pátek 16. dubna 2021

Mé oblíbené printy od Metamorphose

 Když jde o šaty, málokdy vnímám jejich střih. Dokud mají normální pas, beru je. Jde mi především o print, to, co na lolitě obdivuji nejvíce. Existuje je jich tolik a jen málokdy se opakují, obsahují snad všechny témata (jednou jsem viděla i biblicky ukřižované plyšáky) a zdá se, že designérům nikdy nedojde inspirace. 
Kdybych měla zůstat v uměleckém oboru, byl by design printů a šatů jako celku rozhodně mou vysněnou prací. Naštěstí však plánuju něco jiného, takže o potiscích budu jenom psát. 


Z tohohle hodlám udělat sérii, mám toho na srdíčku hodně. A začnu svou oblíbenou značkou, Metamorphose Temps de Fille. Ta má jistou pověst založenou na své extravaganci a jistém kýči, který mě ale naprosto dostal. 
Všechny fotky jsou z Lolibrary. 
Preferuji šaty před sukněmi, takže budu používat slovo šaty, to říkám pro větší přehlednost :).

Fancy Egg



Tohle je jeden z mých snů, každý druhý den se dívám na Lacemarket, jestli to někdo nepřidal. Občas se to někde objeví, takže nejde o nic nesplnitelně nedosažitelného, jako třeba Cesky Krumlov. Dobré je, že bych to brala ve všech barvách kromě růžové, takže jsou mé šance na zisk dost vysoké. 
Zdobená vajíčka jsou inspirovaná Fabergého vejci, nejde ale o přesné repliky. Spousta z nich jsou samostatná autorská díla, takže se můžeme podívat na detail vajíčka stylizovaného do kolotoče i s poníky, vajíčka s párem labutí (logo firmy), a malinkaté vajíčinečka (jinak to popsat nejde) s vlastní osobností. Je to vyloženě okouzlující. 
Nejsem si jistá geometrickým motivem na  zbytku šatů, ale líbí se mi jak se zvedá jako závěs. Nevím proč, fakt se mi líbí jak ho vajíčka překrývají. Myslím, že to vzniklo s velkou dávkou lásky. 
Šaty jsou dítětem roku 2012, ale léta páně 2016 vznikl release. Ten přinesl krásnou červenou barvu, mého osobního favorita a nové střihy. Můžete si zakoupit několik druhů pokrývek hlavy, včetně roztomilého kloboučku, který si představuju na selkách (:D) a dokonce i vestu. 
Taky existuje verze bez vajíček, ale ta je podle mě bezvýznamná.
A cena? Nízké, až to hezké není. Hledala jsem to na starých egl příspěvcích a většinou šla u sukní a JSK pod sto dolarů. To už je ale minulostí (ᵕ̣̣̣̣̣̣﹏ᵕ̣̣̣̣̣̣), protože se za poslední asi rok zvedla cena na současných 200 USD. Jeden by zaplakal.
A taky že pláče.

Strawberry Crown

 
                 
Mezi jahodovými šaty je tohle můj absolutní oblíbenec. Klasické rozvržení s jahodami u lemu a zbytku šatu s drobnými detaily v podobě jahod, květů a korunek si mě prostě získalo. Od sebe je v tomto případě odděluje stužka, které jsem si všimla až teď, což ukazuje na to, jak dobře to je zkomponované.
Líbí se mi fakt, že je v zelené, to je často opomínaná barva. Je fakt krásná. 
Působí na mě jemně a piknikově, rozhodně méně výrazně, než ostatní s mých favoritů. 
Pochází z roku 2012, opět, ale od té doby je nepřepracovali, alespoň jsem žádné nové vydání nenašla. 
Myslím, že se může využít v naprosté většině stylů, od sweet po... chtěla jsem napsat bittersweet, ale to se mi nezdá jako taková stupnice. Od OTT sweet po country. 

