Jsem vysoce vánoční člověk pocházející z vysoce vánoční rodiny. (Až na taťku, zapřísáhlého odpůrce humbuku kolem svátků.) Proto si mě nejspíš dovede představit v tomto jedinečném období. Připadám si fakt jako Buddy z Vánočního skřítka, až na to, že já bych mezi ně zapadla :). Pasivně agresivní smajlík naznačuje, že podobných vtipů na svou výšku jsem si vyslechla dost. No nic, jdeme na to!
Pondělí
Pondělky jsou dlouhé, máme deset vyučovacích hodin. Většina z toho jsou praxe, ale i tak, je to hrozně vyčerpávající. Na druhou stranu, měla jsem hodně času na chlubení se novým hrníčkem od Adi. Je to spíše hrnek, obří keramická obluda ve tvaru vánočního tučňáka.
Po dlouhém dni jsme se s mamkou a sestrou dívali na Vánočního skřítka, což popudilu taťku, který s námi dva dny nemluvil. (Nehledejte v tom logiku.) To bylo v sobotu. Takže v pondělí byl ještě nepříjemný jak ... trdel.
Po dlouhém dni jsme se s mamkou a sestrou dívali na Vánočního skřítka, což popudilu taťku, který s námi dva dny nemluvil. (Nehledejte v tom logiku.) To bylo v sobotu. Takže v pondělí byl ještě nepříjemný jak ... trdel.
Úterý
V úterý byl Vánoční volejbalový turnaj. Učitel to advisoval jako srandu, pohodu, tak se nás pár srandovních pohodářů přihlásilo. Když to měla být pohoda, proč byl zbytek týmů poloprofesionální, ne-li zcela? :) Mám modřiny. Navíc mě dost lidí vidělo stočit se před míčem do kuličky. Měla jsem flashbacky na vybíjenou na základce.
Náš tým byl zoufale poslední, ale většina z nás byla schopna se smát. Jakmile mi došlo, že už nemůžeme vyhrát (leda tak naši důstojnost), brala jsem to jako srandu.
Kamarádka mi řekla, že nevím jak to dělám, ale vypadám každý den svátečněji a svátečněji. O svých outfitech musím udělat článek.
Po škole jsem šla dokoupit část dárků.
V úterý byl Vánoční volejbalový turnaj. Učitel to advisoval jako srandu, pohodu, tak se nás pár srandovních pohodářů přihlásilo. Když to měla být pohoda, proč byl zbytek týmů poloprofesionální, ne-li zcela? :) Mám modřiny. Navíc mě dost lidí vidělo stočit se před míčem do kuličky. Měla jsem flashbacky na vybíjenou na základce.
Náš tým byl zoufale poslední, ale většina z nás byla schopna se smát. Jakmile mi došlo, že už nemůžeme vyhrát (leda tak naši důstojnost), brala jsem to jako srandu.
Kamarádka mi řekla, že nevím jak to dělám, ale vypadám každý den svátečněji a svátečněji. O svých outfitech musím udělat článek.
Po škole jsem šla dokoupit část dárků.
S taťkou jsme mrkly na Spáče. Už je zase v pohodě, ale i tak si přijdu vydíraně.
Středa
Byla besídka (っ＾▿＾)۶🍸🌟🍺٩(˘◡˘ ). Na tu jsme měli naplánovaný pyžamový den a překvapivý počet lidí skutečně přišel. Já byla v žirafím overalu.
Rozdala jsem tak 13 dárků a bylo to super, protože jsme se taky dohodly a s kamarádkami si udělaly kávový dýchánek. Se šlehačkou a se vším.
Stáza si to musela nalít do kelímku a stálo mě hodně práce jí hned nepodat její dárek, hrníček s tygrem.
Byla besídka (っ＾▿＾)۶🍸🌟🍺٩(˘◡˘ ). Na tu jsme měli naplánovaný pyžamový den a překvapivý počet lidí skutečně přišel. Já byla v žirafím overalu.
Rozdala jsem tak 13 dárků a bylo to super, protože jsme se taky dohodly a s kamarádkami si udělaly kávový dýchánek. Se šlehačkou a se vším.
Stáza si to musela nalít do kelímku a stálo mě hodně práce jí hned nepodat její dárek, hrníček s tygrem.
Po škole jsem si šla do Housu koupit halenku a s Kamčou a Bárou jsme ještě chvíli procházeli obchody. Od těch jsem se moc nevzdálila ani po příjezdu do Karviné, ségra je totiž kávový snob (no dobře, je milovník) a chtěla speciální mlíko. No, a mléčné dary nekoupíte měsíc předem, že?
Neodolala jsem a koupila si i obří plyšovou želvu. Mám z ní radost, i když odtáhnout ji po námraze domů bylo složité.
Mléko jsem odnesla babičce, sebe domů a po odpočinku a psaní článku přišla sestra s Petrou. Ségře konečně sundali rovnátka, pravý vánoční zázrak.
Když pak na mě dohlížela při úklidu, otevřela jsem skříň, ve které mám dříve koupený dárek, což ji hrozně rozesmálo. Letos nebude moc překvapená.
