštině se dostanu. 
Mohla bych napsat nějaké poznatky o čínštině, švédštině a luvijštině, jazyku lidu, jež skoro nikdo nezná a o který se nikdo nezajímá. (A se kterým hodlám udělat průlom v archeologii, jestli mi nevyjde hvězdná kariéra u filmu.)
A navíc jsem si objednala bezvadnou lolita halenku z Depopu, už jsem poslala peníze. Snad mi bude přes prsa, prý by měla, ale znáte to.
Takže napočtenou!