Jako většinou, některé mé rady se můžou zdát vyloženě debilní. Tak ať, já jsem se dostala a to jsem se jimi řídila, takže asi fungují. Byla jsem, teda, třetí nad čarou (27/30), ale už jsem ve druháku, takže jak říkám. Nejspíš fungují.
Ideální je začít s přípravou pár let dopředu. Ne, že byste v devítce neměli šanci, ale když budete chodit pár let do ZUŠky, nejen, že naberete zkušenosti, ale navíc vám za to můžou dát bonusové body při přijímačkách. Nezoufejte, není-li ve vašem okolí žádná umělecká základka, jeden můj spolužák chodil na umělecký kurz s důchodci.
A když už budete, můžete se naučit přijímat kritiku. Ať neskončíte takhle. Klidně si to vemte jako návod toho, co nedělat. Nejen ve škole, ale i jako funkční člen společnosti.
S tím jdou ruku v ruce kurzy. Jestli vámi vybraná škola nabízí kurzy na talentovky, jděte do toho. Před dvěma lety jsem několik týdnů brzo ráno, občas dokonce za tmy, dojížděla do Ostravy, ale stálo to za to. Když budete trávit hodně času v ateliérech, můžete si udělat kamarády a hlavně pak v den dé budete ve známém prostředí, což vás uklidní.
Mně na kurzech poprvé došlo, že jsem nejspíš gay, což byl velmi důležitý osobní přínos.
Je-li na ZUŠku pozdě a na kurzy taky, neztrácejte naději. Tvrdou dřinou dosáhnete dobrých výsledků. Dřinou nemám na mysli neustálé kresbičky očí a zneužívání Steven Universe stylu, ale kreslení všeho, co uvidíte, od krabic po, dejme tomu, mušle a stromy. U nás na škole jsme měli tři zadání - portrét živého modelu, stylizaci podle origami a ilustrace dle naší fantazie na zadané téma.
Nic z toho nepodceňujte. Cokoliv, o čem se zmíní stránky vaší vysněné školy vám může být užitečné.
Dobrý nápad je taky přečíst si pár článků a knížek o historii a současnosti umění. U nás sice bylo v testu jen pár otázek na umění a ty byly primitivní, ale u vás tomu může být jinak. Zbytek byla matika, čeština a občanka. Matiku jsem se učila třeba i šest hodin v kuse, několik dnů za sebou a přitom tam nebyly nijak složité příklady.
Když už jsme u testu, prosím, ujistěte se, že čekáte před správnou místností. To, že vás přede dveřmi stojí víc neznamená, že tam máte být. Zní to jako zbytečná rada, ale já a pár dalších lidí jsme takhle přišli pozdě na test. Tak jako tak jsem ho odevzdala mezi prvními, osobní flex, ale vy to štěstí mít nemusíte. Každá minuta je dobrá.
To máme profesionální tipy, teď ty osobní.
Hlavně se moc nestresujte. Neříkám, že je stres na škodu, jeho zdravá úroveň vás může nakopnout, donutit vás na sobě pracovat. Já se na přijímačky těšila a byla jsem dost sebevědomá, zato po nich jsem chytala panické záchvaty, měla jsem pocit, že kdybych se trochu bála, více bych na sobě pracovala a udělala lepší práce.
Neříkejte si, že je to vaše jediná šance.
A když se nedostanete, nezoufejte. Máte ještě odvolání, další kola (především na keramice a jí podobných oborech) a hlavně, možná že nemáte dostatek talentu. Teda takhle, na talent moc nevěřím. Za vším je tvrdá práce. Ale i trocha předpokladů vám může pomoct.
Občas vaše práce nejsou dobré a na umělecké byste se jenom trápili. Není to pro každého.
Abych nekončila tak negativně, máte rok na zlepšení. Pak to můžete zkusit znova a i když budete nejstarší ve třídě, třeba vám ten rok strávený něčím jiným pomůže víc, než několik let snění o umění.
Žádné komentáře:
Okomentovat