Má cenu číst Dekameron?

Moc toho nestíhám. Teď mám sice spoustu času, ale během školy nemám vůli ani čas. Takže přes den prokrastinuju a po večer čtu. A posledních pár měsíců čtu, mimo jiné, záživnější, věci Dekameron. Během těch několika dlouhých týdnů mě už párkrát napadlo, jestli to má vůbec cenu. 
Co myslíte?

Boccacciova snaha o odlišení ženských charakterů na mě udělala dojem, protože něco takového se ve středověku málokdy vidí. U všech pohlaví je stereotypizace problém, ale u žen je nejlehčí si na to stěžovat. Navíc je to fakt ostuda, 
No nic. Zpět k tématu, o tomhle budu mít ještě spoustu času psát. Jednoznačně má snahu o odlišení ženských postav, ale kazí to debilními kecy o tom, že jsou muži lepší a ženám se musí poroučet. Což si nevymýšlím, je to tam doslova napsané. Celý jeden příběh je o tom, že když manželku nemlátíte, nebude si vás vážit. Celkově je moralita jednotlivých částí dosti diskutabilní.
Například ten, kdo podvádí téměř nikdy nedojde k trestu, pokud ovšem příběh není o tom, že se trestá svůdník. Je to takové dost nejednoznačné. Často je navíc za špatného právě paroháč, což v některých případech chápu, jsou to děsní chlapy, ale v dalších to nedává smysl.
(Tady poznamenám něco dost zajímavého a mírně motivačního. Příběh obsahuje trojku mezi manželkou, jejím milencem a teplým manželem, jehož homosexualitu autor naznačoval vskutku agresivně.)
Dojde-li na trestané svůdníky, je to většinou proto, že nepochopili slovo Ne.
Ale i tady jsou výjimky. Jednou je paní přinucena ke sňatku v podstatě hrozbou smrti a je to předkládáno jako dobrý konec. 
Konce jsou celkově zajímavé. Znáte Reddit, že? r/thathapenned? And then everyone clapped? Minimálně v prvních dvou dnech v podstatě o nic jiného nejde. Je to mírně ubíjející. Navíc je na začátku každé kapitoly popis toho, co se stane, takže vás to ani nepřekvapí.
Sakra, ať už jsme v podobné situaci, nebo ne,  je těžké se na to byť jen soustředit.

Je to dost na jedno brdo a dlouhé, nikam nevedoucí dialogy nepomáhají.
Na druhou stranu, taky nám to umožňuje nahlédnout do středověké mysli a života. A není to napsané vyloženě špatně, to zase ne. Za výrazné plus bych považovala i to, že to dost možná máte na maturitním seznamu literatury, což je jediný důvod, proč to čtu. Ne, abych z toho maturovala, ale abych si rozšířila obzory.
Za zajímavou považuju i výraznou kritiku církve, ke které bych ráda něco dodala, ale mám to v poznámkách a na moc si z toho nepamatuju. 
Takže ano, jestli máte hodně času a netrpíte při dlouhých nudných textech problémy s pozorností, dejte se do toho. Nemáte co ztratit a budete znít jako intelektuálové.

Výjevy ze života prváka

 Být prvák je na jednu stranu super, protože si přijdete mnohem dospěleji, než na základce, ale taky dost na nic, protože jste na škole nejmladší, nic nevíte, učitelé se vám pletou, ulice ve městě se vám pletou a hlavně, starší spolužáci jsou občas fakt svině. 
Já si první půlku prváku dost užila. Druhá byla v karanténě, ale o tom mluvit nechci. Užijte si tedy kompilaci mých oblíbených prváckých zážitků.
Gify ze Star Treku sice nesouvisí, ale fakt jsem je někde chtěla použít.

Když jsem přišla do školy a zjistila, že nám odpadla mi první volitelná hodina, němčina. Tehdy jsem fakt netušila, kam mám jít a jak to poznat, tak jsem si stoupla před učebnu se spolužáky z pracovek. Znala jsem jich jen pár, zbytek byl z jiných oborů. A nebyla bych to já, abych nepůsobila zmateně, následně nepřišel učitel, soucitně se zeptal, jestli jsem prvák a nešoupl mě do třídy plné cizích lidí, s cizí učitelkou a absolutně žádným způsobem, jak utéct. Když už nic jiného, ta učitelka vypadala překvapeněji, než já.

