Friller

 Všimněte si prosím mého jemného humoru a chytrých slovních hříček. (aka spánkové deprivace)
Lolitu už jsem načala a dneska hodlám pokračovat, protože v tomhle směru je vždy co objevovat. Je to nikdy nekončící jízda plná šokantních odhalení, volánků a krajek. Hlavně volánků a krajek, ale nejen jich. 
Lolita je o dost víc než jen sweet, gothic a classic a právě proto hodlám psát o svých oblíbených stylech.

Punk 
Kolik z vás mělo punkovou fázi? Jen se přiznejte.

Já tu svoji zmiňovala, ráda si z ní dělám srandu. Je to snad kvůli té skryté trapnosti, se kterou se nevyrovnám. Oblíkala jsem se jako bezdomovec, což je přesný opak punk lolity. But here I am.
Tenhle styl není zcela vyhraněný, neexistuje nikdo, kdo by vám řekl kde je hranice mezi západním a východním pojetím. 
Společné znaky většiny coordů se však shrnout dají - tartanová sukně, návleky a vesta. Do svého binga si můžete dodat minihat/velkou mašli, kravatu a mohutné boty. Tohle všechno je bezva, mám pocit že se přímo nabízí použít to k nějakému zimnímu outfitu s kabátem/oversize bundou.
I jako pankáči jsou holky/brolity dost roztomilé/í :). Navíc tím že je to pořád tak trochu anarchie nemusí být složení oděvu tak striktní, třeba spodnička může být chcíplá a sukně kratší.

                                         

Autorka

 

Tohle dost možná nebylo zamýšlené jako punk, připomíná i oldschool, ale já si nemohla pomoct. Přepálená kombinace s klasickou barevnou paletou a k tomu RHS. Erháesky, svatá Vivienne Westwood, jež článek rozhodně nemine.
Zajímavá je i kompozice, rozhodně neukazuje jen ohoz, ale má i atmosféru a jakýsi stav mysli.
Nechci znít pseudointelektuálně, takže tady končím.

Můžete namítat že má láska k nevyhraněnosti a prolínání stylů z nouze ctnost někoho, kdo ve svém okolí pravé loliable věci nesežene. Já vás v tom nejspíš nechám.

Autorka

V podstatě barevná paleta i vyvážení, jen jiné vyznění. Outfit sice není tak odvážný, ale líbí se mi, že je použitá mikina. Působí to na mě vpravdě rebelsky. 
Podobně šitou sukni, s tylem nebo čímsi jiným takhle na okraji jsem ještě neviděla, ale sem to sedí. Bez toho by tam sukně působila trochu rušivě, (nejspíš, nechci si hrát na experta), a řetězem se nic zkazit nedalo. Bez spodničky by tehle coord podle mě uspěl víceméně i jako běžný punk, minimálně jako punk sídlištní, jak si ho pamatuju z dětství.
Ráda vidím brýle v lolitě, sama je nosím a i když bez nich vidím dost dobře, přijdu si bez nich divně a vypadám ještě mladší. Kdo ví, jak to vyřeším.
A tyhle botky jsou naprosto snové.
(Právě jsem zjistila, že je autorka z Prahy, to je něco :D.)

Old school
Klasická lolita z období svého vzniku v sedmdesátkách, až k období okolo konce devadesátek. Taková by nejspíš mohla být časová definice. Lépe než léty se popisuje přídavnými jmény, ale ty by mohly být protichůdné. Stejně jako dneska mohla být bohatá i asketičtější, hýřící výraznými barvami, ale i tmavá. Černobílá je jednou z nejoblíbenějších kombinací. 
Když se na ni podíváte, má stejné torzo jako jako ta nám dobře známá. Ještě aby ne, je to pořád stejná móda. Jednoznačně se však liší printy, ty jsou málokdy nápadné a snad jsem nezahlédla nějaký, který by byl přes celé šaty nebo sukni. Řekla bych, že šlo o zlatou éru headdressů a wristcuffs. Jen málo tehdejších modelek nemá ofinu a culíky nebo natočené lokny.