Magical Artefact




Ohromuje mě, v kolika barvách si můžete tento triumf lidstva nad textilem užívat. Originál vyšel v roce 2019, o rok později znova, ale v jiných, více Halloweenských barvách. 
Atmosféra tohoto printu musí být vyšší, než atmosféra Merkuru, protože se mi zdá doslova hmatatelný. Kdyby existovala J-fashion verze Věřte nevěřte, minimálně v jednom díle by Jonathan Frakes musel nahodit tyto šaty, ideálně jako A-line OP, jinak by to nemělo cenu, protože mi všechno, co vidím z fotek připomíná víkendy, kdy jsem ležela se sestrou u televize a sledovala duchařiny, popřípadě poslouchala strašidelné příběhy. 
Připomínají vám nějaké šaty/sukně/cokoliv zážitky z vašeho dětství?
Další prvek, který mě oslovil je fakt, že to působí, jako by to původně bylo nakresleno na papír a pak zvektorizováno v Illustrátoru,  


což doslova žeru. Říkám to kvůli stínům, které jsou jako vrstevnice, což je pro tento filtr typické.
 A samotné artefakty?
Máme tady vajíčka, ne nepodobná Fabergého, ty mají ohromnou historickou hodnotu, díky Romanovcům. Pak je tady Betlémská hvězda, O další věci, která jakoby padá z nebe, jsem si původně myslela, že je to koruna (napadli mě Romanovci, ale asi nad tím moc přemýšlím), přičemž se z toho vyklubaly tarotové karty. Nápisy za nimi jsou gotickým lomeným písmem, klasicky spojená s alchymií a Prahou. 
Tyhle kouzelné artefakty celkově odkazují ke klasické alchymii, snad i proto je vždy zvolená zlatá doplňková barva. Navíc jde zlatá se vším. 
Mám pocit, že v originálu jeden z kruhů odkazuje ke krumlovské šifře. Druhý kruh mi připomíná disk z Faistu, další nerozluštěnou záhadu.
Víte, jak Winona Ryder řekla v Heathers, že sebevražda dodala Heather hloubku, jednomu klukovi duši a třetímu mozek? Asi jsem právě udělala to samé bez sebevraždy.



Tak a to jsou tři hlavní. Miluju ještě další, třeba Dim Light, ale nechci, aby byl tenhle článek vyčerpávající. Nikdy si nemůžu být jistá, co se mi bude líbit příště, popřípadě jak se můj vkus změní, takže třeba za pár let nad těmito volbami ohrnu nos, kdo ví, ale teď jsem spokojená.
Ironicky, vrchní gif je od AP, klidně na to poukažte :D.

neděle 11. dubna 2021

Co s uměleckou? (Aneb nesmějte se nám)

 Lidi vždycky řeší to, co se jich netýká více než ti, kterých se téma přímo dotýká. Víte, kolik lidí se urazilo kvůli mé fóbii ze psů?
Překvapilo by vás to. 
A ještě víc lidí má potřebu navážet se do studentů umělecké, protože jo. S gymplem a obchodkou dojdete rychlého úspěchu, zato a uměleckou nikdy. (Kolik lidí z obchodky, které ten obor fakt zajímá, znáte? Já nula, což je zároveň přesný počet lidí, kteří dobrovolně studují obor Zdravotní sestra.) Řekla bych, že problém je v tom, že si nevybírají školu podle zájmů, ale podle toho, kam je vezmou a co působí docela přijatelně. Samozřejmě, ne všude. V Karviné máme policejní akademii a tam jsou obě mé známé proto, že je ten obor fakt zajímá, ale jinak jsou důvody, proč se deváťáci někam hlásí následující:
Nemusím tam jezdit autobusem.
Je to kousek. 
Berou každého. 
Není to jen černé, jak se rozmohlo IT a různé vychytávky, vznikl atraktivní obor, který spousta lidí ráda studuje, což je super. A i na výše zmíněné můžete jít jako upřímný student s budoucností, jen vypisuju své zkušenosti.

Ale o tom jsem psát nechtěla a vy jste o tom nechtěli číst. Proto přejdeme k věci. 
S uměleckou můžete dělat v podstatě cokoliv, protože nemusíte zůstat v oboru. Můžete jít na výšku a stát se právníkem. 
A i když zůstanete, máte spoustu příležitostí. Průměrný student by měl mít schopnost práce v programech jako Rhino, nebo InDesign, což vás dává výhodu při práci v designu. Dva obory na naší škole jsou především průmyslovém designu, což vede k práci na pozicích, které by vás asi ani nenapadly. Učitelé nám vyprávěli o klukovi, který navrhuje karoserie aut, přičemž mu k tomu dopomohly právě znalosti z naší školy. 
Všechno, co vidíte kolem sebe musel někdo vymyslet. Většinou to byl náhodný starý chlap před sto lety, ale i tak to do dnes musí vycházet v nových edicích a s novým vzhledem a od toho jsou studenti umění. 
A co teprve obaly, plakáty (vyzívající ke sčítání lidu nějakým Čechistánem), CD, obaly na knihy...
Dokonce i ,,umělečtější" věci jsou užitečné. Ilustrace nejeden do dětských knížek jsou dobrým příkladem. Restaurátoři nám pomáhají zachovat naše národní dědictví a vrátit, co zničili Sověti.
Spousta blogerů jsou hráči a k vytvoření takové hry je potřeba alespoň minimálně zručný grafik. (Jedna herní společnost prý nabírá přímo z naší školy. Tenhle článek zní jako reklama na tuhle školu, ale neplatí mi za to. Jde to od srdíčka.)
Animátoři. Ti to budou mít v Česku těžké, ale od toho jsou tady další jazyky.
Práce v muzeích a galeriích.
Ztrácím niť. 
Tyhle věci můžete dělat i když jste z jiné školy. Cesta z obchodky na AMU není tak nerealistická. Stejně tak můžete jít z umělecké na Zemědělskou fakultu UK. Ve výsledku je to všechno jen budova, možná dvě, s papírem, se kterým už teď stejně pořádnou práci nedostanete. (Žertuju, ale mám pocit, že důležitost maturity klesá.)
Proto vás prosím, neptejte se studentů umění, proč zahodili svůj život, nepředstavujte si je jako bezdomovce s malbičkami na Karlově mostě a neptejte se na povýšeně na otázky týkající se budoucnosti. Ve své podstatě je většina oborů stejně zbytečná. 
Snad kromě zdravek, tady musím uznat, těch pár lidí co zůstane v českém zdravotnictví bude fakt potřebných. Ale opět, i tady to jde nahradit vysokou školou. Na druhou stranu, zdravotní sestru můžete dělat hned po střední. 
Ale to už bych se do toho zamotala.
Existují taky hrozně specifické obory, které nejsou tak vzletné a civilizace by bez nich nespadla, ale je fajn, že je můžete dělat. Je nás několik miliard, ne každý může nebo chce bojovat se zlořády a zachraňovat svět.
Všechno je o člověkovi a jeho ambicích, což říkám jako někdo, kdo hodlá pracovat v úplně jiné branži, takže to nevidím nijak zkresleně. Přiznávám, občas si dělám srandu z jiných oborů, jako je třeba keramika, ale víte co všechno vás taková keramika naučí? (Klidně piště do komentářů, jsem zvědavá)
Takže se s vámi loučím a doufám, že to není moc vážné. Je to jenom několik let mého života.

Řekl vám někdy někdo že jste zbyteční? Že to co děláte nemá smysl a že umřete jako feťáci? Jestli ano, podělte se! :) 


Hello Kitty čistě proto, že je roztomilá.

neděle 4. dubna 2021

Na hraně coming outu

 Vypůjčila bych si myšlenku Simona Spiera a posteskla si nad coming outy. 
Je tak nefér, že ten trapný okamžik, na který se nejde předem připravit (leda byste nechali vzkaz rodičům na ledničče a sami odjeli na misi na Mars) musí zažívat jen část z nás. Proč rodiče vůbec něco předpokládají? Nevadí mi, že čekají, že půjdu na výšku, to od sebe taky očekávám, ale že si najdu chlapa, když jsem o žádného neprojevila nejmenší zájem? Kromě obdivu jejich schopností, samozřejmě. Po všem tom simpení nad Scarlett Johansson to mohlo jednoho z nich trknout. 
Zdá se, že ne. 
Ale to je vedlejší, protože se jim nehodlám přiznávat ještě pár let. Hodlám to udělat takhle - maturita, univerzita, manželka, Oscar, adopce z jedné z těch zemích které na tom v té době budou bledě, smrt, čtení závěti. A v té závěti to stanovým. 
Když nad tím tak přemýšlím, asi mě nepřežijou. Super, o problém méně.