Čtvrtek
Prázdniny by měly být o relaxu, ale já ho moc nepociťovala. V Kaufu jsem chtěla koupit i třetí část dárku pro Dendu (má ještě takové speciální rozpustné cosi do koupele), ale neměli ho, karamelový topping, tak jsem ráno vyšla do Tesca Expres s tím, že se rovnou podívám do Prioru pro krajku. Měli byste se smát, Prior je na druhé straně města, nevím, jak mě vůbec napadlo dát to do souvislostí.
Ouha, v Expresu nic. Až na chaos, málem jsem se začala modlit ke svému stvořiteli.
Busem jsem dojela k Prioru a pod ním je Billa. Tam taky toppingy nevedou.
Na třetí opačné straně Karviné je normální Tesco, a podle iTesco bych tam měla mít větší úspěch. S nákupem z Prioru (uvidíte nejspíš zítra) jsem chytila spoj k Tescu a doufala, že uspěju, protože pak bych trotlovsky musela vracet kousek za Billu do Alberta (není to tak malý kousek, abych to riskovala rovnou).
A tam nejenže měli topping, ale také koření do kávy Chai a Slaný karamel. Tato krabička vyhrála, už jen protože nemám tušení, jak zabalit topping. Ještě jsem si koupila náušnice a hrdinsky se vrátila.
Po obědě následovala návštěva babičky a dědy, kteří dělali tataráček. Já na maso moc nejsem, ale tatarák si dám ráda.
Za naší nepřítomnosti taťka zabil kapra, moc se u nás neohřál :(. Ale chápu to, ten minulý se celou noc snažil utéct. Hlavně že k vaně přinesl morče, které z návštěvníka moc nadšené nebylo.
Večer jsme se dívaly na Lásku nebeskou.
Pátek
Je ráno. Moje lolití (snad) kamarádka si založila blog, mám objednané RHS a novou halenku a naši chystají sváteční snídani, jednu ze dvou (spolu s velikonoční), kterou jíme spolu.
Jsem spokojená a těším se na vše, co má přijít.
Jen mě mrzí, že jsme nestihly žádnou klasickou pohádku, dokonce ani Anděla Páně nebo O dvanácti měsíčcích. Ale co, máme ještě dost času.
A na Silvestra budu letos konečně pryč, s Petrou a sestrou v Táboře. Nesnáším Silvestra, vždycky to je únavně tragické, takže i za tohle jsem vděčná.
Neodolala jsem a koupila si i obří plyšovou želvu. Mám z ní radost, i když odtáhnout ji po námraze domů bylo složité.
Mléko jsem odnesla babičce, sebe domů a po odpočinku a psaní článku přišla sestra s Petrou. Ségře konečně sundali rovnátka, pravý vánoční zázrak.
Když pak na mě dohlížela při úklidu, otevřela jsem skříň, ve které mám dříve koupený dárek, což ji hrozně rozesmálo. Letos nebude moc překvapená.
Čtvrtek
Prázdniny by měly být o relaxu, ale já ho moc nepociťovala. V Kaufu jsem chtěla koupit i třetí část dárku pro Dendu (má ještě takové speciální rozpustné cosi do koupele), ale neměli ho, karamelový topping, tak jsem ráno vyšla do Tesca Expres s tím, že se rovnou podívám do Prioru pro krajku. Měli byste se smát, Prior je na druhé straně města, nevím, jak mě vůbec napadlo dát to do souvislostí.
Ouha, v Expresu nic. Až na chaos, málem jsem se začala modlit ke svému stvořiteli.
Busem jsem dojela k Prioru a pod ním je Billa. Tam taky toppingy nevedou.
Na třetí opačné straně Karviné je normální Tesco, a podle iTesco bych tam měla mít větší úspěch. S nákupem z Prioru (uvidíte nejspíš zítra) jsem chytila spoj k Tescu a doufala, že uspěju, protože pak bych trotlovsky musela vracet kousek za Billu do Alberta (není to tak malý kousek, abych to riskovala rovnou).
A tam nejenže měli topping, ale také koření do kávy Chai a Slaný karamel. Tato krabička vyhrála, už jen protože nemám tušení, jak zabalit topping. Ještě jsem si koupila náušnice a hrdinsky se vrátila.
Po obědě následovala návštěva babičky a dědy, kteří dělali tataráček. Já na maso moc nejsem, ale tatarák si dám ráda.
Za naší nepřítomnosti taťka zabil kapra, moc se u nás neohřál :(. Ale chápu to, ten minulý se celou noc snažil utéct. Hlavně že k vaně přinesl morče, které z návštěvníka moc nadšené nebylo.
Večer jsme se dívaly na Lásku nebeskou.
Pátek
Je ráno. Moje lolití (snad) kamarádka si založila blog, mám objednané RHS a novou halenku a naši chystají sváteční snídani, jednu ze dvou (spolu s velikonoční), kterou jíme spolu.
Jsem spokojená a těším se na vše, co má přijít.
Jen mě mrzí, že jsme nestihly žádnou klasickou pohádku, dokonce ani Anděla Páně nebo O dvanácti měsíčcích. Ale co, máme ještě dost času.
A na Silvestra budu letos konečně pryč, s Petrou a sestrou v Táboře. Nesnáším Silvestra, vždycky to je únavně tragické, takže i za tohle jsem vděčná.
Žádné komentáře:
Okomentovat