Léto umělcovo

V červenci jsem měla svoje westernové období a měla jsem pocit, že jasné barvy amerického západu nejlépe vystihnou fixy. Přestože mi vždycky šla více kresba předměty, které se nedají smazat (pero je můj speciál :D), překvapilo mě, jak snadno to šlo. Přestože to není to nejlepší, co jsem kdy vytvořila, byla jsem s tím spokojená. Hlavně jsem se překvapivě skvěle bavila - skrze plochy a barvy, které se nedají smíchat v jemný stinný přechod jsem probudila vnitřního fauvistu. 
Bylo to skvělé načasování, protožeeee...

Se blížil plenér. 
Letos jsme jeli do Jeseníků. Umíte si představit, že jakkoliv jsme přátelský a přejícný kolektiv, někteří z nás trpí představou, že jsme nejhorší. V prváku jsem každé ráno umírala strachem, že to někomu dojde a okamžitě mě vyhodí ze školy. 
Letos jsem měla poprvé pocit, že kreslím co chci, jak chci a navíc mě to ještě baví. Učitelé mi poradily, ať zkusím kreslit přírodu, (no jo, protože všechno kreslím křivě :D,) a mě to bavilo. Prý mi to i docela šlo. 
Dívka na všech třech obrázcích je Klárka, bruneta která byla obarvena jelikož nemám hnědý fix.

Slíbila jsem krajinku a tady je. Víte, jak dlouho to trvalo? 
Dvě hodiny. 
Nechci tvrdit, že se mi zajídá realistická kresba. To bych kecala. Ale impresionismus a z něho vzniklé styly mi je bližší a tak jsem se jím, s fixem v ruce, inspirovala. Je to moje první skutečná krajinka, a myslím, že jako taková nedopadla špatně. Hlavně mě bavily hory - ráda zkouším vzdušnou perspektivu, zbožňuju totiž gotickou a raně renesanční malbu. Taky bylo zajímavé vymýšlet, jak udělám stromy. 

A samozřejmě pár figurálek. Kája zase s Klárkou, při obědě. Kája má nádherný profil a Klárka výraz. Učitelé mi chválili ten její u nás ikonický škleb, má takový zajímavý úsměv. Mně se zase líbí její vlasy, má je až po zadek, ale to jsem nemohla zachytit. Myslím, že lepší portréty se mi nikdy nepovedly.
Zjistila jsem, že na rozdíl od krajin nejsem schopná dělat portréty na pohlednice. 

Tomuto dílu říkám Zátiší s Vivi, alternativně Vivi jako jedna z mých francouzských dívek s mými Barbie botami na podlaze. Zase perokresba. Když tak nad tím přemýšlím, skoro furt pracuju jen perem a fixy :D. Možná to začne být repetetivní. 
S partou jsme zrovna odpočívaly, ale to neznamenalo, že jsme nepracovaly. Každý večer jsme dostávali známky a hodnocení, takže jsme pracovat museli. 

Dva menší obrázky, pohřební krajina a kostel. Na hřbitově jsem si vypálila kolečko na nohu a mám ho pořád, takže ho budu mít minimálně až do ledna, kdy už konečně budu bílá jak máslo. Netěším se, až přijdu o opálení, ale je to lepší než kolečko na noze. A kolečkem myslím kolco před půlku lýtka, které jde vidět. Fakt hodně vidět.
Kostel je jediná architektura z plenéru, která se mi celkem povedla. Ráda pracuju s rudo-oranžovou paletou. 
Třetí obsahuje moje dvě první práce, které měly úspěch. Proto jsem pak taky začala pracovat z fixy. Černobílý oblouk z naší ubytovny je pak práce, kterou učitelé považovaly za nejlepší. Asi má atmosféru. Bavila mě, navíc není ani tak křivá :D.
Ti šneci nejsou dodělaný, mrchy furt utíkaly.