Žertuju, ale mám problém porušit ten status quo. Víte, jak vypadaly mé tři první pokusy o coming out?

(Sedíme v čínské restauraci.
Vidíme se poprvé od začátku prváku.)

: Asi se mi líbí spolužačka.
Míša: Haha, to je dobrý vtip. 

(Jdeme ke kamarádce domů.)
: Mám crush na spolužačku.
Ségra s Aďou: Haha, vtipné. 

(Jsem s kamarádem.)
Já: Asi jsem lesba.
Kamarád: Haha, tos na umělecké moc dlouho nevydržela. 

Tyhle lidi mám ráda, ale nepotěšili mě. Kamarád, Danek, naštěstí pochopil, že to není vtip. Při mém druhém pokusu o výstup ze skříně jsme seděli na brigádě v pizzerii a čistili zeleninu, tak jsme měli dost času si o tom popovídat.
Byl to fakt dobrý pocit, ale nevídáme se moc často, takže to nešlo přenést do běžného života. 

Musím tady zmínit - ve škole mě nikdy nepoznali jako heteračku. Kamarádka jednou udělala takový ten seznam, jak se protnou dvě vlastnosti (s good - chaotic - evil a hetero - bi - gay, něčím takovým) a nesprávně mě zařadila pod bi. Ostatní ji opravily dřív, než jsem si toho vůbec všimla a byl to fajn pocit. Proto nechápu proč je ve filmech jediný neheteráč vždycky obklopen hetero lidmi, nemyslím si, že je to pro většinu z nás příjemné. 
Nic proti heterosexuálům. Mí rodiče jsou hetero. Mám hetero kamarády. (vtip)
Proč není v češtině žádné synonymum? Asi začnu používat straight i mimo angličtinu. 

Je dost možné, že si za tyhle reakce můžu sama, mám pověst člověka, který dělá trapné vtipy. I tak to ale bolelo, takže trvalo celou jednu fázi korony, než jsem to řekla někomu dalšímu. Někdy v létě nebo na jaře minulého roku jsem to přiznala Petře, kterou jsem viděla po asi roce. Teď se hodně bavíme, ale tehdy ne, takže jsem jí to řekla čistě proto, že o mě nemohla mít pevně zažitou představu. 
To o rok později naštvalo dvě z mých výše zmíněných kamarádek a sestru. Lidi si coming out a u koho s tím začnete berou osobně.
Přitom nejde o to, že bych je považována za homofoby. Přežili moji fujoshi fázi, vím, že jim to je jedno. Jenom je neskutečně těžké vstát a pár slovy změnit v podstatě všechno. 
Sestře s Aďou, posledním z mých přátel kdo nic nevěděly, jsem to řekla posledním. Aďa přiznávala, že je bi, tak mi to přišlo fér. 
Znám je nejdéle a nejdéle se s nimi bavím, a o to jde. 
Je jedno, jak moc se ujišťujete, že je barva vaší vlajky všem jedno, něco to změní. A to za předpokladu, že to vezmou. 
Táta je tak trochu... fóbní. Chlapy mu vadí víc, ale stejně to po všech těch vtipech bude trapné. 

Věc, o které se nemluví, je náhodný coming out. Přeřeknete se, nebo to to někdo náhodou zaslechne v konverzaci. 
Párkrát jsem měla tyhle scény, třeba když jsem mamce řekla, v rámci příběhu, že jsem se dívala: „Po zákuscích a holkách." Tehdy to alespoň bylo v kontextu, ale neustálé „vezmu si někoho, ” nebo „skončím s nějakou osobou," už jim musí být nápadné. Nikdy neurčuju pohlaví. V ničem nelžu. 
Dovedlo je to k odpovědi? 
Sotva. To sotva. 