   

Zdroj, je tam toho více

Na první pohled jednoduché, na druhý je tam velké množství materiálů a textur. 
Outfit neoplývá množstvím detailů a roztomilých doplňků, místo toho působí elegantně a řekla bych vcelku prakticky. Boty nejspíš nejsou při chůzi zabijácké a ten límeček je rozkošný. 
Působí to na mě jako bezvadný coord na procházku.

Zdroj skenu

A teď něco veselejšího. Punčochy jsou jednou z mých oblíbených věcí na lolitě, protože jsou téměř vždy barevné a veselé a old school se bez nich obejde jen stěží.
Sladký dojem obou slečen umocňují jahodové kabelky, pro které bych sama prošla klidně i všechny kruhy pekla. Jahody byli oblíbené tehdy a udrželi se dodnes, čemuž se nedá divit. Jsou boží, sladké a na ovoce překvapivě roztomilé.
Účesy nepůsobí složitě, mít ofinu a delší vlasy, nejspíš bych se inspirovala :D.
Všimněte si printu, není příliš výrazný. Teda, je bílý na rudém poli, ale jinak do šatů příliš nezasahuje. Prostě pár obrázků bez větší návaznosti.



Country
Nejsem moc na romatický minimalismus venkovské šlechty. Přesněji jsem zatížená na historickou šlechtu, ale na austenovkou módu, už jen proto, že v empírových šatech mám eleganci mořské okurky a křivky na úrovni skříně. Country lolita dokázala skloubit spoustu historických a přírodních vlivů a uchovat si svou estetiku. 
Je krásně letní, což se mi taky dost líbí. Díky často nošeným kloboukům by vám neměl hrozit úpal, přijde mi taková vzdušná a i když to bude v rozporu se vším, čemu věřím, docela mi imponuje vzhled kterého můžete docílit jen s málem. Neviděla jsem moc přeplácaných outfitů, přestože se občas dokážu zažrat i do OTT.
Co se mi však zdá nejlepší je fakt, že v ní všichni působí jako z malby impresionisty, což je jedno z mých oblíbených hnutí. Dokonce jsem viděla i pár printů, které sice neseděli jen ke country, ale i ke classic, přesto se mi nejvíc hodí právě sem.

Autorka

Až kouknete na tenhle coord, musíte se podívat i na její blog. Ne, nemusíte, nechci odradit anarchisty. Věřte mi, že chcete, protože po rozkliku na její novou stránku objevíte příběh ženy, která se z rodné Británie odstěhovala do Tokia a odstartovala kariéru herečky a modelky. Jsem stále na začátcích, takže nevím, co bude dál, ale čte se to jako román.
Zemitým barvám moc neholduju, ale k tomuhle stylu patří. Dokonce i s nimi fotka upoutá, protože je to prostě něco nového. Mám pocit, že nikdo nenosí lolitu jako Sapphira. 
(A miluju ten klobouk, mít něco takového na dovolených, neskolí mě vždycky podnebí.) 
Všechno to působí dost historicky, i když nezařaditelně.

Autorka

Tady bych nejspíš opakovala, ale ta slečna vypadá jako vychovatelka zbohatlické rodiny. Připomíná mi jednu knižní sérii, je pro děti a je o vychovatelce, kterou si najme šlechtic, s tím, že našel tři sourozence. Ty děti vychovala zvěř a jsou nevychované. Jak to dopadlo nevím, nikdy jsem nečetla poslední díl a na jméno trilogie jsem úplně zapomněla. 

Dnešek byl plný stresu. Fakt, už pět dnů dělám úkol, vždycky několik hodin a ten Illustrator si dělá co chce. Divím se, že mě neskolil infarkt :D. A pak si v hodině spolužačka prohlásí, jen tak, že je to lehké zadání tak na dvě hodiny. 
Jsem cholerik, ale zachovala jsem klid. Dneska jsem ho dokončila, ale opět.
Illustrator je noční můra, promyslete si to před přihláškou na uměleckou. 

