Píchlé deníky no. 3

 Musím se rychle vypsat, později to možná upravím. 

Mám znova píchlé ucho. Kamarádka píchá (Vivi udělala uši, sobě nos) tak jsem se svěřila do jejích rukou. Po konci školy jsem s ilustrátory Klárou a Stázou zevlovala a najednou se Kamča vrátila s polívkou a s jehlami. 

Akt byl doprovázen silnými nadávkami a německým počítáním. Mamce jsem později (všimla si toho až když jsem jí o tom o tři dny později řekla, není moc všímavá) tvrdila, že to nekřuplo. 

Křuplo. Slyšela to Klára na druhé straně třídy. 

Všichni mi říkají, jak to mám červené a já se vymlouvám, ale co čekali? Je to chrupavka. 

Jediná fotka, ta tečka nahoře

Ten den byl tématický. Se Stázou, Vivi a Kamčou jsme si daly gotický den. Devadesátkový goth, přesněji. 

Šla jsem s rolákem s krátkým rukávem, přes to černé bodýčko a minisukně. Bunda vojenská z NDR 50. let. 

A k tomu hafo doplňků, které nejsou vidět. 

Před tím jsem ztratila nerozbitelná sluchátka, což mě zasáhlo, tak jsem si udělala smuteční make up. Teď už mám nová, ale furt mě to štve. Tahle fotka nemá na blogu co dělat, fotila jsem ji skrz Messenger kamarádům do skupiny.

Škoda, že se tam neusmívám, ale furt jsem ještě tak trochu brečela. Vlasy jsem chtěla alá 80s, ale srovnaly se se zemí během focení. Normálně fakt vypadám šťastně, nesuďte mě prosím. 

A aby to nevypadalo, že se jen bavíme, tak teď máme klauzury. 

Kamarádka se přiznala, že kvůli tomu brečí. Další už utratila několik stovek za fixy a pár jich ještě čeká. Stáza měla breakdown a začala odznova, ale už se vrátila ke starému. (Ilustrace dělá pinball.) 

Majda nakreslila sto stránek, třetí Andy ještě více. (Animace - flipbook) 

Grafika má piktogramy OH, s možným českým tématem. Já dělám cibulový vzor. Mám z toho nepříliš vítězný pocit (a potřebuju za jedna) tak to budu prezentovat v kroji. Show je taky důležitá. 

Zatím mám jen sukni, ale zbytek si třeba ušiju. 

A příští měsíc jedu do Prahy (budeme s mamkou bydlet ve Starém městě v ulici s Bezhlavým templářem!!!), pak bude plenér v Litomyšli (holky mi slíbily Pána pařmenů, já Stáze Monty Pythony) a nakonec grilovat za strejdou. Mezitím budu mít víkendový sraz v Šiklově mlýně, kvůli brigádě. Snad to nevyjde na Prahu, tu už jsem odsunovala kvůli Litomyšli. 

Vyšla knížka o Půlnočním kovbojovi, Shooting of Midnight Cowboy. 

Píchlé deníky no. 3 a Chloe Ting

 Přijdu si vyloženě ostudně, když už jsem týden nic nenapsala a při tom mám tolik témat a zážitku ಥ_ಥ. Už týden mám první loli-able, ne-li přímo lolita boty, poslední měsíc si můžu bezpečně vyndávat novou náušnici a navíc mám za sebou Chloe Ting 3 Weeks Lean Arms Challenge. Začnu, přirozeně, tím posledním. 
Protože by to mohlo zajímat víc lidí, tahle holka má plno božích cvičících programů, budu to psát v angličtině. 
To pak hodně lidí uvidí mé polonahé fotky, ale musím se obětovat pro dobrou věc.

I feel as a shame to my family, considering how slow writer I am. So many things happened to me, like my ear finally healed after piercing, my loliable boots finally arrived and I finished Chloe Ting 3 Weeks Lean Arms Challenge.. I will start with the last topic. 

