Píchlé deníky no. 3 a Chloe Ting

 Přijdu si vyloženě ostudně, když už jsem týden nic nenapsala a při tom mám tolik témat a zážitku ಥ_ಥ. Už týden mám první loli-able, ne-li přímo lolita boty, poslední měsíc si můžu bezpečně vyndávat novou náušnici a navíc mám za sebou Chloe Ting 3 Weeks Lean Arms Challenge. Začnu, přirozeně, tím posledním. 
Protože by to mohlo zajímat víc lidí, tahle holka má plno božích cvičících programů, budu to psát v angličtině. 
To pak hodně lidí uvidí mé polonahé fotky, ale musím se obětovat pro dobrou věc.

I feel as a shame to my family, considering how slow writer I am. So many things happened to me, like my ear finally healed after piercing, my loliable boots finally arrived and I finished Chloe Ting 3 Weeks Lean Arms Challenge.. I will start with the last topic. 

Na tomhle programu mě zaujal fakt, že vám na něj stačí karimatka, délka a taky partie, na které funguje. V té době jsem chodila běhat, takže jsem si říkala, že na nohy a zadek cvičit nemusím. Za poslední cca měsíc jsem byla čtyřikrát :). Ale od příštího týdne bych ráda zase začala.

What caught my attention was the fact that only fitness mat is needed for this program. Lenght and targeted areas were also interesting. I used to run at the time, so I didn't think I needed any legs or but workouts. Well, in last month I went only four times :). What a determination! Hopefully I will start next week again. 

Jak název napovídá, bylo to zaměřené na ruce, ale to by byla nuda, takže jsou ve cvičeních obsažené i břišní svaly a záda. Snad i proto je asi půlka všech cviků v planku. 

As you can see from title, this is mainly for arms, but that wouldn't be so funny, so there are also abs and back routines. That might be the reason why is half of all exesrcises in plank. 

Jo, v planku. Mučící technice, která vám odkrví ruce a způsobí, že budete ležet obličejem na zemi a brečet nad svými rozhodnutími.

Yeah, plank. The instrument of torture that stops your blood circulation and and makes you cry, face toward floor, questioning all your life decisions. 

Prvních pár dní jsem si říkala, že je to jednoduché. No, jednoduché přímo ne, ale nechápala jsem, o čem to všichni v komentářích píší. Pak přišel den pátý. Ten den jsem měla dlouho školu, takže jsem se ke cvičení dostala až odpoledne s tím, že u nás byla návštěva. Pustila jsem si Strašáka s Al Pacinem a naklikala si to 45 minut dlouhé trápení. 

First couple of days I found it easy. Well, not easy peasy, more of not so tiring. I had no idea what are all this comments about. 

Then came the fifth day. I had long day at school, so I got to it at late afternoon, when mom's friend was over. 

I played Scarecrow with Al Pacino on TV and I optimistically started my routine. All gods of Percy Jackson, it was so hard. 

Skončila jsem v potu, stěží schopna dokončit High Knees, a lepší už to nebylo. Snad I proto jsem si nejvíce užívala Ep 4. 

I ended in sweat, unable of finishing High Knees. That might be the reason why I enjoyed Ep 4 so much.

Kdesi v polovině (dny 10-15) jsem se začala cítit nemocně a slabě, ale neodložila jsem to. Na to myslím můžu být hrdá. 

I am kinda proud of doing all days, even though I started to feel ill and weak by the half of challenge (days 10-15).

Na co už tak hrdá nejsem je fakt, že ani poslední den jsem všechno nezvládla na normální zátěži. Jo, až tak nemožné to bylo. 
Celou dobu jsem myslela, že se nic neděje, jediné, co se viditelně změnilo byly mé ruce. (Zato se změnily k lepšímu, kamarádka dokonce vyjádřila svou závist.)

What does not make me proud is fact that I couldn't do normal version. All the jumping could kill me. 

I didn't see any changes, outside of my arms, until I looked at after and before photos. 

The black bra is after, I am more sculpted  and I have that cool line on tummy. 

Posuďte sami. Ty v růžovo-černé podprsence jsou potom.

Z nějakého důvodu stojím na těch starých divně blízko. Taky jsem na té první během menstruace, na druhé až týden před ní. Beru antikoncepci (ne, ne na to, ale kvůli pleti), takže mě to vždycky strhá. 

Řekla bych, že jsem se vypracovala a rozhodně se mi zploštilo břicho!

