Myslím, že většina lidí jsou introverti nebo společensky ,awkard´. Věřte tomu nebo ne, já jsem extrovert a jsem schopna se znemožnit při každé sociální interakci. Úplně každé, dnes se mi to dokonce povedlo v knihovně. Přesto jsem nebyla nervózní, že si nenajdu kamarády a zůstanu navždy sama, když jsem šla do prváku. Může za to přemíra sebevědomí? Je to možné.
Nebo jde taky o to, že první den školy se bojí úplně každý. Jedna má kamarádka se z toho poslední týden prázdnin málem složila, a to šla na školu s mou sestrou. Ty dvě jsou nerozlučné jako Michael Jackson a blbé vtipy o plastikách a pedofílii, a přesto nedokázala mluvit skoro o ničem jiném.
Jestli vám můžu radit, a taky že to mám v plánu, přidejte se k nějaké větší skupince. Může se to zdát jako blbý nápad, přece jen, jeden dobrý kamarád je lepší, než spousta špatných, ale věřte mi. Kdyby jste si s tím jedním dobrým kamarádem moc nesedli, je rozhodně lepší mít zálohu. Navíc, je fajn když se máte s kým bavit za každé situace. Já jsem ráda, že mám velkou partu a navrch ještě Stázu.
Jak se přidat k velké partě? Navzdory mé první radě, jestli vám je do pláče už jen z představy, že oslovíte chumel lidí, nedělejte to. Rozbrečet se před cizími lidmi vám kamarády udělá jen v případě, že vás začnou utěšovat. Jestli vám to nevadí, přidejte se nějak nenápadně k tématu. Nemusíte být nejhlučnější, šíleně intelektuální, nebo něco takového. Stačí, když se dáte do řeči nebo sami nahodíte téma.
Je dost možné, že když budete smutně sedět, někdo si vás k sobě pozve, nebo vás osloví sám. V takovém případě buďte rádi a odpovídejte jako lidské bytosti a ne umělá inteligence. Takhle jsem poznala Stázu - bavila jsem se s někým jiným, ona vypadala jako deprimovaný emař, tak jí k nám jedna holka pozvala a začaly jsme se bavit. Už nevím, čím jsme začaly, ale skončily jsme u problémů s rodiči. Bylo to dost specifické, proto bych rodiče, zvlášť, když jde o skutečný problém a ne o blbiny, jako hlavní téma pro hovor nedoporučila.
Zkuste filmy. Malý vtípek. Jsou-li okolnosti příznivé a vy víte, že vás druhá osoba nebude šikanovat, nadhoďte třeba vlastní nervozitu.
K tomuhle můžu doporučit abyste si vzali tričko s něčím, co vás reprezentuje, třeba s oblíbeným seriálem. Konverzaci můžou rozproudit i placky na batohu, přičemž anime bych jako koníček rozhodně prezentovala jen na umělecké, nebo na IT. Alespoň zpočátku.
Dokonce i na umělecké jsou lidi, co nesnesou weaboos.
Jestli jiskra nepřeskočí hned první den, nebojte, čeká vás ještě adapťák. Jestli někam pojedete, budete mít nejspíš spolubydlícího. Buď pro něj budete divní, nebo se dáte do řeči. Prosím, nebuďte divní. Dodržujte hygienu. Snažte se nesmrdět, deodorant není moc drahý. Čistěte si zuby, což patři pod hygienu, a nezírejte na něj, když spí nebo když se převléká.
Když nepojedete nikam, budete na adapťáku dělat sérii blbých aktivit, za které jste rozhodně platit nemuseli. Někdo by vám řekl že stěžováním si přátele nezískáte, já jsem proti. Společně můžete pomluvit většinu programu. Pak nějaké filmy. BUM, už nejste sami. Nebo navažte normální kontakt. Vždycky se máte o čem bavit.
A když se ani poté s nikým nebavíte, nesmutněte. Každá třída má samotáře a když jich je víc, můžou být spolu.
A třeba kamarády ani nechcete. To je vlastně nejlepší možnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat