Návrat z Belgie

Ahoj, 

Včera jsem se vrátila z Belgie a byla to nádhera.  

Ale hezky postupně. (Tyhle věty jsem psala v úterý, ale už je středa.)

Čtvrtek

Vyjeli jsme s taťkou ve čtvrtek, po té co jsem se vrátila od doktorky. Můj cholesterol klesl, volejte sláva! Bylo to prášky, nikoliv poctivou prací, ale radost si vzít nenechám. 

Po chvíli čekání jsme v Praze nastoupili na autobus. Pro tenhle výlet jsem si nastahovala hromadu literatury, ale ke čtení jsem se ve skutečnosti dostala až v posledních dvou dnech. 

Překvapivě, film který pouštěli byl klasicky otřesný. S taťkou jsme se shodli, že řidiči soutěží v tom, kdo pustí horší snímek. Takhle jsme se dostali například k Waterloo po Česku, to byl zájezd do Itálie. 

Pátek

 

Miluju cizokrajné benzínky, ale co já v zahraničí nemiluju, že? 

Ráda sleduju cizí produkty, i když jde jen o Německo, porovnávám ceny a naslouchám rozhovorům, ze kterých chytám tak každé desáté slovo. Dokonce i přes ty ceny.

Po ranní zastávce jsme v brzkých hodinách dorazili k Waterloo. Už teď bylo jasné, že průvodce Milda bude chodící encyklopedie. Byl to takový starý pán, až se jeden ptal jak se po celém dní chození stále drží. Samozřejmě se držel líp než já.

Waterloo bylo prázdné, ale při počtu zatím zavřených muzeí bylo jasné, že se tu během normálních hodin dveře netrhnou. 

Přesto se mi líbilo, i když se tam dalo jen procházet. V ruce jsem měla Tiger, protože jsem věděla že si po večeru v autobusu budu připadat jako přejetý ježek. Navíc ještě přejetý ježek s mastnou hlavou, zapomněla jsem na suchý šampón. 
Po procházení následoval Brusel a to byla taky paráda, je to skutečně krásné město. Přesto se nestalo mým oblíbeným, bylo krásné, plné gotiky, ale nenazvala bych ho malebným. I tak je tam spousta hospůdek, barů a hlavně muzeí, já se naneštěstí dostala jen do jednoho, a to do Starých mistrů. Viděla jsem naživo Maratovu smrt, obraz který máme i u maturity. 
Je to obří galerie, tak velká, že jsem se v ní úspěšně ztratila. Bloudila jsem zcela špatnou expozicí a navíc jsem si se svou angličtinou přišla jako trotl. Psanému projevu rozumím, ale mluvit? Jsem v podstatě Pavel Čechov.
Je teda Stáza Sulu? To patří někam jinam.
Od rána jsem se křížili s komiksovou stezkou, v jejímž rámci byly některé domy pomalované belgickými kreslenými hrdiny, jako jsou Tintin nebo Šmoulové. Dokonce jsme zahlédli i obřího Šmoulu skákajícího přes obří houbu, což je jedna z těch vět, které by nikoho nejspíš nenapadli že je kdy vysloví.
Den jsem zakončila OBŘÍ sněhovou pusinkou.

K hotelu se radši vyjadřovat nebudu, měli jsme s taťkou spojenou postel. Byla sice obří, ale i tak, od tohoto zájezdu budu všude do závorky psát dcera. 
Žertovali jsme o tom, že určitě budou dávat jenom To je vražda napsala, ale naladila jsem nějaký western v angličtině, tak to bylo fajn.

Sobota

Tento den byl rozdělený mezi dvě krásná města, Antverpy a Gent, za kterým jsme pak i přespávali. 
Antverpy působily jako vrchol urbanismu. Plně funkční město, ve kterém se všechno hodí ke všemu. Právě zde se nachází Rubensův dům, ke kterému směřovaly naše první kroky. S taťkou jsme jako jediní zapomněli na audio průvodce, nebo alespoň na brožuru a tak jsme si museli hodně domýšlet. To byla docela sranda, přesto mi přijde trochu zvláštní, jak technický je Brusel stát. Na některých místech už berou jedině karty, a to i v pralinkárnách. 
Pak už jsme se jen procházeli. 