Babičkování

 Aďa se při pohledu na mě smála, že vypadám jako babička. Musím uznat, blbě spím, přičemž v posteli jsem před devátou a volný čas se snažím trávit vyráběním a čtením. 
Musím taky uznat, že si k ní vždy beru háčkování. Něco na tom bude.

Došlo mi, že jsem si dlouho neháčkovala jen tak, pro sebe. A dlouho jsem nedělala amigurumi, což skončilo žabími náušnicemi a velrybou. Taková velryba je to nejjednodušší, co můžete udělat, jestli s tvořením těhle potvor začínáte, rozhodně byste tím měli začít. 
Tak zní moudro stáří.

Jako poslední je etnická panenka, teď už i s kabátkem. Proč etnická? Nemám světle růžovou vlnu, takže jsem improvizovala. 
Tahle půjde na prodej na Depop, dělat ji byla sranda. Musím udělat další, navrhovat šaty mě dost bavilo :D. 
Nápis fo pod koláží je zkrácenina postupující nějak takhle - Chtěla bych lepší foťák, Mít tak lepší foťák, Sorry za fotky, Fo. Chtělo to prohlášení, ale žádné se nevešlo.

Další ani ne tak babičkovský, jako spíš pro babičku, je tenhle náramek. V pletení jsem se dost zlepšila (ehm) a tak dělám babičce záložku. Jsem to ale šťastná holka, ona má totiž narozky kousek od mamky. Doufám, že na jejich kulatiny už budu mít práci, jednou moje domácí dárky prokouknou. A kamarádi taky. Naposledy jsem kupovala dárek ve chvíli, kdy se mi nechtělo vzdát dvojice tučňáků. (Ta holka pak na nějakou dobu zmizela. Neříkám, že to je tím dárkem, ale je to náhoda.)
Vtip je v tom že tuhle přízi jsem dostala od ní. Překvápko.

A co dělám ve svém volném čase? Chytám slušné depky z odloučení. Kámoši jsou jinde. Tady mám tři netoxické přátele a sestru. Jednu nemůžu tahat pořád ven. Druhou vidím třikrát do roka. Se třetí bych bez ségry moc nebavila. No dobře, nejsem tak izolovaná, jen to fakt špatně snáším.
Fun story - nejspíš budu mít samé jedničky a dvojku z těláku :D. 
Ten smajlík je známkou zoufalství smíšeného s budoucí anekdotou. Lidi jsou překvapeni faktem, že jsme hodnoceni z tak nedůležitého předmětu. Přestože nic neděláme. Co jsem tedy udělala já?
Nenapsala divně konkrétní test. Respektive napsala se špatným hodnocením. 
Uvnitř se směju, tohle se mi ještě nestalo. 
Neskočím několik metrů do písku, ale pokazí mi to test. 
Smějte se se mnou, nebo mně. Možná to není komické, ale nic jiného než se smát ani nemůžu.

Půlnoční kovboj, but gayer

 No jo, mám sklony se opakovat, proto snad každý ví, že můj nejmilejší film je Půlnoční kovboj. 
Chci tím říct - je to tak geniální, od herců, po scénář až po historky z natáčení. Shlédla jsem plno snímku, od Andalůského psa po Zkrocenou horu, ale po žádném jsem se necítila tak absolutně zamilovaně. Ano, u některých jsem si říkala jak by bylo super natočit podobně hodnotné dílo, nicméně jen málokdy to bylo tak vážné jako u tohodle skvostu o prostituci. 
Co je na tom tak vtipného? Lidi se většinou překvapeně odmlčí když zjistí o čem to je. A to je rok 2020 2021, vážení. 
Představte si jak lidi museli být odvaření z ještě odvážnější knihy. Proč odvážnější? Podívejte se na jméno článku.