Tohle je mix prací z plenéru a z brigády. Lipno (Planá) byly super, ale v okolí se toho moc kreslit nedalo, tak jsem pořád dokola kreslila výhled z místa, kam jsme se chodily opalovat. Taky jsem přihodila věžičku, je totiž zcela vzácně kreslená pastelkami.
Myslím, že na některých krajinách z brigády jde vidět, že jsem se propadala hlouběji a hlouběji do spirály úzkosti. Vypadají ještě expresivněji, než ty z plenéru. Taky mi začaly docházet fixy, takže jsem musela být kreativní.

Níže jedna z mnoha figurálek opalující se Petry, zkouška s pastely a další perokresba.

Pár kreseb z dovolené. Mamka mi před ní koupila velký kbelík z fixy, což mě neskutečně potěšilo. Jakkoliv jsem si idealisticky představovala, kolik toho nakreslím, nakonec jsem moc nestíhala :D. 
I dovolená byla na Lipně, takže jsem kreslila hlavně vodu. Na ní byly plachetnice takže ehm jo, přesně to je na první práci. 
Chaotické střechy jsou z Krumlova, pod ním je zeď z Velhartic. Byla by lepší, kdyby mi naši se ségrou nenaznačovali, že by už rádi šli. Vedle je lesní cesta, upoutalo mě, jak děsivě vypadá. Bylo těžké ji vystihnout a úplně se to nepovedlo. 

Další kresba z Krumlova, na tuhle měla trochu víc času. Přesto s ní nejsem spokojená, ale vím, že mě bavila. Ať teď vidím, jak je zase křivá.

Abych sem pořád nedávala jenom krajinky, přidám i pár dalších věcí. Hned, jak jsem se vrátila z brigády, vrhla jsem se na klasické umění. Hodně jsem o něm četla a udělala jsem podle něj hromadu studií.

Tyhle tři mám snad nejradši, anděla kvůli výrazu (chudák se nejspíš neustále ládoval kávou), Bakchus, protože je tak dramatický a Zvěstování od da Vinciho. Já vím, že to není originální, je to jen kopie, ale bavilo mě to. Práce s pastely může být špinavá a zdlouhavá, ale výsledky stojí za to. Tohle se líbilo i mým kamarádům, což znamená, že jsem se nebála jim to ukázat, na rozdíl od jiných obrazů.
Na Vánoce jsem dostala knížky o da Vincim a Majkelandželovi, takže jsem měla dost materiálu. Jestli si za pár měsíců vytáhnu renesanční malbu, budu poměrně spokojená :D.

Tohle je jedna z mála originálních kreseb, se kterou jsem spokojená. Je myslím poměrně hezká, inspirovaná výstavou MEN na zámku Hluboké, klasickou malbou a kamarádkou Kamčou, duchovním otcem všech polonahých andělů s vyšším počtem očí. 

Taky jsem šla na pár výstav, včetně Egona Schieleho. Nevím, co si o jeho odkazu myslet, ale některé z jeho prací se mi dost líbily. Taky jsem zašla na Hlubokou na Pištěka a další výstavy, přičemž jsem musela obdivovat jak nádherně je celý areál postavený. Až budu bohatý osamělý milionář, tohle si dám postavit xD. Nechci se tu však rozepisovat o každé zvlášť.
Na druhou stranu, do kina jsem se dostala jenom jednou, na Mavericka. Je to škoda, ale nemyslím si že toho moc stálo za ty peníze.

 Zítra začíná škola, a já snad ani nejsem moc nervózní. Nervózní jsem celé léto, z různých věcí, ale tahle věc mě nechává klidnou. Jen se mi nechce trávit zase deset hodin učením a vstávat o půl šesté. 
Jak se cítíte vy? :) Snad jste všichni v pohodě. Teda, v rámci možností. A snad se vám všem bude dařit, ať už studujete, nebo jste už šli pracovat.