Po konci prázdnin jsem trpěla pocitem, že jsem se o prázdninách vůbec nedívala na filmy, při tom to vůbec není pravda, v Táboře jsme měly celonoční maratony. Jediný problém byl v tom, že to nebyly moje filmy, ale mé sestry a kamarádky. Při mé invenci jsme s Withnail a já skončily po asi pěti minutách absolutního nepochopení.
Zato teda asi může také složitost vnímání titulků při jisté intoxikovanosti, ale hlavně to, že nejde o typickou komedii. Jednou bych chtěla napsat článek o smrti tohoto filmového žánru, ale to bych musela procházet filmy s Adamem Sandler a na to jsem moc velký strašpytel.
Pod zemí (2014)
Zvláštním propojením myslí mě se sestrou v táboritském podzemí napadl výlet do pařížských katakomb. Mě zájezdový, jí filmový. V těch se Pod zemí odehrává, což dodává snímku skvěle stístěnou atmosféru.
Katakomby jsou asi nejlepší prvek, protože hlavní hrdinka je otřesná, u jejího nejspíš love interestu nevíte, proč tam vůbec stojí a zbytek výpravy je zcela zbytečný. Motýlek je dobrý průvodce, to jak bere sektu jeptišek jako naprostou samozřejmost je jedna z nejlepších scén, ale jeho doprovod?
Tihle lidi tu jsou jen, aby mohla spousta postav zemřít, ale zamilovaný pár se dožít konce.
Přesto jsou první dvě třetiny v rámci found footage žánru skvostné, ale ta poslední za moc nestojí.
Navíc tohle není archeologie, ale lovení pokladů. Na tohle mám silné názory.
Nezvratný osud (2000)
Petřin největší sen je letět letadlem, a tenhle film jí měl otevřít oči. Nepochopila ho.
S jinou režií by Nezvratný osud mohl být filozofický, spíše než akční, ale to se nestalo a nejspíš je to tak nejlépe. Nejsem si jistá ani tím, jestli je akční, ono se to totiž celou dobu tváří tak běžně. Nebezpečí cítíte především proto, že nikdy nevíte v jaké podobě smrt přijde. Je úžasně vynalézavá, sledovat ji při práci je jeden z nejlepších aspektů téhle (možná?) kultovky.
Z herců musím zmínit Seanna Williama Scotta, Stiflera, kterého si musí zamilovat každý. Je ve všem, co se děje tak nevině, že by se bez něj celý děj obešel, přesto je s ním o hodně lepší.
REC (2007)
Při sledování REC by vás nenapadlo, že jde o španělský film. Má to takovou německo-americkou atmosféru. Na druhou stranu, moc toho o tamější kinematografii nevím, viděla jsem jen Andalúského psa a Ženy na pokraji nervového zhroucení, takže se ráda nechám opravit.
Jde o další horor žánru found footage a stejně jako v jeho největší hvězdě Čarodějnici z Blair Witch celou dobu nevíte, co se děje, zdá se, že jde jen o to přežít a pak se na konci objeví čarodějnice, která ovšem může být vysvětlena i normálním způsobem.
Až na to, že tady nemůže. Jde o horor, který směřuje k démologii, přestože se to hned nezdá jasné, což bych snad trochu vytkla. Chtělo by to více symboliky.
Hlavní hrdinka je tak typická novinářka, až jí tu smrt přejete, a jako celek film ubíhá skutečně rychle, takže z celého srdce vám doporučuju udělat si popkorn a pustit si s kamarády právě REC.
Withnail a já (1987)
Jedna z mých srdcových záležitostí, o které chci napsat už vážně dlouho. Taky ji chci dlouho pustit kamarádům, nicméně si budu muset najít vhodnou skupinu, protože na rozdíl od moderních komedií má pomalý rozjezd. Táhlá jazzová hudba, spousta záběrů a nějakou dobu trvající úvodní titulky dokáží nahlodat trpělivost, ale stojí to za to. Co víc, tohle se mi právě líbilo.
Withnail se bere vážně, přes svůj humor a téměř až snovou realitu. Nemá skutečný děj, pouze emocionální, zato má strýce Vernona z Harryho Pottera. Víc napsat nemůžu, protože Withnail si zaslouží samostatný článek.
Zohan: Krycí jméno kadeřník (2008)
Pokud nejste až moc velký snob, tak se u Zohana určitě zasmějete, třeba já se smála dost, zároveň je to ale dost levný smích. Jako kdybyste se pokusili porovnat ovesnou kaši s čokoládovou tyčinkou. Budete spokojeni, ale na jak dlouho?
Zohan je skutečná jednohubka, nemusí se u něj moc přemýšlet, nejde o nejtrapnější komedii, zároveň ale nemá moc co nabídnout. I tak, na noc s přáteli je to dobré.
Sex ve mestě 2 (2010)
Fajn, poté, co jsem pomluvila Zohana by asi bylo dost pokrytecké zmínit mou lásku k Sexu ve městě, že?
Sex ve městě nabízí skvělý únik z každodenní reality maloměsta a pandemie, ať už je to město New York nebo Abu Dhabi. Než se do Abu Dhabi dostanou, trvá to docela dlouho, díky čemuž můžeme vidět, kam to naše hrdinky dotáhly po konci seriálu. Bylo by to docela depresivní, kdyby neměly jedna druhou. Často se tvrdí, jak jsou jedna pro druhou špatné přítelkyně, především Carrie, to ale nic nemění na tom, že je dobré vidět pro změnu partu, která se svých členů nevzdá vůbec za nic. Nový seriál ignoruju.
Jestli je nějaký důvod udělat si drink, hezky se obléct a dohadovat se s partou, kdo je kdo (já jsem Miranda), je to právě Sex ve městě.
Žádné komentáře:
Okomentovat