Než se vrhnu k hlavnímu tématu, musím ocenit soundtrack. O víkendu jsem se kvůli tátově oslavě vydala na strastiplnou cestu do Hrušky pro pečivo a pouštěla jsem si Everybody´s talkin´. Bylo pošmourno, nikde ani noha a k tomu scenérie komačského sídliště. Přišla jsem si jako hlavní postava a to většinou bývám jen komická vložka.

Je to poprvé po několika měsících, co čtu knihu v jiném jazyce. Tím je angličtina, ale ne obyčejná, kéž by, jde o 200 stran pdf souboru v pochybném jižanském nářečí, přičemž jsem teprve v polovině. 
Proč už tedy píšu článek?
Tu polovinu drahému Buckovi trvá, než se dostane do jedné z prvních filmových scén. Tam, kde jsou krátké, snové flashbacky, které nemusíte úplně pochytit je 100 stránek textu. 
Dobrá věc? Bláznivou Annie nikdo neznásilnil, ani Joea. Uff.
Špatná zpráva? Některé části musíte přeskakovat. Nechci autorovi nic upírat, druhá polovina je skutečně dobrá, ale backstory se dá pojmout i lepším způsobem. Je to spíše popsané, než skutečně prožité spolu s dospívajícím Joem, navíc z toho máte pocit, že je to takový nemastnější Forest Gump. Měla jsem opakovaně pocit, že má nějakou poruchu, což by nebylo nic špatného, naopak, dost by to vysvětlilo.
Nicméně jak říkám. Přišla jsem si, jako kdybych četla novinový článek sumírující život nějaké celebrity, jen roztáhlejší. 
Na druhou stranu to dává  hlavní postavě nový rozměr a zodpovídá to dost otázek.

 Proč je tak naivní a osamělý?
Ze života vskutku moc neokusil. Na střední neměl moc kamarádů, oba lidi v jeho věku které doma zajímal viděli jen jeho tělo. Annie za to skončila v blázinci a kluk kterého jsem zapomněla, ho pár dní po zážitku ani nepozval na vlastní svatbu. Se ženou. 

 Jak se dostal od babi Buckové k mytí nádobí?
Babi zemřela na projížďce se svým amantem zatímco byl Joe v armádě. On se složil a na základě toho mu neprodloužili smlouvu. Vrátil se do Albuquerque, ale babička nezanechala záveť a všechno nafasovala její sestra zdaleka. A tak se odstěhoval do Houstonu, kde vzal práci.

Proč je tak fixovaný na svou babičku?
Sám si v jednom bodě uvědomí, že se o něj vlastně nikdy skutečně nestarala a že si tím sám není tak jistý.

Taky to odpovídá na dotazy, které nikdy nikoho ani nenapadly. Tím myslím celou linku s Perrym, homosexuálním společníkem za peníze. Neříkám gigolem ani prostitutem, nejsem si totiž úplně jistá, za co se mu platilo. Dost mluvil o ponižování zákazníků.
Autor sám, ač dvakrát oddán se ženou, byl gay. Musím říct tohle zjištění mě docela potěšilo, svým způsobem. Přesto je Perry podivná existence. Jako Bossie ve většině historek. Je to první člověk, který se s Joem skutečně baví a i přes to, že ho ve scéně nahoty odmítne, (ne tak docela, na odmítnutí by musel mít nějakou vůli), chová se k němu stejně mrchovsky přátelským způsobem.
Jo, je to podivná existence, ale zároveň může být celkem fajn. Už jen to, že ho potom odvede k ženě, se kterou by mohl strávit noc, ukazuje jeho osobnost.
Nebo by mohlo, kdyby si z Joeovi noci se schovankou Juanity (starší paní, představovala jsem si stereotypní bordelmámu) neudělal s přáteli reality show. Kovbojovi, který nikdy nebyl kovbojem to dojde a zmlátí ho.
Vrátí se na hotel a mi se můžeme vrátit k příběhu, který začal první kapitolou a zjistit, konečně a sakra, jak se mu velkém městě povede.
 