For some reason I am standing weirdly close on before photos. I had period on the first ones, and a week before it on the second. I take pills (not to not get pregnant, I am single and not even hetero, but because of my skin). 

I feel pretty sculpted and more defined. 

To bychom měli, přejděme tedy k náušnici. Je to už pár týdnů, co bych měla mít plně zahojené ucho, přesto mi nedávno zahnisalo. Ale utopila jsem to v aloe vera, takže by to mělo být v pohodě. Dneska jsem se vzbudila na boku, na kterém ji mám, a nebolelo to. Znamená to, že na něm konečně můžu zase spát, hurá ヾ(＾-＾)ノ.

V pondělí mi odebírali krev, v středu přišel výsledek. Nic se nezměnilo. 

Týdny pití drijáků, odpírání si věcí, které mi chutnají, vzdání se pečiva a svačinek... Jo, je mi dobře a mám šťastný žaludek, ale štve mě, že se ten cholesterol nesnižuje. 

Popravdě, je vyšší než choláč mých starých a/nebo obézních příbuzných. 

1. 6. jdu na kardio ke specialistovi. Jestli mi další doktor řekne, že tohle ještě neviděl, sním dva burgery a ukončím tohle utrpení. 

A pozítří začínám školu, ale na to se těším. Bude super být zase v těch mých skoroBradavicích.

Mé oblíbené printy od Metamorphose

 Když jde o šaty, málokdy vnímám jejich střih. Dokud mají normální pas, beru je. Jde mi především o print, to, co na lolitě obdivuji nejvíce. Existuje je jich tolik a jen málokdy se opakují, obsahují snad všechny témata (jednou jsem viděla i biblicky ukřižované plyšáky) a zdá se, že designérům nikdy nedojde inspirace. 
Kdybych měla zůstat v uměleckém oboru, byl by design printů a šatů jako celku rozhodně mou vysněnou prací. Naštěstí však plánuju něco jiného, takže o potiscích budu jenom psát. 

Z tohohle hodlám udělat sérii, mám toho na srdíčku hodně. A začnu svou oblíbenou značkou, Metamorphose Temps de Fille. Ta má jistou pověst založenou na své extravaganci a jistém kýči, který mě ale naprosto dostal. 
Všechny fotky jsou z Lolibrary. 

Preferuji šaty před sukněmi, takže budu používat slovo šaty, to říkám pro větší přehlednost :).

Fancy Egg

Tohle je jeden z mých snů, každý druhý den se dívám na Lacemarket, jestli to někdo nepřidal. Občas se to někde objeví, takže nejde o nic nesplnitelně nedosažitelného, jako třeba Cesky Krumlov. Dobré je, že bych to brala ve všech barvách kromě růžové, takže jsou mé šance na zisk dost vysoké. 
Zdobená vajíčka jsou inspirovaná Fabergého vejci, nejde ale o přesné repliky. Spousta z nich jsou samostatná autorská díla, takže se můžeme podívat na detail vajíčka stylizovaného do kolotoče i s poníky, vajíčka s párem labutí (logo firmy), a malinkaté vajíčinečka (jinak to popsat nejde) s vlastní osobností. Je to vyloženě okouzlující. 
Nejsem si jistá geometrickým motivem na  zbytku šatů, ale líbí se mi jak se zvedá jako závěs. Nevím proč, fakt se mi líbí jak ho vajíčka překrývají. Myslím, že to vzniklo s velkou dávkou lásky. 
Šaty jsou dítětem roku 2012, ale léta páně 2016 vznikl release. Ten přinesl krásnou červenou barvu, mého osobního favorita a nové střihy. Můžete si zakoupit několik druhů pokrývek hlavy, včetně roztomilého kloboučku, který si představuju na selkách (:D) a dokonce i vestu. 
Taky existuje verze bez vajíček, ale ta je podle mě bezvýznamná.
A cena? Nízké, až to hezké není. Hledala jsem to na starých egl příspěvcích a většinou šla u sukní a JSK pod sto dolarů. To už je ale minulostí (ᵕ̣̣̣̣̣̣﹏ᵕ̣̣̣̣̣̣), protože se za poslední asi rok zvedla cena na současných 200 USD. Jeden by zaplakal.
A taky že pláče.