Ukončím to na veselejší notě. Je sranda, jak někteří lidi začnou být agresivně straight, když na tohle téma dojde. Nemyslím si, že jste gay, ale když začnete s tímhle tiátrem, mám pocit že před sebou něco skrýváte. 
Uhádnete, co je ultimátní věta, kterou při téhle příležitosti dost možná využijete? Ale na tebe crush nemám. 

Před tím to znělo vtipněji. 

Tak ahoj a hezké velikonoce! (•ө•)♡

neděle 21. března 2021

Vše o mých spodničkách

Jakmile se mi před očima zjeví krátkorukávová bílá halenka s petropanovským límcem za rozumnou cenu, skočím po ní jako slepice po zatraceně vzácném flusu. (Miluju Zappa Brannigana, cituju ho častěji než čínští intelektuálové Maa.)
Zatím však řeším dilema krásných, relativně levných bot. Asi je koupím, alespoň budu mít o čem psát. Ale před tím je tu článek nejjemnější, a to o mých spodničkách.

Lepší gif jsem nenašla.

Spodnička je slovo, které nedokážu říct nahlas. Nevadí mi ho psát, ani číst, ale říct ho nahlas před mamkou, ségrou nebo kamarády je svým způsobem... divné. Může to být i tím, že mamka z EGL módy není zrovna odvázaná. 
Přesto se mi různými způsoby povedlo získat hned dvě spodnice, nebo spíš jednu a půl. Nechci vás otravovat s jejich fotkama, proto sem dám jenom výsledek :). Taky jsem měla zrovna rozdělanou práci, takže jsem si nemohla vytáhnout skutečné šaty, takže mám obyčejnou sukni z Wishe. 
Obě jsou bílé, jelikož mám v plánu nosit spíše světlejší kousky.


Dávno, v dobách kdy jsem si blog psala anglicky, jsem byla v Olomouci na... trhu? Marketu? Se Stázou jsme si daly společně kebab a ona pak týden nebyla ve škole s nevolností a mně taky nebylo nejlépe, to je skoro všechno, co si pamatuju.
Tenkrát jsem si odvezla jen spodničku, skutečně začátečnickou a tu tady můžete vidět. 
Musela jsem si jí rovnat, protože je moc krátká a dělá divný tvar a lá lomený oblouk.
Kdyby se to s něčím zkombinovalo, mohlo by to být docela v pohodě, takhle je to dobře využitelné na casual. 
Za mnou můžete vidět zbytky jídla ze strejdovi návštěvy, neudržela jsem svoji dietu a teď je mi dost dobře. 
Šla jsem potom běhat, alespoň to byl prvotní cíl. Nakonec to skončilo noční procházkou s Petrou. Škoda, že v Karviné se dá chodit jen do parku, mám ho oběhlý tak stokrát. Na druhou stranu, znám to tam a vím, že uběhnu 2.5 km v kuse, víceméně bez utrpení.

                                                                                      
Jednou si takhle listuju EGL burzou a vidím levnou spodničku z ČESKA. Věřili byste tomu? Okamžitě jsem přihodila a netrvalo to dlouho, měla jsem spodničku za kterou se nemusím stydět. Napadlo mě pod ní dát tu druhou, ale vypadalo to divně, moc nadzvednutě. 
Tahle je delší než ta předešlá a jde to vidět, šaty na ní vypadají přirozeněji, takže nikoho nenapadne že sukně drží zrovna tímhle způsobem. 
Časem budu určitě potřebovat kvalitnější, ale zatím se toho nebojím. Momentálně řeším jiné problémy a k tomuhle se vrátím jestli mi po letní brigádě zbydou peníze. Není to nejlepší přístup, ale jsem s ním spokojená. 
Mimochodem, dneska mě mamka vzbudila ve dvě, beze slova, a pak šla na záchod a spát. Prý chtěla zjistit, jestli tam ještě jsem :D. 
Rána po oslavách jsou divná.