To, co bude dál chci oddělit jinak než gifem. (Památná slova vynálezce tohoto formátu - ,,Vyslovuje se to jif." Toho však nejsem schopna.) 
Joe začne být skutečně dobrý ve chvíli, kdy je na všechny naštvaný. Ve filmu jde i před tím, v knize je do této chvíle stejně aktivním objektem jako třeba taková bonsaj. 
Rizzo je stejný, jen míň Dustin Hoffman a víc postava z Olivera Twista.

Rozbila se mi sluchátka, jako vždy v Ostravě, takže se teď na filmy a seriály moc nedívám. V našem malém bytě je slyšet všechno, nebylo by to moudré. (Ano, dost to ztěžuje online hodiny.) Místo toho teď hraju lego Indiana Jonese a čtu Zaklínače. Taky se snažím přelouskat De Avonden v nizozemštině, což je docela oříšek. 
Jako bonus k dárku jsem od sestřičky dostala dvě hry s Indym a je to super, úplně boží, i když to zpomaluje můj počítač. Neměl by to být křáp, ale nechová se podle toho.
Líbí se mi ta jednoduchost a roztomilost :D.
Taky u vás sněží? V našem pohraničním velkoměstě jo, takže jsem se po letech koulovala. Před chvíli do pokoje přišli naši a hodili po mně a ségře sněhovou kouli. Mussím uznat, jsem teď docela šťastná.
(Je těžké psát o filmech. Jeden musí vymýšlet nová a nová synonyma, zatím mám jen čtyři - film, snímek, dílo a skvost i když ten se dá těžko počítat.)
A děda se vrátil z nemocnice, což je skvělá zpráva. 

Nezdařený začátek nového roku

První slova toho roku byla ,,Kurva".
Není to poetické a nezní to dobře, ale co se dalo dělat. Strejda mě zátkou od šampusu střelil do oka. Sestřina první slova tak byla ,,Nemáš díru v brýlích?" následované mým rozhořčeným ,,Sakra, strejdo."