Strawberry Crown

 

                 

Mezi jahodovými šaty je tohle můj absolutní oblíbenec. Klasické rozvržení s jahodami u lemu a zbytku šatu s drobnými detaily v podobě jahod, květů a korunek si mě prostě získalo. Od sebe je v tomto případě odděluje stužka, které jsem si všimla až teď, což ukazuje na to, jak dobře to je zkomponované.
Líbí se mi fakt, že je v zelené, to je často opomínaná barva. Je fakt krásná. 
Působí na mě jemně a piknikově, rozhodně méně výrazně, než ostatní s mých favoritů. 
Pochází z roku 2012, opět, ale od té doby je nepřepracovali, alespoň jsem žádné nové vydání nenašla. 
Myslím, že se může využít v naprosté většině stylů, od sweet po... chtěla jsem napsat bittersweet, ale to se mi nezdá jako taková stupnice. Od OTT sweet po country. 

Magical Artefact

Ohromuje mě, v kolika barvách si můžete tento triumf lidstva nad textilem užívat. Originál vyšel v roce 2019, o rok později znova, ale v jiných, více Halloweenských barvách. 
Atmosféra tohoto printu musí být vyšší, než atmosféra Merkuru, protože se mi zdá doslova hmatatelný. Kdyby existovala J-fashion verze Věřte nevěřte, minimálně v jednom díle by Jonathan Frakes musel nahodit tyto šaty, ideálně jako A-line OP, jinak by to nemělo cenu, protože mi všechno, co vidím z fotek připomíná víkendy, kdy jsem ležela se sestrou u televize a sledovala duchařiny, popřípadě poslouchala strašidelné příběhy. 
Připomínají vám nějaké šaty/sukně/cokoliv zážitky z vašeho dětství?
Další prvek, který mě oslovil je fakt, že to působí, jako by to původně bylo nakresleno na papír a pak zvektorizováno v Illustrátoru,  

což doslova žeru. Říkám to kvůli stínům, které jsou jako vrstevnice, což je pro tento filtr typické.
 A samotné artefakty?
Máme tady vajíčka, ne nepodobná Fabergého, ty mají ohromnou historickou hodnotu, díky Romanovcům. Pak je tady Betlémská hvězda, O další věci, která jakoby padá z nebe, jsem si původně myslela, že je to koruna (napadli mě Romanovci, ale asi nad tím moc přemýšlím), přičemž se z toho vyklubaly tarotové karty. Nápisy za nimi jsou gotickým lomeným písmem, klasicky spojená s alchymií a Prahou. 
Tyhle kouzelné artefakty celkově odkazují ke klasické alchymii, snad i proto je vždy zvolená zlatá doplňková barva. Navíc jde zlatá se vším. 
Mám pocit, že v originálu jeden z kruhů odkazuje ke krumlovské šifře. Druhý kruh mi připomíná disk z Faistu, další nerozluštěnou záhadu.
Víte, jak Winona Ryder řekla v Heathers, že sebevražda dodala Heather hloubku, jednomu klukovi duši a třetímu mozek? Asi jsem právě udělala to samé bez sebevraždy.

Tak a to jsou tři hlavní. Miluju ještě další, třeba Dim Light, ale nechci, aby byl tenhle článek vyčerpávající. Nikdy si nemůžu být jistá, co se mi bude líbit příště, popřípadě jak se můj vkus změní, takže třeba za pár let nad těmito volbami ohrnu nos, kdo ví, ale teď jsem spokojená.
Ironicky, vrchní gif je od AP, klidně na to poukažte :D.

Co s uměleckou? (Aneb nesmějte se nám)

 Lidi vždycky řeší to, co se jich netýká více než ti, kterých se téma přímo dotýká. Víte, kolik lidí se urazilo kvůli mé fóbii ze psů?
Překvapilo by vás to. 
A ještě víc lidí má potřebu navážet se do studentů umělecké, protože jo. S gymplem a obchodkou dojdete rychlého úspěchu, zato a uměleckou nikdy. (Kolik lidí z obchodky, které ten obor fakt zajímá, znáte? Já nula, což je zároveň přesný počet lidí, kteří dobrovolně studují obor Zdravotní sestra.) Řekla bych, že problém je v tom, že si nevybírají školu podle zájmů, ale podle toho, kam je vezmou a co působí docela přijatelně. Samozřejmě, ne všude. V Karviné máme policejní akademii a tam jsou obě mé známé proto, že je ten obor fakt zajímá, ale jinak jsou důvody, proč se deváťáci někam hlásí následující:
Nemusím tam jezdit autobusem.
Je to kousek. 
Berou každého. 
Není to jen černé, jak se rozmohlo IT a různé vychytávky, vznikl atraktivní obor, který spousta lidí ráda studuje, což je super. A i na výše zmíněné můžete jít jako upřímný student s budoucností, jen vypisuju své zkušenosti.