S kamarády letos skoro všichni dosáhneme osmnácti let a většina z nich je zdevastovaná. Sama nevím, jaké to bude, ale určitě v tom nemůže být tak jiné. 
Co podle vás, je osmnáct skutečná meta? :D Naši si na své osmnáctiny nepamatují, mamka je prý ani neslavila, ale řekla bych že brečet je trochu přehnané. Ale zase je svým způsobem chápu. Navíc, přijde to až v říjnu. Danek P. to má už na jaře a Míša taky. Petra... to má až po mně, ale je to klasický melancholik. Se sestrou se strachujeme spíše o oslavu, co se dělá na takových oslavách? Kromě pití, mamka nás pít nenechá 
Na lehčí notu, ségra vytvořila celou rodinu v The Sims 3 na péestrojce, což je fakt super. Škoda že nemám fotku.

úterý 16. března 2021

Radostné zprávy

 Vím, že jsem dlouho nic nepřidala a nedá mi to spát, tak se podělím a pár hezkých, fajn věcí z posledních dní :). 


Vzpomínáte si na tu lolita halenku, která byla vysmlouvaná, zaplacená a po všech stránkách dokonalá? Slečna utekla z domu, takže mi ji nemohla poslat. Chudák holka a tak, ale něco takového se mi na Depopu stalo potřetí. Tak jsem si místo ní chtěla objednat zelené kalhoty, pochopitelně mi včera přišly nové růžové letní kalhoty z Anglie. Mám radost, příště udělám článek jen o nich. 
S Petřiným dohledem jsem uběhla 4 km. Chvílemi jsem myslela že vidím Davida Bowieho, ale doteď mám z toho fakt velký pocit hrdosti a zadostiučinění. 
Povedlo se mi dopsat sloh na téma Inspirace povídkou Malostranskou. Vzala jsem si Figurky a udělala z nich postapo homosociální teenagerky s Danielem Brühlem. Ty nejlepší prý vyjdou samonákladem, teda když jich bude dost, tak si držím palce :D. 
Namalovala jsem si kámen, což je mamčina nová vášeň. A uháčkovala králičí muffin.
Koukám na filmy nominované na Oscara. Myslete si co chcete, tohle je důležité. Navíc jsem shlédla Mamma Mia a Slečna drsňák, super snímky.
A konečně - taťka se ostříhal. Hurá. V procesu sice vypadal jako esesák, ale pak už jenom jako vězeň a teď se konečně podobá člověku. Amster nám zrušili, tak v létě jedeme do Monaka a Niece :0. Milionáři, lidi, na ty se těším! (Bohužel, monacká rodina nemá nikoho v mém věku, natož nikoho gay af v mém věku :/. Tak to zkusím jinde, co Švédsko?")

Dnes jsem užívala více emotikonů. ale jinak ani emoce vyjádřit nelze.

pondělí 8. března 2021

Chodba s šokovým oddělením

Zdravím, přátelé ( ͡ᵔ ͜ʖ ͡ᵔ).
Mám pocit, že jsem nějakou dobu nemluvila o filmech. Bez jídla teď nemám tolik radostí, takže jsem se musela uchýlit zpátky k počítači (flashbacky na sedmou třídu) a horečně stahovat/hledat na youtube.
Technicky jsem mohla zkusit něco na Netflixu, neplatím ho přeci jen kvůli Star Treku a Merlinovi, ale tamní filmy jsou slaboučké. Navíc tam není nikdy to, co chci, jednou jsem v řadě zkusila dvacet filmů a nic. 
Hlavně, že tam můžete najít Emily in Paris. 
Ale to je vedlejší. K vánocům jsem dostala 101 kultovních filmů, které musíte vidět, tak teďka doháním resty a jeden z prvních snímků je Shock Corridor. Co se o něm dá říci?