 Letos byl silvestr překvapivě povedený. Kvůli (díky) koroně jsme je trávili se strejdovou rodinou v našem bytě a nikdo moc nepil. Ano, táta se opil i tak, ale on se opíjí často. Nesnáším to, ale letos se to dalo snést. Se sestrou a sestřenkou jsme pak hráli Just Dance a s jejími rodiči zase letní a zimní olympiádu, taky na PS3.
Takže ne, to ještě nebylo to, co se nepovedlo. 
Mamka si usmyslela, že bude pravidelně jezdit na hory, přičemž když nikoho nesežene, musíme s ní jezdit já, nebo ségra. Já hory nesnáším. A lesy. Jsem dítě civilizace a kultura je pro mě důležitější než kyslík, takže se už nějakou dobu výšlapům vyhýbám. Ještě nedávno jsem si dokonce libovala, že už jen dva roky vyhýbaní, a budu na výšce v nějakém velkoměstě, popřípadě v Británii, (to po brexitu pomalu padá) odkud není po horách ani památky. 
No, zakřikla jsem to a včera mě mamka přemluvila k výšlapu. Ten byl ve výsledku v pohodě, nebyl namáhavý a ještě jsem se pobavila s kamarádem a opět tou samou sestřenicí.
Takže jo, to bylo ještě v pořádku.
Jenže
Hned po návratu jsem se převlékla, na starou vrstvu řasenky si dala  úplně jinou, překvapivě zvětšující oči a vyběhla k Míše.
Trochu mě štvalo, že dva měsíce nic, ani slovo a teď, když jsem na horách přišla s oslavou, ale nemohla jsem se stěžovat. Bylo tam pár lidí, které jsem dlouho neviděla. A nejen oni.
Když Míša do chatu psala, že má překvapení, myslela jsem, že má štěně nebo kotě. To první mě znervózňovalo, je známým faktem, že mám fóbii ze psů. Odhadů ostatních členů skupiny a mamky byly zásnuby a těhotenství, což nenadchlo ani Míšu, ani jejího přítele. Chodí spolu od začátku prváku. (Ona je na učňáku, on je v maturitním třeťáku. Jsou na jedné škole.)
To překvápko bylo víno. Já jsem ještě nepila, i když mi letos bude 18. Nalili jsme si víno, přiťukli si a bavili se jako normálně. Ségra to taky dělala poprvé, jsme dvojčata, byly jsme na tom stejně. Když v nás sedmi zmizely obě lahve, zvedl se Míšin kluk, Dominik, s tím, že může ještě něco vzít. Očividně nám věřil. 
S Petrou jsme skočily domů pro chipsy a další věci z oslav s rodinami, prvně ke mně a pak k ní. Ještě, že je ta Karviná tak malá. 
No, ne ještě že. Ale občas se to hodí. 
Když jsme se vrátily, výprava do Kaufu byla pořád pryč. Na chvíli nás bylo pět.
Pak jsme dělali takové ty klasické věci, povídali si a tak, dokud jsem nešla na chvíli na balkón za Dominikem a Petrou. Petra si chtěla zakouřit, snaží se zkoušet nové věci, ale prý na to ní bylo silné. Mě cigarety nelákají, ale potáhla jsem si.
Vím, že zním jako debilní děcko, které si myslí, jak je dospělé, ale já celou dobu věděla, co jsem. A taky vím, co jsem byla až do svých 16cti let. I v punkové fázi jsem bývala hodná holka a teď, v poslední době, mi dochází, že toho můžu zkusit víc. Takže mě, ani nikoho jiného prosím nesuďte. Fakt.
Když jsem se vrátila, ségra už byla poměrně nalitá. Jak to poznám? Chovala se jako mamka, když se na oslavě dostane do nálady. Aďa to samé. 
Zpanikařila jsem a oznámila to hostitelům i jí, a začali jsme plánovat co se dá dělat. Když jsem se vrátila do obýváku, měly obě vrchovatě nalité sklenky a chystaly si dodat si pár promile. 
Na rovinu, já taky něco vypila, ale jen něco málo. Většinou jsem upíjela Frisco. Sklenku jsem jí odnesla a řekla jí, ať toho nechá, za hodinu jsme se měly vracet domů. 
Když jsem tam vrazila s Míšou, pila od Adi. Ta uznala, že už v sobě obě něco mají, ale nesnažila se nás nijak podpořit, což mě naštvalo.
Takže jo, poprvé v životě jsem se mohla napít alka a místo toho jsem strkala vodu a řízky do vzdorující sestry. 
Nebyl to úspěch a myslím, že to Míšu a Dominika dost naštvalo, podle Míši H. nás dokonce chtěli vyhodit. (Nic neříkali, ona konspirovala.) Petra pomáhala a Míša H., která byla v pohodě se s nimi bavila. Všichni byli překvapení mou střízlivostí.
Denda byla veselá a furt se omlouvala, ptala se, jestli neotravuje, nebo mluvila o tom, jak určitě nedělá dobrý dojem. Pořád se ptala, jestli je v pohodě. 
Nakonec si naši ničeho nevšimli. V procesí, ve kterém se celá naše skupina táhla ve snaze odprovodit ji a Aďu jsem vymyslela plán na to, že jenom pozdraví a půjde se umýt. Působilo to divně, ale den před tím spala u Adi, takže se to dalo shodit na únavu. 
Tu nos ani jedna z nás nespala dobře. 
Zpětně si myslím, že to mohlo být v pohodě. Pila jsem s mírou, věděla jsem, že to nesmím přehnat. Dominik to po výkonu našich hvězd vzal jinak a pochopitelně oznámil, že nám už nic nekoupí. 
Ségra se za sebe stydí. Vlastně mluvila o tom, jak se stydí už večer.
Musíte uznat, byl to docela neúspěch. 
Dnes mám rest day, ale mám chuť cvičit. Je to kříž. Pokusím se s tou chutí bojovat, takže čau,