Pondělí začalo brutálně tím, že mě vzbudila rýma ve tři ráno. Díky tomu jsem se po kávě a energeťáku cítila zbytek dne jako na speedu. Ale to nevadí, pondělí je stejně každotýdenní rozmazaný flek.
Nedávno jsem udělala skvělý kauf, když jsem za devět polívek a tři energy drinky dala jen jednu stravenku. Není to zdravé, ale do vánoc to přežiju a pak uvidíme.
Když jsem se překvapivě pozdě dostala do školy, tramvaje si teď dělají co chtějí, měli jsme mít figurálky. Většinou děláme nákresy jedné dámy, dochází už několik týdnů, ale tentokrát jsme dělali pohybovky. To je několik obrázků, každý za krátký časový úsek a v nějaké póze, kterou by jinak nevydržela. Technika byla volná, tak jsem skončila u pera a parádně jsem si to užila. Možná pak něco přidám, ale málokdy si fotím práce, i ty povedené, tak to teď nemám u sebe :/.
Učitelka mi to chválila. To bylo lepší, než jablečný Crazy Wolf po ránu.
V dévékáčku (Dějiny výtvarné kultury), si to užívám vždycky, ale dneska mi jeden z mých top tří učitelů řekl, a to před celou třídou, takže to nebylo divný, že jsem dneska roztomilá a má z toho radost. Celý advent nosím jedině vánoční outfity, takže mi to udělalo ohromnou radost. Navíc, je to jeden z mála komplimentů mimo rodinu a blízké kamarády, a hned od tak super zajímavé osoby☆(❁‿❁)☆. A počkejte si, až jednou nahodím Velveteen Thrill, co mi už visí ve skříni!
Mám takový talent, že jsme z toho nakonec udělaly němý film. Přepadla jsem druhou Andreu se slovy: Proč si kupuješ svačinu tady? Víš, že máme ve škole bufet? A tak jsem pasivně agresivně pokračovala. Snad to bude sranda, má to půl minutu a hudbu si asi budeme dělat samy :D. Kameramanka Adéla to později zeditovala.
V grafice jsme dělali vánoční potisk, něco pro mě.
Domů jsem se dostala po šesté, taťka mě tohle pondělí nesvezl, byl doma. Já však neměla čas cvičit nebo se učit k té čarodějnici do Nauky o materiálech, psala jsem totiž ještě prezentaci Unsere Cafeteria. Tak to vypadá, když si celý úkol necháte na poslední dva dny.
Šla jsem čekat na Most pionýrů a tím, že bylo po páté a byla tma jsem se bála, že si mě nevšimne, tak jsem si stoupla dál od zastávky a blíž ke křižovatce.
Když v 17:07 skutečně přijel a já se za ním rozběhla, minulo se to s účinkem. Už už jsem si sundávala batoh a natahovala se po klice, když se rozjel.
Byl to šok, ale řekla jsem si, že to byla asi mýlka a že jsem nevinného civilistu vyděsila k smrti. Tak jsem čekala. A čekala. A nic, nakonec jsem jela domů busem. Ten pocit zrady byl k neuvěření.
Doma jsem smutně zařvala ,,Ahoj," a taťka na to odpověděl ,,Ahoj, proč si nebyla na zastávce?"
Ukázalo se, že to byl on, jenom mě přehlédl :D. Tenkrát jsem byla vytočená, ale věděla jsem, že na druhý den se tomu mé kamarádky zasmějí a já s nimi.
Žádné komentáře:
Okomentovat