Oficiální český název je Chodba šoků, ale to prostě nezní dobře. Zní to nedopracovaně, proto se k němu nebudu uchylovat.
A teď k filmu.
Mladý, ambiciózní novinář s touhou po Pulitzerovi se rozhodne dostat do ústavu pro mentálně choré a vyšetřit odloženou vraždu.
Jeho šéf ho podporuje, dokonce mu sežene psychologa, aby to mohl hodnověrně zahrát. Jeho přítelkyně pochopitelně až tak nadšená není, nejen, že je čeká roční odloučení, ale navíc má hrát jeho sestru.
Ano, drahý Johník se rozhodne hrát si na schizofrenika s incestními sklony.
Striptérka Cathy odmítne, ale po pár dne začne být jasné, že jestli nesvolí a nepomůže, už svého milého nemusí nikdy vidět, takže z práce odejde na policii.
Nejsem si jistá, proč přesně měla Cathy ze všech povolání zrovna exotickou tanečnici. Dokonce i v 60. letech to muselo působit trochu mimo kontext, ale byla to asi čistě vizuální volba. Jak jinak by se daly ospravedlnit halucinační výjevy Cathy s boa a v košilce? Navíc to nejspíš poukazuje na další americký problém, ale tady střílím od boku.
V ústavu John potkává různé lidi, ví přesně, koho potřebuje vyslechnout a k takovým se hlásí. Každý ztělesňuje nějaký aspekt toho, co bylo tehdy se společností špatně a je jen na vás, jak si to přeberete - mladý černoch, který se považuje za člena KKK, což není rozhodně tak vtipné, jak to zní. Ne, když ubližuje svým černým spoluvězňům. Chlápek, který se považuje za generála z občanské války, ale ve světlé chvilce vypoví, že je ve skutečnosti komunista. Než se vrátí do normálu. A konečně geniální vědec, který se vrátil do dětství. Přispěl k vývoji atomové pumy. 
Tohle všechno ukazuje na to, že ve skutečnosti je blázincem celá Amerika, ale naneštěstí to filmu ubírá na jeho aktuálnosti. Buďme upřímní, komunismus už amíky na rozdíl od nebohého Hongkongu fakt děsit nemusí. 
Navíc ano, je hezké poukázat na to, co sžírá naši společnost, ale nedá se říci, že by se autor pokoušel jít do hloubky. Všechno je tak očividné, ale při tom to musí být řečeno. 
John začne Cathy skutečně vnímat jako svoji sestru. Víme to z jedné interakce a z následného Cathyna oznámení šéfovi novin. 
John jednou za čas někoho vyslechne a mluví o svém případu, ale to je tak vše, co se ve spojitosti s ním děje. Snad i proto nás následné rozuzlení nechá v jakési letargii. 
Není to špatný film, to ne, ale mně osobně moc nezasáhl, přestože si ho cením jako ve své době průlomového a kontroverzního snímku. Navíc jsou některé sekvence a aspekty vyloženě dobré.
Dívat se na sociálně kritický film očima dnešního diváka z Česka taky není plně dobrý nápad, hlavně po téměř šedesáti letech. 

A nakonec, určitě bych to nesrovnávala s Formanovým Přeletem. Dělají to skoro všichni, ale skoro všichni se můžou jít bodnout. Zombieland je taky něco jiného než Walking Dead. 

Mějte se hezky a zdravě!

úterý 2. března 2021

Píchlé deníky no. 2

Zdravím, přátelé! 
Dneska opět jenom GIF, ne původní grafika, protože jsem právě strávila asi čtyři hodiny na Illustratoru a kdybych tam měla udělat ještě něco, nejspíš bych se zhroutila. Jinak se mám poměrně dobře :)
Uplynulým týdnem vás provede Clint Eastwood.

                  

Myslím, že spát s náušnicí v uchu je divné, ale když já jsem si nechala propíchnout svou spící stranu. Usnu jenom na boku a na druhé straně to sice jde, ale není to tak pohodlné. Bohužel, moje pohodlná polovina se kryje s ofinovou polovinou, a než si měnit celou symetrii, to radši obětuju šest týdnů. 
Brzy mě to čeká zase, jakmile otevřou salony, ráda bych si udělala další piercing do stejného ucha, jen výš, do chrupavky.
Ucho už nebolí a zatím nehnisá, hurá!



