úterý 28. července 2020

Povinně, aneb budoucí seznam

Ačkoliv ještě pár let nebude maturita můj problém, tak trochu se svezu na její přítomnosti. Musím se pochlubit svými 25 přečtenými knihami ze seznamu povinné literatury. V praváku. Měla jsem vás varovat, že jsem šprt, teď už je pozdě.
Bacha ať to ode mě nechytíte!
Díky tomu mám už mírnou představu o tom, z čeho bych chtěla maturovat. Zde je seznam oněch šesti knih, u kterých jsem si jistá, neb dvacet by mi zabralo moc místa. Takže.

1) Mechanický pomeranč (Anthony Burgess)
Znásilňování, supernásilí a nový jazyk, který moc ráda používám. Na knížku jsem se vrhla hned, jak se přede mnou objevila, především kvůli jednomu dílu Simpsonů, který byl na její téma. A taky protože kontroverze je něco pro mě. Když se odprostíte od všeho, co by vás znechucovalo, zjistíte, že je to geniální epos (přeci jen, ta cesta tam je) o tom, co to znamená být člověk.
Navíc vám to ukáže sílu stárnutí, ale v tom pozitvním světle. Nejspíš.


2) Kvílení (Allen Ginberg)
Šílené hlavy, halucinogenní lvi (nebo to byla jiná kniha?) a něco, co už se ani homo subtextem nedá nazvat. Není to subtext, spíš kontext. S Allenem jsem začala ve třinácti, když jsem byla v těžké, pankáčské pubertě. Zdál se mi hrozně dárk a jako někdo, kdo ví, co je to skutečný život.
Bože, nejradši bych si flákla zas každou chvíli, kdy jsem citovala.
Dodnes patří k mým oblíbencům.


3) Obraz Doriana Graye (Oscar Wilde)
Mám za sebou kariéru yaoistky, za což se stydím a tahle kniha mě proto nemohla minout. Ani její autor. Myslíte, že Oscar Wilde je brán spíše jako spisovatel, nebo gay ikona? Jeho životní styl a osud jsou podle m to, co lidi zaujme dřív, než jeho dílo.
Nicméně, zpět k Dorianovi. Věděli jste, že byl u soudu o Wildeově sexualitě použit jako důkaz? Přesněji, některé jeho části.


4) Staré řecké báje a pověsti (Eduard Petiška)
Před obdobím přechodných fází jsem byla obyčejné dítě. Žádný Výkvět, v podstatě malý skaut. A ráda jsem četla. Staré řecké báje mě proto nemohly minout, byla jsem celá pryč do Řecka. Šíleně jsem se tam chtěla podívat, ale dodnes jsem neměla příležitost.


5) Farma zvířat (George Orwell)
Všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější. S pár opravami se novela dala použít i k popisu novodobých feministek. Nejlepší Orwellovo dílo, a že jsem jich pár četla, které má dokonce několik animáků. Musím říct, že ty jsou zase použity jako americká propaganda, ale to je vedlejší. Orwell byl úžasně prozíravý, když to psal, skoro jako Groening.
6) Audience (Václav Havel)
V pubertě se ze mě stal pankáč, protože jsem chtěla naštvat tátu. Ukázalo se, že zbožňuje Sex Pistols.
Kdybych tehdy věděla, že k jeho naštvání stačí obdivovat Václava Havla, dala bych se místo toho na divadlo. Nebo ne, ta hudba se mi dost líbila.
Absurdní komedie, sem tam protnutá s dramtem. Na rozdíl od Zahradní slavnosti mi svým vyzněním tolik nepřipomíná Králíčka Jojo, přesto jsem si jí oblíbila o trochu víc. Ale maturovat bych chtěla z obou.
Audienci jsem dokonce chtěla režírovat v menší školní hře. Bohužel, korona zasáhla.

Gify ze Supernatural vybrány náhodně, zdálo se mi to tu prázdné. Kredit

Žádné komentáře:

Okomentovat

Léto umělcovo

V červenci jsem měla svoje westernové období a měla jsem pocit, že jasné barvy amerického západu nejlépe vystihnou fixy. Přestože mi vždycky...