Na tomhle programu mě zaujal fakt, že vám na něj stačí karimatka, délka a taky partie, na které funguje. V té době jsem chodila běhat, takže jsem si říkala, že na nohy a zadek cvičit nemusím. Za poslední cca měsíc jsem byla čtyřikrát :). Ale od příštího týdne bych ráda zase začala.

What caught my attention was the fact that only fitness mat is needed for this program. Lenght and targeted areas were also interesting. I used to run at the time, so I didn't think I needed any legs or but workouts. Well, in last month I went only four times :). What a determination! Hopefully I will start next week again. 

Jak název napovídá, bylo to zaměřené na ruce, ale to by byla nuda, takže jsou ve cvičeních obsažené i břišní svaly a záda. Snad i proto je asi půlka všech cviků v planku. 

As you can see from title, this is mainly for arms, but that wouldn't be so funny, so there are also abs and back routines. That might be the reason why is half of all exesrcises in plank. 

Jo, v planku. Mučící technice, která vám odkrví ruce a způsobí, že budete ležet obličejem na zemi a brečet nad svými rozhodnutími.

Yeah, plank. The instrument of torture that stops your blood circulation and and makes you cry, face toward floor, questioning all your life decisions. 

Prvních pár dní jsem si říkala, že je to jednoduché. No, jednoduché přímo ne, ale nechápala jsem, o čem to všichni v komentářích píší. Pak přišel den pátý. Ten den jsem měla dlouho školu, takže jsem se ke cvičení dostala až odpoledne s tím, že u nás byla návštěva. Pustila jsem si Strašáka s Al Pacinem a naklikala si to 45 minut dlouhé trápení. 

First couple of days I found it easy. Well, not easy peasy, more of not so tiring. I had no idea what are all this comments about. 

Then came the fifth day. I had long day at school, so I got to it at late afternoon, when mom's friend was over. 

I played Scarecrow with Al Pacino on TV and I optimistically started my routine. All gods of Percy Jackson, it was so hard. 

Skončila jsem v potu, stěží schopna dokončit High Knees, a lepší už to nebylo. Snad I proto jsem si nejvíce užívala Ep 4. 

I ended in sweat, unable of finishing High Knees. That might be the reason why I enjoyed Ep 4 so much.

Kdesi v polovině (dny 10-15) jsem se začala cítit nemocně a slabě, ale neodložila jsem to. Na to myslím můžu být hrdá. 

I am kinda proud of doing all days, even though I started to feel ill and weak by the half of challenge (days 10-15).

Na co už tak hrdá nejsem je fakt, že ani poslední den jsem všechno nezvládla na normální zátěži. Jo, až tak nemožné to bylo. 
Celou dobu jsem myslela, že se nic neděje, jediné, co se viditelně změnilo byly mé ruce. (Zato se změnily k lepšímu, kamarádka dokonce vyjádřila svou závist.)

What does not make me proud is fact that I couldn't do normal version. All the jumping could kill me. 

I didn't see any changes, outside of my arms, until I looked at after and before photos. 

The black bra is after, I am more sculpted  and I have that cool line on tummy. 

Posuďte sami. Ty v růžovo-černé podprsence jsou potom.

Z nějakého důvodu stojím na těch starých divně blízko. Taky jsem na té první během menstruace, na druhé až týden před ní. Beru antikoncepci (ne, ne na to, ale kvůli pleti), takže mě to vždycky strhá. 

Řekla bych, že jsem se vypracovala a rozhodně se mi zploštilo břicho!

For some reason I am standing weirdly close on before photos. I had period on the first ones, and a week before it on the second. I take pills (not to not get pregnant, I am single and not even hetero, but because of my skin). 

I feel pretty sculpted and more defined. 

