Doplňky

V předvánočním článku jsem zmiňovala výpravu do Prioru. Koupila jsem tam nejen černou krajku, kterou dnes neuvidíte, ale taky sponky a hvězdičky, takže jsem se mohla hrnou výroby doplňků k mé jediné (mamkou ušité) sukně.
Zbylo z ní dost látky, takže jsem začala dělat mašle.

Ta velká je fakt velká, sežrala by mi půlku hlavy :D. Původně jsem ji chtěla udělat dvojitou, jakože menší mašle přišitá k větší, pokud to dává smysl, ale rozhodla jsem se pro jednoduchý design, na víc si zatím ani netroufám. 

Stejně jako hvězdičky, drží i mašle na sponě. Není nejkvalitnější, rozhodně nezvládne vydržet i přes mé taneční pohyby, ale to nevadí. Já v lolitě stejně netančím :D.

Jak si můžete všimnout, je to levácky ušité. Pořád se učím, dávám do toho veškeré své nadání :D.

K vánocům jsem dostala hromadu korálků, tak jsem si zkušebně vyrobila dva růžence a srdíčko. Všechno při štědrovečerních pohádkách a Někdo to rád horké. Na to jsem se nemohla dočkat. 

Jak využíváte prázdnin vy? :) 

 

Týden předvánoční

 Jsem vysoce vánoční člověk pocházející z vysoce vánoční rodiny. (Až na taťku, zapřísáhlého odpůrce humbuku kolem svátků.) Proto si mě nejspíš dovede představit v tomto jedinečném období. Připadám si fakt jako Buddy z Vánočního skřítka, až na to, že já bych mezi ně zapadla :). Pasivně agresivní smajlík naznačuje, že podobných vtipů na svou výšku jsem si vyslechla dost. No nic, jdeme na to!

Pondělí

Pondělky jsou dlouhé, máme deset vyučovacích hodin. Většina z toho jsou praxe, ale i tak, je to hrozně vyčerpávající. Na druhou stranu, měla jsem hodně času na chlubení se novým hrníčkem od Adi. Je to spíše hrnek, obří keramická obluda ve tvaru vánočního tučňáka.
Po dlouhém dni jsme se s mamkou a sestrou dívali na Vánočního skřítka, což popudilu taťku, který s námi dva dny nemluvil. (Nehledejte v tom logiku.) To bylo v sobotu. Takže v pondělí byl ještě nepříjemný jak ... trdel.

Úterý
V úterý byl Vánoční volejbalový turnaj. Učitel to advisoval jako srandu, pohodu, tak se nás pár srandovních pohodářů přihlásilo. Když to měla být pohoda, proč byl zbytek týmů poloprofesionální, ne-li zcela? :) Mám modřiny. Navíc mě dost lidí vidělo stočit se před míčem do kuličky. Měla jsem flashbacky na vybíjenou na základce.
Náš tým byl zoufale poslední, ale většina z nás byla schopna se smát. Jakmile mi došlo, že už nemůžeme vyhrát (leda tak naši důstojnost), brala jsem to jako srandu.
Kamarádka mi řekla, že nevím jak to dělám, ale vypadám každý den svátečněji a svátečněji. O svých outfitech musím udělat článek.
Po škole jsem šla dokoupit část dárků.

S taťkou jsme mrkly na Spáče. Už je zase v pohodě, ale i tak si přijdu vydíraně. 

Středa
Byla besídka (っ＾▿＾)۶🍸🌟🍺٩(˘◡˘ ). Na tu jsme měli naplánovaný pyžamový den a překvapivý počet lidí skutečně přišel. Já byla v žirafím overalu.
Rozdala jsem tak 13 dárků a bylo to super, protože jsme se taky dohodly a s kamarádkami si udělaly kávový dýchánek. Se šlehačkou a se vším.
Stáza si to musela nalít do kelímku a stálo mě hodně práce jí hned nepodat její dárek, hrníček s tygrem.

Po škole jsem si šla do Housu koupit halenku a s Kamčou a Bárou jsme ještě chvíli procházeli obchody. Od těch jsem se moc nevzdálila ani po příjezdu do Karviné, ségra je totiž kávový snob (no dobře, je milovník) a chtěla speciální mlíko. No, a mléčné dary nekoupíte měsíc předem, že?
Neodolala jsem a koupila si i obří plyšovou želvu. Mám z ní radost, i když odtáhnout ji po námraze domů bylo složité.
Mléko jsem odnesla babičce, sebe domů a po odpočinku a psaní článku přišla sestra s Petrou. Ségře konečně sundali rovnátka, pravý vánoční zázrak.
Když pak na mě dohlížela při úklidu, otevřela jsem skříň, ve které mám dříve koupený dárek, což ji hrozně rozesmálo. Letos nebude moc překvapená.