Gent byl mírně akčnější, tam jsme po okruhu s panem průvodcem zamířili na trhy. Tatík si vybral chobotnici, přesněji chobo kostky, a bylo to překvapivě dobré. V tomhle bodě jsme už měli vyzkoušené všechno - klasické hranolky, vafle, čokoládu a teď už i mořské plody. Zbýval gentský nos a káva, tak jsme skončili v kavárně. 

A po kavárně byl další okruh s průvodcem a další sezení, tentokrát v hospůdce Comic Sans. To je místo jako dělané pro většinu nerdů, včetně mě, protože je to tématické (komiksy, většinou se superhrdiny), je tam pinball a v pohodě ceny. Něco takového by se mi v Ostravě dost líbilo. 
Gent byl plný gotiky, jak jsme mohli vidět z věže Belfry. Spletli jsme si jí s jinou a když jsme už zaplatili, využili jsme vyhlídky na město. A byla to dlooouhá vyhlídka, ti lidi před námi se hodně flákali a a zpátky jsme se vrátit nemohli., tak trvala tak patnáct minut.

Na dalším hotelu byly postele dvě, což bylo super, a v televizi jsem fakt chytla To je vražda napsala v originále, tak jsem se dívala. 

Neděle

Neděla byla zasvěcena Brugám a že bylo na co koukat, i přes déšt. Nejkrásnější, nejmalebnější místo v Belgii, chcete-li znát můj názor. Všude byly labutě a kačenky a dokonce i velké lysky. Jednou jsem sledovala rodinku lysek na kanále a ta jedna byla vůči svým nepříbuzným dost agresivní. Bylo to super.

Už vím, kdo byly (a jsou) bekyně, byli jsme v jejich kostele. Kolem byly jejich obydlí, takové bílé domky a jednoho by až napadlo, že je super mít možnost i když rupne při maturitě. 

Brugy jsou chráněny UNESCEM, takže se z jejich centra nezměnila ani cihla a je to dobře. Cihlové zástavby a štíty, to je podle mě skvělý důvod k návštěvě. A nezapomínejme na hospůdky, v jedné mají přes 600 druhů piva. Dala jsem si ovocné, ježto nic jiného nečepovali a nebyla jsem zklamaná a to jsem nepivař. Taťka byl nadšený, dokonce jich několik koupil na doma a dědovi. 

A co teprve ty kýčovité obchůdky, vánoční, hračkářské a s krajkami. 

Když vás omrzí utrácení, můžete zajít do Kostela Naší Paní mají jediného mimo-italského Michelangela. Pohled na jeho jemnou práci vás jistě uchvátí, ale není v kostele jediným uměleckým dílem. Od raného středověku po baroko je skvělým průřezem několika generacemi malířů.

Když jsem se dostatečně pokochali, museli jsme se už vrátit, ale cestou jsem si ještě koupila bubble tea a vafli, absolutně skvělou. Byla na ní hromada šlehačky a marshmallow. 
Cesta byla zase unavující, do Karviné jsme pak jeli s přestupem. V pondělí ve tři jsme už byli doma, ale oba poněkud neveselí. Zkuste si porovnat betonovou džungli se zemí kde se schází gotika, renesance a secese, s příměsí baroka a dalších slohů. Pak se naproti nám rozběhl ségřin pes, ve dveřích čekaly ségra s mamkou a nebylo to zas tak špatné. 
Jsem ráda za tyhle euro víkendy. Tohle byl náš pátý pokus, čtyři předchozí z různých důvodů zrušili. Trvalo to tři roky, ale stálo to za to.

A co budu dělat o víkendu? Koncert My Chemical Romance! Je to jako sen, dneska se mi o tom i zdálo. S Gerardem jsme měli dlouhý a důležitý oční kontakt.