To bychom měli, přejděme tedy k náušnici. Je to už pár týdnů, co bych měla mít plně zahojené ucho, přesto mi nedávno zahnisalo. Ale utopila jsem to v aloe vera, takže by to mělo být v pohodě. Dneska jsem se vzbudila na boku, na kterém ji mám, a nebolelo to. Znamená to, že na něm konečně můžu zase spát, hurá ヾ(＾-＾)ノ.

V pondělí mi odebírali krev, v středu přišel výsledek. Nic se nezměnilo. 

Týdny pití drijáků, odpírání si věcí, které mi chutnají, vzdání se pečiva a svačinek... Jo, je mi dobře a mám šťastný žaludek, ale štve mě, že se ten cholesterol nesnižuje. 

Popravdě, je vyšší než choláč mých starých a/nebo obézních příbuzných. 

1. 6. jdu na kardio ke specialistovi. Jestli mi další doktor řekne, že tohle ještě neviděl, sním dva burgery a ukončím tohle utrpení. 

A pozítří začínám školu, ale na to se těším. Bude super být zase v těch mých skoroBradavicích.

Píchlé deníky no. 2

Zdravím, přátelé! 
Dneska opět jenom GIF, ne původní grafika, protože jsem právě strávila asi čtyři hodiny na Illustratoru a kdybych tam měla udělat ještě něco, nejspíš bych se zhroutila. Jinak se mám poměrně dobře :)
Uplynulým týdnem vás provede Clint Eastwood.

                  

Myslím, že spát s náušnicí v uchu je divné, ale když já jsem si nechala propíchnout svou spící stranu. Usnu jenom na boku a na druhé straně to sice jde, ale není to tak pohodlné. Bohužel, moje pohodlná polovina se kryje s ofinovou polovinou, a než si měnit celou symetrii, to radši obětuju šest týdnů. 
Brzy mě to čeká zase, jakmile otevřou salony, ráda bych si udělala další piercing do stejného ucha, jen výš, do chrupavky.
Ucho už nebolí a zatím nehnisá, hurá!

Cvičení jsem tak trochu vyměnila za běh. Ano, stále cvičím, ale míň. Běh zprvu nebyl tak namáhavý, první tři pokusy byly v pohodě.
Petra je fakt hodná, neřve po mě a udává mi tempo. Za to jí pletu náramek, snad se jí zalíbí. 
Včera jsem šla s Petrou, ségrou, která dříve kategoricky prohlašovala, že ji na dráhu nikdo nedostane a Viki, jež měla být podle Adi v karanténě. Asi s ní jen nechtěla ven, ale byla to blbá, mírně nelegální výmluva.
Buď, nebo, což mě napadlo až teď, máme všechny problém. 
První dva kilometry byly v pohodě. Zabrala je totiž cesta do parku, ve kterém se po večerech trápíme. Noci jsou v Karviné klidné, minimálně v parku, jsou tam jenom pejskaři, cyklisti a pár běžců. Musely jsme působit jako učiněný gang. 
Ještě jsem to nezmínila, ale Viki chodí na místní policejní školu a její nohy jsou dlouhé asi jako já od krku dolů. Pěkně nás proháněla, ale holky byly v pohodě. Přála jsem jim to, ale já měla slezinu až v krku. Plíce mě pálily a přestože zbytek těla mohl, zbytek dne jsem kašlala. Vůle nebýt nejhorší porazila Petřino uklidňování a snahu o to, abych se nepřepínala. Neztratila jsem naději a dnes v deset dopoledne jsem vyrazila poprvé sama :D.
Nebyla to žádná sláva, jako při mých pokusech před třemi lety, ale je to výrazný krok. Prolínám to se stepperem a cvičením. 
Spolu s tím co jím prostě musím shodit centimetry, kila a hlavně cholesterol. 