Když byl můj outfit tak drsný, že mě holka, vedle které jsem seděla upozornila na to, že ona se ve škole hodlá učit a že chce mít dobré známky.
(Spoiler: moc jí to nevyšlo)

Když se z té emařky v koutě vyklubala nejen má nejlepší kamarádka, ale navíc ani nebyla emařka. 

Když jsem si nechala odrůst postupku a ostříhala se na mikádo. Jeden by řekl, že mi to lidi budou chválit, a taky že jo, ale taky jsem pak pravidelně několik týdnů poslouchala, jak to před tím bylo hrozné.
Chápu to. Nemusíte mě srážet ještě víc.

Když jsem se Stázou během obědové pauzy ztratila cestou pro učebnice, řekly jsme si, že se ke škole nějak dostaneme a najednou před námi stála Karolina. Bylo to nečekané. Stejně jako to, když jsme nasedly do tramvaje a zjistily, že jedeme na druhou stranu, dál od centra.
Do školy jsme nakonec dojely. Promoklé od deště, promrzlé, a o chvíli později, ale dojely. A byl by si toho nikdo nevšiml, kdybych si nepřivolala výtah a v něm nestála naše třídní. Naštěstí to vzala s humorem, nic nevyzvídala.

Po tom jsem věděla, že Stáza bude super.

Tady bych skončila. Jsou to zhruba první dva měsíce. Stalo se toho víc, ale na tohle si vzpomínám nejlíp.
Tak tedy

Pár rad na talentovky

 Jako většinou, některé mé rady se můžou zdát vyloženě debilní. Tak ať, já jsem se dostala a to jsem se jimi řídila, takže asi fungují. Byla jsem, teda, třetí nad čarou (27/30), ale už jsem ve druháku, takže jak říkám. Nejspíš fungují.

Ideální je začít s přípravou pár let dopředu. Ne, že byste v devítce neměli šanci, ale když budete chodit pár let do ZUŠky, nejen, že naberete zkušenosti, ale navíc vám za to můžou dát bonusové body při přijímačkách. Nezoufejte, není-li ve vašem okolí žádná umělecká základka, jeden můj spolužák chodil na umělecký kurz s důchodci. 
A když už budete, můžete se naučit přijímat kritiku. Ať neskončíte takhle. Klidně si to vemte jako návod toho, co nedělat. Nejen ve škole, ale i jako funkční člen společnosti.
S tím jdou ruku v ruce kurzy. Jestli vámi vybraná škola nabízí kurzy na talentovky, jděte do toho. Před dvěma lety jsem několik týdnů brzo ráno, občas dokonce za tmy, dojížděla do Ostravy, ale stálo to za to. Když budete trávit hodně času v ateliérech, můžete si udělat kamarády a hlavně pak v den dé budete ve známém prostředí, což vás uklidní. 
Mně na kurzech poprvé došlo, že jsem nejspíš gay, což byl velmi důležitý osobní přínos.
Je-li na ZUŠku pozdě a na kurzy taky, neztrácejte naději. Tvrdou dřinou dosáhnete dobrých výsledků. Dřinou nemám na mysli neustálé kresbičky očí a zneužívání Steven Universe stylu, ale kreslení všeho, co uvidíte, od krabic po, dejme tomu, mušle a stromy. U nás na škole jsme měli tři zadání - portrét živého modelu, stylizaci podle origami a ilustrace dle naší fantazie na zadané téma.
Nic z toho nepodceňujte. Cokoliv, o čem se zmíní stránky vaší vysněné školy vám může být užitečné.
Dobrý nápad je taky přečíst si pár článků a knížek o historii a současnosti umění. U nás sice bylo v testu jen pár otázek na umění a ty byly primitivní, ale u vás tomu může být jinak. Zbytek byla matika, čeština a občanka. Matiku jsem se učila třeba i šest hodin v kuse, několik dnů za sebou a přitom tam nebyly nijak složité příklady. 
Když už jsme u testu, prosím, ujistěte se, že čekáte před správnou místností. To, že vás přede dveřmi stojí víc neznamená, že tam máte být. Zní to jako zbytečná rada, ale já a pár dalších lidí jsme takhle přišli pozdě na test. Tak jako tak jsem ho odevzdala mezi prvními, osobní flex, ale vy to štěstí mít nemusíte. Každá minuta je dobrá.
To máme profesionální tipy, teď ty osobní. 
Hlavně se moc nestresujte. Neříkám, že je stres na škodu, jeho zdravá úroveň vás může nakopnout, donutit vás na sobě pracovat. Já se na přijímačky těšila a byla jsem dost sebevědomá, zato po nich jsem chytala panické záchvaty, měla jsem pocit, že kdybych se trochu bála, více bych na sobě pracovala a udělala lepší práce.
Neříkejte si, že je to vaše jediná šance.
A když se nedostanete, nezoufejte. Máte ještě odvolání, další kola (především na keramice a jí podobných oborech) a hlavně, možná že nemáte dostatek talentu. Teda takhle, na talent moc nevěřím. Za vším je tvrdá práce. Ale i trocha předpokladů vám může pomoct. 
Občas vaše práce nejsou dobré a na umělecké byste se jenom trápili. Není to pro každého.

