Francouzská depeše a šaty cestovatelky

 Nevím, kdo to řekl, ale: ,,Je to krásné, i když tomu vůbec nerozumím." Tak se dá shrnout Francouzská depeše Wese Andersona, jejíž celý název si nejsem schopna zapamatovat, ale na tom nesejde. Na ničem nesejde, skutečně, jen na tom, že je to doslova dortík s šampaňským pro oči.
Wes je svou estetikou, většinou převažující nad příběhem, pověstný, a je schopen vtisknout ji i do filmu, který je minimálně z poloviny černobílý. To je možná jeden z důvodů ke špatným recenzím, čtu více o vzhledu filmu, než o příběhu. Prý je infantilní (citace), nebo fantasmagorický. Proč by ale film nemohl být prostě hezký už nezmiňují.
K příběhu se skutečně objektivně vyjádřit nedá. Je to několik článků v francouzské depeši deníku Liberty, Kansas Evening Sun. Začíná Owen Wilson s krátkým poetickým popisem města, pokračuje vznikl fresky na stěně věznice, mladí rebelové, kteří si nepřiznávají že jsou stále děti a konečně gurmánské okénko s únosem syna náčelníka policie. Nechci toho psát moc, protože to se musí vidět. 
Letos to je asi nejlepší zážitek z kina, byly jsme tam ve třech samy. V CinemaCity jsme si s Vivi a Kamčou přišly jako králové :D.
Nejvíce obdivuji to množství skvělých herců, někteří se objeví na sekundu, pak zmizí a vy si jich ani nevšimnete. Vyhlížet je je skoro jako lovit Pokémony.
Když se budete dívat pozorně, všimnete si i intenzivní osamělosti. Nebo si ji tam domyslíte, ne každý ji tam cítí. Třeba to je jenom konspirace.

Následoval večer po barech. S partou, která se přidala po kině, jsme chtěli do Ikara, ale otevírá až v sedm, tak jsme šli někam k Domu umění. Dala jsem si griotku s džusem, jmenuje se to Píďalka. Bylo to moc dobré :D.
A v Ičku byla potom taky sranda, v těhle chvílích mám pocit, že jsem skutečně šťastná. Konečně jsme splnili Kájin sen a dali si Maxipsa Fíka, netuším, co v tom je. Nevěděl to ani barman, tak ho musel navigovat cizí štamgast. Chutnalo to jako čirý alkohol říznutý s žíravinou. Už nikdy víc.
A nakonec jsem jela přes Orlovou domů, ke kamarádce u které jsme se ségrou byly celý víkend. Naneštěstí jela sestra na taneční nějaké své známé, takže jsme na ni až do půlnoci s Petrou čekaly a hrály PokéPexeso. V přiopilém stavu to bylo jako hrát šachy.
Taky taky chtěla do baru, moc se k paření nedostane, ale to byla zcela jiná výprava v pátek. Alkohol  nikdo neměl, ale šly jsme na Stodolní (v Karviné se nám moc pít nechtělo), a dala jsem si sushi, takže jsem spokojená. 
Já stejnak alkohol moc nemusím, ale baví mě ta atmosféra. A ti lidi. To mi docela chybí z brigády, tam jsme měli boží hospodo-bar. My brigádníci tam chodili pořád, cucala jsem si nealko, a jsou z toho jedny z mých nejlepších vzpomínek na léto.

Dlouho jsem nepsala o lolitě, minimálně ne o svých pokrocích. Neexistovaly. (Až na to, že jsem šla v coordu do školy. O tom bych měla napsat(. Až do teď, na cestě mám dvoje šaty. Jedny z Evropy, jen nevím odkud přesně, a druhé z Taiwanu, za ty jsem dnes zaplatila. Nemůžu se na ně dočkat, jsou z druhé ruky a dalo by se říci, že jde o přesné opaky. 
Ty první snad do příštího týdne dojdou. 
A 18. snad bude menší sraz v Ostravě, snad to vyjde. Moc se těším :).