Okey, zhřešila jsem. Snědla jsem několik sušenek a bílý rohlík, ale když já si nemohla pomoct. Náhodou jsem ho rozkrojila a takhle by je oschl, takové plýtvání by bylo nemorální. Tak jsem si ho propašovala s řepovou pomazánkou do pokoje a schovala se tam. Tvrzení, že toho nelituji by ze mě udělalo lháře. 
Teď jím zase jenom zdravě. Tělo je asi trochu v šoku. 

Popravdě, jsem přesvědčená o stresovém faktoru ve své krvi. Co s tím můžu udělat?
a) Snažit se víc - to dělám a právě to mě stresuje. 
b) Nedělat takovou tragédii z neustálého 1-. V hlavním předmětu (VPR) to znamená 1,5, čili dvojka. A to mi kazí, doslova ruší vyznamenání. S dvojkou vyznamenání být nemůže, ne z VPR. To je jako s během - i bez výraznějšího talentu musím být nejlepší.
c) Uvědomit si, co je přednější. Jestli zdraví, nebo vysvědčení. 
Zdravá můžu být i pod mostem, ale na Oxford ani na FAMU se bez známek nedostanu. 

Na pozitivnější notu, zamilovala jsem si sójové mléko a čínštinu. 
Sójové mléko prý neobsahuje cholesterol, ale je drahé, ve slevě stál jeden litr 40 Kč. Tak jsem si udělala vlastní, které chutná... čerstvěji, víc bobově. Kupované bylo lepší, ale tohle je taky super. 
Čínštinu beru jako koníček. Dříve byla mou bokovkou k hlavní výuce švédština. Tu už v podstatě zvládám a lidi vždycky překvapí, ale pak jsem si všimla čínštiny. Najednou mi přišla cool. Jedno z míst, kde bych chtěla studovat je Hongkong, kde je kromě angličtiny dost užitečná kantonština. Nakonec jsem teda začala mandarínštinu, ale ke kantonštině se dostanu. 
Mohla bych napsat nějaké poznatky o čínštině, švédštině a luvijštině, jazyku lidu, jež skoro nikdo nezná a o který se nikdo nezajímá. (A se kterým hodlám udělat průlom v archeologii, jestli mi nevyjde hvězdná kariéra u filmu.)
A navíc jsem si objednala bezvadnou lolita halenku z Depopu, už jsem poslala peníze. Snad mi bude přes prsa, prý by měla, ale znáte to.
Takže napočtenou!

Píchlé deníky no. 1

 Někdo by si mohl říct že o prázdninách přidám kupu článků. Nebo alespoň jeden. Ne, že se všechno nechám na druhý den školy. Stalo se, ale má to svoje důvody. Některé z nich zmíním v...
 
Píchlých denících! Nemám k tomu použitelnou grafiku, snad něco vypracuju.

Proč píchlé deníky?
Protože jsem si píchla ucho.
Protože mě píchla doktorka a přišla na to, že cholesterol a tuky v krvi, jimiž oplývám, jsou fakt něco. Prý to neviděla, řekla. Naprostá rarita, řekla nezávisle na ní druhá
A protože kvůli tomu teď běhám, a to mi jde rychlostí auta s píchlým kolem.

1)
Foto s mou úžasnou novou mikinou (ɔ◔‿◔)ɔ ♥. Je zelená, chlupatá a byla ve slevě, to je sen.