Čtvrtek
Prázdniny by měly být o relaxu, ale já ho moc nepociťovala. V Kaufu jsem chtěla koupit i třetí část dárku pro Dendu (má ještě takové speciální rozpustné cosi do koupele), ale neměli ho, karamelový topping, tak jsem ráno vyšla do Tesca Expres s tím, že se rovnou podívám do Prioru pro krajku. Měli byste se smát, Prior je na druhé straně města, nevím, jak mě vůbec napadlo dát to do souvislostí. 
Ouha, v Expresu nic. Až na chaos, málem jsem se začala modlit ke svému stvořiteli.
Busem jsem dojela k Prioru a pod ním je Billa. Tam taky toppingy nevedou.
Na třetí opačné straně Karviné je normální Tesco, a podle iTesco bych tam měla mít větší úspěch. S nákupem z Prioru (uvidíte nejspíš zítra) jsem chytila spoj k Tescu a doufala, že uspěju, protože pak bych trotlovsky musela vracet kousek za Billu do Alberta (není to tak malý kousek, abych to riskovala rovnou).
A tam nejenže měli topping, ale také koření do kávy Chai a Slaný karamel. Tato krabička vyhrála, už jen protože nemám tušení, jak zabalit topping. Ještě jsem si koupila náušnice a hrdinsky se vrátila.
Po obědě následovala návštěva babičky a dědy, kteří dělali tataráček. Já na maso moc nejsem, ale tatarák si dám ráda. 
Za naší nepřítomnosti taťka zabil kapra, moc se u nás neohřál :(. Ale chápu to, ten minulý se celou noc snažil utéct. Hlavně že k vaně přinesl morče, které z návštěvníka moc nadšené nebylo.
Večer jsme se dívaly na Lásku nebeskou.

Pátek
Je ráno. Moje lolití (snad) kamarádka si založila blog, mám objednané RHS a novou halenku a naši chystají sváteční snídani, jednu ze dvou (spolu s velikonoční), kterou jíme spolu. 
Jsem spokojená a těším se na vše, co má přijít.
Jen mě mrzí, že jsme nestihly žádnou klasickou pohádku, dokonce ani Anděla Páně nebo O dvanácti měsíčcích. Ale co, máme ještě dost času.

A na Silvestra budu letos konečně pryč, s Petrou a sestrou v Táboře. Nesnáším Silvestra, vždycky to je únavně tragické, takže i za tohle jsem vděčná.

Krásně svátky vám všem!

Velveteen Frill JSK (2003) je konečně doma

Když jsem od babičky dostala k osmnáctinám peníze, chtěla jsem šetřit na výlet, koncert, nebo řidičák, který nechci, ale budu si ho muset udělat. Pak se objevily nádherné šaty, které nestály zas tolik a byly od Mety a já věděla, že řidičák má smůlu. 

Fotka od prodejce

Po nákupu jsem se zoufale snažila najít o Velveteen Frill nějaké informace, ale nedařilo se mi to. Jsou dost staré (stejný ročník jako já :D), takže mě to nepřekvapilo, BTSSB naštěstí vydalo podobné, tak jsem našla alespoň nějakou coordovou inspiraci.

Přes peripetie hledání dalších fotek jsem byla dokonale šťastná, dokud mi nedošlo že existuje clo.
Jakmile na něco dost usilovně myslíte, vesmír vám to dá. Nechci mluvit o častce, kterou si DHL vyžádala jako výkupné, proto tuhle část přeskočím.

Ten balíček byl divně malinký, až jsem nevěřila, že se tam něco vešlo, ale mé obavy byly zbytečné. Uvnitř byly ještě dva balíčky, trochu jako matrjoška. Ale vnitřek stál za to.

Neumím fotit sebe ani šaty :D.

Tyhle JSK mají částečný shirring, díky čemuž mi zvláštně sedí přes prsa. Byla jsem z toho nešťastná, ale dneska jsem zkusila zatáhnout za tu červenou stužku u lemu a co se nestalo? Ono se to dá utáhnout. Ale bylo to překvápko, jsem zvyklá že přes prsa je mi všechno malé.

To utahování jsem vykutala až po dokončení fotek a převlečení, takže to tu vypadá zvláštně. tady je detail na moji novou halenku z House, kterou jsem si stihla koupit. Až dneska jsem se dostala k focení. Jsem líná a nechci, abych musela rodině vysvětlovat, v čem chodím :). Ale sestra o tom ví a přijímá to. 

Tenhle detail není potřebný, ale můj obličej tu vypadá oválněji, než je zvykem. Vzácný to okamžik.

Velveteen Frill jsou tak boží, že můj foťák nebyl schopen zachytit detaily. Ta krajka vždycky divně svítila, takže se nemůžu pochlubit, ale krajka je háčkovaná, což mi jakožto háčkofilovi vyhovuje. Chtěla bych si k tomu vytvořit bolerko, jen budu potřebovat vhodný odstín bílé. 