Cvičení jsem tak trochu vyměnila za běh. Ano, stále cvičím, ale míň. Běh zprvu nebyl tak namáhavý, první tři pokusy byly v pohodě.
Petra je fakt hodná, neřve po mě a udává mi tempo. Za to jí pletu náramek, snad se jí zalíbí. 
Včera jsem šla s Petrou, ségrou, která dříve kategoricky prohlašovala, že ji na dráhu nikdo nedostane a Viki, jež měla být podle Adi v karanténě. Asi s ní jen nechtěla ven, ale byla to blbá, mírně nelegální výmluva.
Buď, nebo, což mě napadlo až teď, máme všechny problém. 
První dva kilometry byly v pohodě. Zabrala je totiž cesta do parku, ve kterém se po večerech trápíme. Noci jsou v Karviné klidné, minimálně v parku, jsou tam jenom pejskaři, cyklisti a pár běžců. Musely jsme působit jako učiněný gang. 
Ještě jsem to nezmínila, ale Viki chodí na místní policejní školu a její nohy jsou dlouhé asi jako já od krku dolů. Pěkně nás proháněla, ale holky byly v pohodě. Přála jsem jim to, ale já měla slezinu až v krku. Plíce mě pálily a přestože zbytek těla mohl, zbytek dne jsem kašlala. Vůle nebýt nejhorší porazila Petřino uklidňování a snahu o to, abych se nepřepínala. Neztratila jsem naději a dnes v deset dopoledne jsem vyrazila poprvé sama :D.
Nebyla to žádná sláva, jako při mých pokusech před třemi lety, ale je to výrazný krok. Prolínám to se stepperem a cvičením. 
Spolu s tím co jím prostě musím shodit centimetry, kila a hlavně cholesterol. 



Okey, zhřešila jsem. Snědla jsem několik sušenek a bílý rohlík, ale když já si nemohla pomoct. Náhodou jsem ho rozkrojila a takhle by je oschl, takové plýtvání by bylo nemorální. Tak jsem si ho propašovala s řepovou pomazánkou do pokoje a schovala se tam. Tvrzení, že toho nelituji by ze mě udělalo lháře. 
Teď jím zase jenom zdravě. Tělo je asi trochu v šoku. 
Popravdě, jsem přesvědčená o stresovém faktoru ve své krvi. Co s tím můžu udělat?
a) Snažit se víc - to dělám a právě to mě stresuje. 
b) Nedělat takovou tragédii z neustálého 1-. V hlavním předmětu (VPR) to znamená 1,5, čili dvojka. A to mi kazí, doslova ruší vyznamenání. S dvojkou vyznamenání být nemůže, ne z VPR. To je jako s během - i bez výraznějšího talentu musím být nejlepší.
c) Uvědomit si, co je přednější. Jestli zdraví, nebo vysvědčení. 
Zdravá můžu být i pod mostem, ale na Oxford ani na FAMU se bez známek nedostanu. 



Na pozitivnější notu, zamilovala jsem si sójové mléko a čínštinu. 
Sójové mléko prý neobsahuje cholesterol, ale je drahé, ve slevě stál jeden litr 40 Kč. Tak jsem si udělala vlastní, které chutná... čerstvěji, víc bobově. Kupované bylo lepší, ale tohle je taky super. 
Čínštinu beru jako koníček. Dříve byla mou bokovkou k hlavní výuce švédština. Tu už v podstatě zvládám a lidi vždycky překvapí, ale pak jsem si všimla čínštiny. Najednou mi přišla cool. Jedno z míst, kde bych chtěla studovat je Hongkong, kde je kromě angličtiny dost užitečná kantonština. Nakonec jsem teda začala mandarínštinu, ale ke kantonštině se dostanu. 
Mohla bych napsat nějaké poznatky o čínštině, švédštině a luvijštině, jazyku lidu, jež skoro nikdo nezná a o který se nikdo nezajímá. (A se kterým hodlám udělat průlom v archeologii, jestli mi nevyjde hvězdná kariéra u filmu.)
A navíc jsem si objednala bezvadnou lolita halenku z Depopu, už jsem poslala peníze. Snad mi bude přes prsa, prý by měla, ale znáte to.
Takže napočtenou!


Mé oblíbené printy od Metamorphose

 Když jde o šaty, málokdy vnímám jejich střih. Dokud mají normální pas, beru je. Jde mi především o print, to, co na lolitě obdivuji nejvíce...