Včera jsem si byla se sestrou píchnout ucho. Třetí dírka, bez toho vás do třeťáku na umělecké nepustí. Plánovala jsem to nějakou dobu, ale chtěla jsem ho víš, do chrupavky. To je prý
 lepší s jehlou v salónu, kam sem chtěla jít s Majdou, ale nakonec to mamka domluvila s doktorkou. 
To vám bylo domluv, trvalo to tak dlouho, že jsme s mamkou jednou seděly u skoro příbuzných a najednou zavolala Denda a všichni ji museli přemlouvat, aby počkala a nepíchla si to doma sama. (Jako to v mládí udělala půlka naší rodiny.)
Bylo to jako přemlouvat sebevraha :D.
Nakonec se zadařilo. Prošly jsme se skoro tři kilometry do nemocnice, jejíž existence mě šokovala, a po zelené čáře (geniální nápad!) došli k ordinaci. Tam se sice chvíli čekalo, ale jakmile nás pozvala dovnitř, byla to rychlovka.
Největší zádrhel byla barva. Mamka chtěla, ať si vezmeme stejné a fialové, aby to pak mohla nosit. Nakonec se nám oběma líbil ten samý zelený pár, ale ona se nakonec přiklonila k růžové.
Dole fotka, fakt se mi líbí s mými náušnicemi ve stylu čajové soupravy.
Ségra šla, jako vždy, první. Bylo to fakt rychle, sedla si a zase vstávala. V křesle jsem pak dost znervózněla, ale i tohle dopadlo dobře. Když jsem nervózní, počítám nebo si opakuju slovíčka a tady jsem došla k drei a bylo to. Sice to trochu bolelo a ten zvuk u ucha je dost nepříjemný, ale není to žádné mučení. 
Teď si tu náušnici nesmím šest týdnů sundat, pro jistotu sem si včera ani nemyla vlasy. (Proto vypadají takhle...) 

    

2) 
Některé věci se nedají hodit na fakt, že bylo sedm ráno a já bez snídaně dřepěla v Orlové, taky mě prostě zradilo tělo. Mám ho 6,8 něco, což je prý závratné. 

Léky jsem nedostala, místo toho jsem (po výletu s mamkou do Ostravy, ten byl super), mazala v pátek k ráno k dětské doktorce.
Ta najednou přestala ráno přijímat, ale jakmile viděla mé výsledky, do půlhodiny volala. Jsem teď pojem :D.
Mám teď takovou dietu, přestože ani před tím jsem nejedla špatně a víc se hýbu, přestože před tím jsem pravidelně cvičila. Nemůžu plnotučné ani polotučné mlíko, rohlíky a nic kynutého, plus další věci.
Nejsem ani obézní, fakt nevím, odkud se to mohlo vzít.
(Afty, špatná pleť a cholesterol - to ukazuje na stres. Že by?)
Mamka jí zdravě už dva roky, takže teď takhle vaří pro dva a přidá se další porce, ještě Denda. Nechce mi to ztěžovat. Jen taťka jí většinou v práci, mají dobré obědy. 
Pozitivum je, že mi mamka dělá saláty a další věci a už se cítím lépe. Máme na choláček různé věci ze zdravé výživy, beru na to i nějaké přírodní ječmenné kapsle.
Mimo záznam máme na ps3 konečně Injustice, hra mého mládí *w*.

3)
Taky na vaší základce vypadal tělocvik jako vězeňská přestávka? Taky vás nutili dělat věci, které byli nad fyzičku a možnosti kohokoliv ve vašem věku a smáli se vám, když to nešlo?
Z té doby mám pár traumat, kromě vybíjené hlavně běh.
Nesnáším běh. Mám krátké nohy a metr padesát, jak bych mohla předběhnout ty dlouhonohé amazonky ze zbytku třídy? Teď už to řešit nemusím, ale přemýšlením o tomhle jsem definitivně strávila až moc času.
Pak Petra vyrukovala s tím, že začala běhat. Došly jsme k tomu, že se dá k armádě, takže musí zlepšovat fyzičku a já se k ni včera poprvé přidala. 

Šly jsme večer, za tmy a je dobře, že se otepluje, jinak by to bylo ve sněhu a lesu dost nepraktické. Takhle mi dala pár rad, ukázala, kudyma poběžíme a pomalu jsme se do toho pustily.
Snažila jsem se dýchat, ale je to jeden z mých největších problémů, takže to nebyla žádná sláva, ale bavilo mě to. Zítra asi půjdu zas, bylo to fakt super, pro změnu jsem měla pocit, že místo kráčení vstříc smrti jdu ke skutečnému zdraví.