Ale o tom jsem psát nechtěla a vy jste o tom nechtěli číst. Proto přejdeme k věci. 
S uměleckou můžete dělat v podstatě cokoliv, protože nemusíte zůstat v oboru. Můžete jít na výšku a stát se právníkem. 
A i když zůstanete, máte spoustu příležitostí. Průměrný student by měl mít schopnost práce v programech jako Rhino, nebo InDesign, což vás dává výhodu při práci v designu. Dva obory na naší škole jsou především průmyslovém designu, což vede k práci na pozicích, které by vás asi ani nenapadly. Učitelé nám vyprávěli o klukovi, který navrhuje karoserie aut, přičemž mu k tomu dopomohly právě znalosti z naší školy. 
Všechno, co vidíte kolem sebe musel někdo vymyslet. Většinou to byl náhodný starý chlap před sto lety, ale i tak to do dnes musí vycházet v nových edicích a s novým vzhledem a od toho jsou studenti umění. 
A co teprve obaly, plakáty (vyzívající ke sčítání lidu nějakým Čechistánem), CD, obaly na knihy...
Dokonce i ,,umělečtější" věci jsou užitečné. Ilustrace nejeden do dětských knížek jsou dobrým příkladem. Restaurátoři nám pomáhají zachovat naše národní dědictví a vrátit, co zničili Sověti.
Spousta blogerů jsou hráči a k vytvoření takové hry je potřeba alespoň minimálně zručný grafik. (Jedna herní společnost prý nabírá přímo z naší školy. Tenhle článek zní jako reklama na tuhle školu, ale neplatí mi za to. Jde to od srdíčka.)
Animátoři. Ti to budou mít v Česku těžké, ale od toho jsou tady další jazyky.
Práce v muzeích a galeriích.
Ztrácím niť. 
Tyhle věci můžete dělat i když jste z jiné školy. Cesta z obchodky na AMU není tak nerealistická. Stejně tak můžete jít z umělecké na Zemědělskou fakultu UK. Ve výsledku je to všechno jen budova, možná dvě, s papírem, se kterým už teď stejně pořádnou práci nedostanete. (Žertuju, ale mám pocit, že důležitost maturity klesá.)
Proto vás prosím, neptejte se studentů umění, proč zahodili svůj život, nepředstavujte si je jako bezdomovce s malbičkami na Karlově mostě a neptejte se na povýšeně na otázky týkající se budoucnosti. Ve své podstatě je většina oborů stejně zbytečná. 
Snad kromě zdravek, tady musím uznat, těch pár lidí co zůstane v českém zdravotnictví bude fakt potřebných. Ale opět, i tady to jde nahradit vysokou školou. Na druhou stranu, zdravotní sestru můžete dělat hned po střední. 
Ale to už bych se do toho zamotala.
Existují taky hrozně specifické obory, které nejsou tak vzletné a civilizace by bez nich nespadla, ale je fajn, že je můžete dělat. Je nás několik miliard, ne každý může nebo chce bojovat se zlořády a zachraňovat svět.
Všechno je o člověkovi a jeho ambicích, což říkám jako někdo, kdo hodlá pracovat v úplně jiné branži, takže to nevidím nijak zkresleně. Přiznávám, občas si dělám srandu z jiných oborů, jako je třeba keramika, ale víte co všechno vás taková keramika naučí? (Klidně piště do komentářů, jsem zvědavá)
Takže se s vámi loučím a doufám, že to není moc vážné. Je to jenom několik let mého života.

Řekl vám někdy někdo že jste zbyteční? Že to co děláte nemá smysl a že umřete jako feťáci? Jestli ano, podělte se! :) 

Hello Kitty čistě proto, že je roztomilá.

Na hraně coming outu

 Vypůjčila bych si myšlenku Simona Spiera a posteskla si nad coming outy. 
Je tak nefér, že ten trapný okamžik, na který se nejde předem připravit (leda byste nechali vzkaz rodičům na ledničče a sami odjeli na misi na Mars) musí zažívat jen část z nás. Proč rodiče vůbec něco předpokládají? Nevadí mi, že čekají, že půjdu na výšku, to od sebe taky očekávám, ale že si najdu chlapa, když jsem o žádného neprojevila nejmenší zájem? Kromě obdivu jejich schopností, samozřejmě. Po všem tom simpení nad Scarlett Johansson to mohlo jednoho z nich trknout. 
Zdá se, že ne. 
Ale to je vedlejší, protože se jim nehodlám přiznávat ještě pár let. Hodlám to udělat takhle - maturita, univerzita, manželka, Oscar, adopce z jedné z těch zemích které na tom v té době budou bledě, smrt, čtení závěti. A v té závěti to stanovým. 
Když nad tím tak přemýšlím, asi mě nepřežijou. Super, o problém méně.

