První slova toho roku byla ,,Kurva".
Není to poetické a nezní to dobře, ale co se dalo dělat. Strejda mě zátkou od šampusu střelil do oka. Sestřina první slova tak byla ,,Nemáš díru v brýlích?" následované mým rozhořčeným ,,Sakra, strejdo."
Letos byl silvestr překvapivě povedený. Kvůli (díky) koroně jsme je trávili se strejdovou rodinou v našem bytě a nikdo moc nepil. Ano, táta se opil i tak, ale on se opíjí často. Nesnáším to, ale letos se to dalo snést. Se sestrou a sestřenkou jsme pak hráli Just Dance a s jejími rodiči zase letní a zimní olympiádu, taky na PS3.
Takže ne, to ještě nebylo to, co se nepovedlo.
Mamka si usmyslela, že bude pravidelně jezdit na hory, přičemž když nikoho nesežene, musíme s ní jezdit já, nebo ségra. Já hory nesnáším. A lesy. Jsem dítě civilizace a kultura je pro mě důležitější než kyslík, takže se už nějakou dobu výšlapům vyhýbám. Ještě nedávno jsem si dokonce libovala, že už jen dva roky vyhýbaní, a budu na výšce v nějakém velkoměstě, popřípadě v Británii, (to po brexitu pomalu padá) odkud není po horách ani památky.
No, zakřikla jsem to a včera mě mamka přemluvila k výšlapu. Ten byl ve výsledku v pohodě, nebyl namáhavý a ještě jsem se pobavila s kamarádem a opět tou samou sestřenicí.
Takže jo, to bylo ještě v pořádku.
Jenže
Hned po návratu jsem se převlékla, na starou vrstvu řasenky si dala úplně jinou, překvapivě zvětšující oči a vyběhla k Míše.
Trochu mě štvalo, že dva měsíce nic, ani slovo a teď, když jsem na horách přišla s oslavou, ale nemohla jsem se stěžovat. Bylo tam pár lidí, které jsem dlouho neviděla. A nejen oni.
Když Míša do chatu psala, že má překvapení, myslela jsem, že má štěně nebo kotě. To první mě znervózňovalo, je známým faktem, že mám fóbii ze psů. Odhadů ostatních členů skupiny a mamky byly zásnuby a těhotenství, což nenadchlo ani Míšu, ani jejího přítele. Chodí spolu od začátku prváku. (Ona je na učňáku, on je v maturitním třeťáku. Jsou na jedné škole.)
To překvápko bylo víno. Já jsem ještě nepila, i když mi letos bude 18. Nalili jsme si víno, přiťukli si a bavili se jako normálně. Ségra to taky dělala poprvé, jsme dvojčata, byly jsme na tom stejně. Když v nás sedmi zmizely obě lahve, zvedl se Míšin kluk, Dominik, s tím, že může ještě něco vzít. Očividně nám věřil.
S Petrou jsme skočily domů pro chipsy a další věci z oslav s rodinami, prvně ke mně a pak k ní. Ještě, že je ta Karviná tak malá.
No, ne ještě že. Ale občas se to hodí.
Když jsme se vrátily, výprava do Kaufu byla pořád pryč. Na chvíli nás bylo pět.
Pak jsme dělali takové ty klasické věci, povídali si a tak, dokud jsem nešla na chvíli na balkón za Dominikem a Petrou. Petra si chtěla zakouřit, snaží se zkoušet nové věci, ale prý na to ní bylo silné. Mě cigarety nelákají, ale potáhla jsem si.
Vím, že zním jako debilní děcko, které si myslí, jak je dospělé, ale já celou dobu věděla, co jsem. A taky vím, co jsem byla až do svých 16cti let. I v punkové fázi jsem bývala hodná holka a teď, v poslední době, mi dochází, že toho můžu zkusit víc. Takže mě, ani nikoho jiného prosím nesuďte. Fakt.
Když jsem se vrátila, ségra už byla poměrně nalitá. Jak to poznám? Chovala se jako mamka, když se na oslavě dostane do nálady. Aďa to samé.
Zpanikařila jsem a oznámila to hostitelům i jí, a začali jsme plánovat co se dá dělat. Když jsem se vrátila do obýváku, měly obě vrchovatě nalité sklenky a chystaly si dodat si pár promile.
Na rovinu, já taky něco vypila, ale jen něco málo. Většinou jsem upíjela Frisco. Sklenku jsem jí odnesla a řekla jí, ať toho nechá, za hodinu jsme se měly vracet domů.
Když jsem tam vrazila s Míšou, pila od Adi. Ta uznala, že už v sobě obě něco mají, ale nesnažila se nás nijak podpořit, což mě naštvalo.
Takže jo, poprvé v životě jsem se mohla napít alka a místo toho jsem strkala vodu a řízky do vzdorující sestry.
Nebyl to úspěch a myslím, že to Míšu a Dominika dost naštvalo, podle Míši H. nás dokonce chtěli vyhodit. (Nic neříkali, ona konspirovala.) Petra pomáhala a Míša H., která byla v pohodě se s nimi bavila. Všichni byli překvapení mou střízlivostí.
Denda byla veselá a furt se omlouvala, ptala se, jestli neotravuje, nebo mluvila o tom, jak určitě nedělá dobrý dojem. Pořád se ptala, jestli je v pohodě.
Nakonec si naši ničeho nevšimli. V procesí, ve kterém se celá naše skupina táhla ve snaze odprovodit ji a Aďu jsem vymyslela plán na to, že jenom pozdraví a půjde se umýt. Působilo to divně, ale den před tím spala u Adi, takže se to dalo shodit na únavu.
Tu nos ani jedna z nás nespala dobře.
Zpětně si myslím, že to mohlo být v pohodě. Pila jsem s mírou, věděla jsem, že to nesmím přehnat. Dominik to po výkonu našich hvězd vzal jinak a pochopitelně oznámil, že nám už nic nekoupí.
Ségra se za sebe stydí. Vlastně mluvila o tom, jak se stydí už večer.
Musíte uznat, byl to docela neúspěch.
Dnes mám rest day, ale mám chuť cvičit. Je to kříž. Pokusím se s tou chutí bojovat, takže čau,
Žádné komentáře:
Okomentovat