V popisu předmětu bylo zmíněno, že je mám před nošením vyčistit. Je pravda, že dny slávy už mají dávno za sebou, krajka je trochu zažloutlá a samet se osahal, ale myslím, že s trochou péče budou moc hezké. Jen musím sehnat kvalitnější spodničku. 
Nevyznám se v šití, ale řekla bych že je zde kvalitní. 
Až budu příště objednávat Old School, dám se asi zase na Metu, což je známka nejvyšší spokojenosti :). Nebo Moitié, ale to snad až za pár let :D.
Brzy musím napsat o sobotním minisrazu! Takže zatím pa, začínají mi prázdniny, takže budu mít čas na blog.

Můj první autorský snímek

 Pondělí začalo brutálně tím, že mě vzbudila rýma ve tři ráno. Díky tomu jsem se po kávě a energeťáku cítila zbytek dne jako na speedu. Ale to nevadí, pondělí je stejně každotýdenní rozmazaný flek.
Nedávno jsem udělala skvělý kauf, když jsem za devět polívek a tři energy drinky dala jen jednu stravenku. Není to zdravé, ale do vánoc to přežiju a pak uvidíme.

Když jsem se překvapivě pozdě dostala do školy, tramvaje si teď dělají co chtějí, měli jsme mít figurálky. Většinou děláme nákresy jedné dámy, dochází už několik týdnů, ale tentokrát jsme dělali pohybovky. To je několik obrázků, každý za krátký časový úsek a v nějaké póze, kterou by jinak nevydržela. Technika byla volná, tak jsem skončila u pera a parádně jsem si to užila. Možná pak něco přidám, ale málokdy si fotím práce, i ty povedené, tak to teď nemám u sebe :/. 
Učitelka mi to chválila. To bylo lepší, než jablečný Crazy Wolf po ránu.

V dévékáčku (Dějiny výtvarné kultury), si to užívám vždycky, ale dneska mi jeden z mých top tří učitelů řekl, a to před celou třídou, takže to nebylo divný, že jsem dneska roztomilá a má z toho radost. Celý advent nosím jedině vánoční outfity, takže mi to udělalo ohromnou radost. Navíc, je to jeden z mála komplimentů mimo rodinu a blízké kamarády, a hned od tak super zajímavé osoby☆(❁‿❁)☆. A počkejte si, až jednou nahodím Velveteen Thrill, co mi už visí ve skříni!

Následoval oběd, z čehož mám obvykle radost, protože se s kamarády zažíváme v nějaké prázdné třídě a tropíme vylomeniny. (Luštíme křížovky.)

Dnes se ale šlo natáčet, musíme si udělat reklamu na imaginární bufet. Jsem režisér, scénárista a jediná mluvící postava, což z toho dělá autorskou reklamu a ze mě Woodyho Allena :D.
Mám takový talent, že jsme z toho nakonec udělaly němý film. Přepadla jsem druhou Andreu se slovy: Proč si kupuješ svačinu tady? Víš, že máme ve škole bufet? A tak jsem pasivně agresivně pokračovala. Snad to bude sranda, má to půl minutu a hudbu si asi budeme dělat samy :D. Kameramanka Adéla to později zeditovala. 

V grafice jsme dělali vánoční potisk, něco pro mě.

Domů jsem se dostala po šesté, taťka mě tohle pondělí nesvezl, byl doma. Já však neměla čas cvičit nebo se učit k té čarodějnici do Nauky o materiálech, psala jsem totiž ještě prezentaci Unsere Cafeteria. Tak to vypadá, když si celý úkol necháte na poslední dva dny.

Přihodím vtipnou historku z minulého týdne. 
Šla jsem čekat na Most pionýrů a tím, že bylo po páté a byla tma jsem se bála, že si mě nevšimne, tak jsem si stoupla dál od zastávky a blíž ke křižovatce.
Když v 17:07 skutečně přijel a já se za ním rozběhla, minulo se to s účinkem. Už už jsem si sundávala batoh a natahovala se po klice, když se rozjel. 
Byl to šok, ale řekla jsem si, že to byla asi mýlka a že jsem nevinného civilistu vyděsila k smrti. Tak jsem čekala. A čekala. A nic, nakonec jsem jela domů busem. Ten pocit zrady byl k neuvěření.
Doma jsem smutně zařvala ,,Ahoj," a taťka na to odpověděl ,,Ahoj, proč si nebyla na zastávce?"
Ukázalo se, že to byl on, jenom mě přehlédl :D. Tenkrát jsem byla vytočená, ale věděla jsem, že na druhý den se tomu mé kamarádky zasmějí a já s nimi.