Abych nekončila tak negativně, máte rok na zlepšení. Pak to můžete zkusit znova a i když budete nejstarší ve třídě, třeba vám ten rok strávený něčím jiným pomůže víc, než několik let snění o umění.

Noví mutanti

 Poslouchejte, možná nemáte moc času. Na tento film jsme čekali neskutečně dlouho, přesto ho nehodlají dávat moc dlouho. Minimálně v místním kině. Může to být koronou nebo nevalným hodnocením, ale skutečně to stojí za to. 

Dobře, není to převratné. Ale zároveň to je něco, co tady zatím nebylo. Děti se schopnostmi, které pro jednou nezachraňují svět, ale sami sebe. Většinou vyděšenější, než by se slušilo. A to se mi právě líbilo.
Díky komiksům a filmům by se mohlo zdát, že schopnosti jsou přímou jízdenkou do X-menů, přičemž je většinou vidíme u někoho, kdo je už ovládá a je s nimi naprosto vyrovnaný. Mimo úvodní sekvence filmů, ale to je jen pro efekt. Tady kvůli tomu kluk nemůže být v blízkém kontaktu s holkou. Když hlavní hrdinka usne, dějí se divné věci na stupnici od prožití starého traumatu po smrt celé rodiny. Má to spoustu potenciálu. Škoda, že trochu nevyužitého. 
Rozhodně nejde o nejhorší X-menovku, tomu nevěřte, ani o takový průšvih. Je to lepší, než například Apocalypse, což je možná i tím, že v tomhle filmu Magneto netrpí. On tam vůbec není, ale to je vedlejší. Ani si toho nevšimnete, protože použité postavy jsou dost zajímavé.
Můj oblíbenec je rozmazlený syn drogového bosse, nebo něčeho v tom stylu, a což může má láska k tak trochu sviním. To vám o filmu moc neřekne, ale zato vypoví dost o mně.
Maisie Williams je v roli Rahne vyloženě sladká, je to skvělá herečka. Z dětských hvězd snad má nejoblíbenější, navíc doplňuje všechny kolegy z GoTka, kteří dostali roli pře ní.
Po dvou měsících od premiéry jsou tohle mé dva nejsilnější dojmy z postav. Těch je celkem šest, plus dráček, který se mi osobně víc líbil v komiksu. Na druhou stranu, rozhodně je zajímavý nápad udělat z něj napůl ponožko-maňáska, taková invence je u komiksovek vzácná.

Co musím pochválit, a to bez přehánění, je atmosféra. Ta dost připomíná Přelet nad kukaččím hnízdem, až jsem si musela dělat srandu z útěků  házení umyvadel. Je ponurá a téměř cítíte tu izolaci, navíc v okolí dost podobném jednomu Ostravskému kostelu. Je to ponuré a člověk cítí, že se něco pokazí, ale ne jako u hororu. Ano, jsou tam smajlíci, ale ti z toho horor neudělají, stejně tak vlk, o kterém neustále od hrdinky posloucháme.
Stejnou pověst o tom samém duchovi si díky němu vyslechneme dvakrát, na začátku a pak ve středu. Je to tak trochu trhlina ve scénáři, ale asi nevěděli, co mají ve stylu Professora X říkat během počátečních titulků. Na konci to ale vynahradí, i bez námi milovaného plešouna totiž dojde na esej ve stylu ,Ale ne, ve školním slohu mi chybí sto slov. Co si jen počnu?´
Nutno říci, posledních pár filmů to nefunguje.
Pozitivní je, že romance funguje skvěle, nikdo nám nevnucuje, že je woke (což cením víc než reprezentaci svého lidu) a hlavně, je to skvělý snímek k popkornu a filmovému večeru. Jen bych se nedívala tagy na IMDB, žádnou představu si z nich neuděláte.