Žertuju, ale mám problém porušit ten status quo. Víte, jak vypadaly mé tři první pokusy o coming out?

(Sedíme v čínské restauraci.
Vidíme se poprvé od začátku prváku.)
Já: Asi se mi líbí spolužačka.
Míša: Haha, to je dobrý vtip. 

(Jdeme ke kamarádce domů.)
Já: Mám crush na spolužačku.
Ségra s Aďou: Haha, vtipné. 

(Jsem s kamarádem.)
Já: Asi jsem lesba.
Kamarád: Haha, tos na umělecké moc dlouho nevydržela. 

Tyhle lidi mám ráda, ale nepotěšili mě. Kamarád, Danek, naštěstí pochopil, že to není vtip. Při mém druhém pokusu o výstup ze skříně jsme seděli na brigádě v pizzerii a čistili zeleninu, tak jsme měli dost času si o tom popovídat.
Byl to fakt dobrý pocit, ale nevídáme se moc často, takže to nešlo přenést do běžného života. 

Musím tady zmínit - ve škole mě nikdy nepoznali jako heteračku. Kamarádka jednou udělala takový ten seznam, jak se protnou dvě vlastnosti (s good - chaotic - evil a hetero - bi - gay, něčím takovým) a nesprávně mě zařadila pod bi. Ostatní ji opravily dřív, než jsem si toho vůbec všimla a byl to fajn pocit. Proto nechápu proč je ve filmech jediný neheteráč vždycky obklopen hetero lidmi, nemyslím si, že je to pro většinu z nás příjemné. 
Nic proti heterosexuálům. Mí rodiče jsou hetero. Mám hetero kamarády. (vtip)
Proč není v češtině žádné synonymum? Asi začnu používat straight i mimo angličtinu. 

Je dost možné, že si za tyhle reakce můžu sama, mám pověst člověka, který dělá trapné vtipy. I tak to ale bolelo, takže trvalo celou jednu fázi korony, než jsem to řekla někomu dalšímu. Někdy v létě nebo na jaře minulého roku jsem to přiznala Petře, kterou jsem viděla po asi roce. Teď se hodně bavíme, ale tehdy ne, takže jsem jí to řekla čistě proto, že o mě nemohla mít pevně zažitou představu. 
To o rok později naštvalo dvě z mých výše zmíněných kamarádek a sestru. Lidi si coming out a u koho s tím začnete berou osobně.

Přitom nejde o to, že bych je považována za homofoby. Přežili moji fujoshi fázi, vím, že jim to je jedno. Jenom je neskutečně těžké vstát a pár slovy změnit v podstatě všechno. 

Sestře s Aďou, posledním z mých přátel kdo nic nevěděly, jsem to řekla posledním. Aďa přiznávala, že je bi, tak mi to přišlo fér. 

Znám je nejdéle a nejdéle se s nimi bavím, a o to jde. 

Je jedno, jak moc se ujišťujete, že je barva vaší vlajky všem jedno, něco to změní. A to za předpokladu, že to vezmou. 

Táta je tak trochu... fóbní. Chlapy mu vadí víc, ale stejně to po všech těch vtipech bude trapné. 

Věc, o které se nemluví, je náhodný coming out. Přeřeknete se, nebo to to někdo náhodou zaslechne v konverzaci. 

Párkrát jsem měla tyhle scény, třeba když jsem mamce řekla, v rámci příběhu, že jsem se dívala: „Po zákuscích a holkách." Tehdy to alespoň bylo v kontextu, ale neustálé „vezmu si někoho, ” nebo „skončím s nějakou osobou," už jim musí být nápadné. Nikdy neurčuju pohlaví. V ničem nelžu. 

Dovedlo je to k odpovědi? 

Sotva. To sotva. 

Ukončím to na veselejší notě. Je sranda, jak někteří lidi začnou být agresivně straight, když na tohle téma dojde. Nemyslím si, že jste gay, ale když začnete s tímhle tiátrem, mám pocit že před sebou něco skrýváte. 

Uhádnete, co je ultimátní věta, kterou při téhle příležitosti dost možná využijete? Ale na tebe crush nemám. 

Před tím to znělo vtipněji. 

Tak ahoj a hezké velikonoce! (•ө•)♡