Nejsem sportovní typ, asi jako 80% lidí na blogu. Plus mínus. Přesto ho mám ráda, hlavně v televizi a poměrně ráda se hýbu. Naneštěstí, na většínu typů pohybu jsem naprosté dřevo a trvalo mi až do roku 2018 (Yuri on Ice, Olympiáda) než jsem si ho zamilovala.
To je tak když jsou vaše tělocvikářky mrchy.
To je tak když jsou vaše tělocvikářky mrchy.
Pak jsem se dostala na uměleckou a nemyslitelné se stalo skutečným. Nejen, že to zvládám, ale jsem schopna i vynikat. V jednom sportu. Navíc už asi dva roky pravidelně cvičím. díky čemuž jsem si po příchodu oné nabídky řekla, že by to mohl být dobrý nápad.
Učitel nás pozval do fitka. A já na to kývla.
Popravdě, taky mě tam dohnal špatný pocit. Už před tím nás pozval na dvě aktivity, přičemž první se mi kryla s holičkou a druhá obsahovala jízdu na kole, což není má silná stránka. Nechtěla jsem vypadat líně.
Špatná motivace byla první chyba. Když plánujete jet přes cizí město, na místo, kde se dost pravděpodobně ztratíte, je motivace to jediné, co máte.
Můžeme přeskočit proces dojíždění i stěžování si a poskočit v důležitější části.
Kromě učitele jsme nakonec přišly jenom dvě. Já a holka, kterou jsem v životě neviděla, která chodila do třeťáku, byla vysoká, štíhlá a do fitka chodila pravidelně. Nechci znít hnusně nebo závistivě, ale vždy, když vidím někoho s tímhle typem postavy, přemýšlím, kam dává orgány. A závidím, co vám budu povídat.
Všude kolem byly Playboye, vypadalo to na moc zajímavé čtení, ale už jsem při pohledu na obal jsem si přišla jako úchyl.
Nechci být úchyl, v baloňáku vypadám jako debil.
Na trenéra jsme moc dlouho nečekali (s učitelem, proto i). Doufala jsem v ženu, což není sexismus, ale nejistota, a dostala jsem týpka, který vypadá jako nějaký příbuzný Jensena Acklese. A jestli o něm můžu říct něco dalšího, pak to, že měl hodně silný stisk. Není to myšleno jako plus, ale jako důvod, proč jsem dva dny necítila ramena.
Začali jsme pěti minutami na běžícím páse. Bylo to rychlochůzí.
Celkem jsme cvičením strávili hodinu a půl, s tou druhou jsem se střídala co několik cviků, sem tam jsme jely najednou.
Hodně jsme jeli na ruce, především na záda. Přišla jsem si jako blbec, ale tak zoufalé to nejspíš nebylo. Nebo jo, to by vysvětlovalo, proč mi trenér tak pevně svíral ramena. Au
Popravdě, taky mě tam dohnal špatný pocit. Už před tím nás pozval na dvě aktivity, přičemž první se mi kryla s holičkou a druhá obsahovala jízdu na kole, což není má silná stránka. Nechtěla jsem vypadat líně.
Špatná motivace byla první chyba. Když plánujete jet přes cizí město, na místo, kde se dost pravděpodobně ztratíte, je motivace to jediné, co máte.
Můžeme přeskočit proces dojíždění i stěžování si a poskočit v důležitější části.
Kromě učitele jsme nakonec přišly jenom dvě. Já a holka, kterou jsem v životě neviděla, která chodila do třeťáku, byla vysoká, štíhlá a do fitka chodila pravidelně. Nechci znít hnusně nebo závistivě, ale vždy, když vidím někoho s tímhle typem postavy, přemýšlím, kam dává orgány. A závidím, co vám budu povídat.
Všude kolem byly Playboye, vypadalo to na moc zajímavé čtení, ale už jsem při pohledu na obal jsem si přišla jako úchyl.
Nechci být úchyl, v baloňáku vypadám jako debil.
Na trenéra jsme moc dlouho nečekali (s učitelem, proto i). Doufala jsem v ženu, což není sexismus, ale nejistota, a dostala jsem týpka, který vypadá jako nějaký příbuzný Jensena Acklese. A jestli o něm můžu říct něco dalšího, pak to, že měl hodně silný stisk. Není to myšleno jako plus, ale jako důvod, proč jsem dva dny necítila ramena.
Začali jsme pěti minutami na běžícím páse. Bylo to rychlochůzí.
Celkem jsme cvičením strávili hodinu a půl, s tou druhou jsem se střídala co několik cviků, sem tam jsme jely najednou.
Hodně jsme jeli na ruce, především na záda. Přišla jsem si jako blbec, ale tak zoufalé to nejspíš nebylo. Nebo jo, to by vysvětlovalo, proč mi trenér tak pevně svíral ramena. Au
Asi nejvíc mě bavily výpady s držení, za takové ty gumy visící ze zdi. Dalo se u toho rychle zadýchat, ale zároveň jsem z toho měla dobrý pocit.
Naopak nejhorší, ne nejnudnější, jen vyloženě bolestivé, byla takové dvě držadla nad zemí. O něj jste se měli opřít a zvedat nohy. Lopatky se mi mlátily jedna o druhou, překrývaly se a přísahám, kdybych musela jet ještě jedno kolo, nejspíš bych o ně přišla úplně.
Naopak nejhorší, ne nejnudnější, jen vyloženě bolestivé, byla takové dvě držadla nad zemí. O něj jste se měli opřít a zvedat nohy. Lopatky se mi mlátily jedna o druhou, překrývaly se a přísahám, kdybych musela jet ještě jedno kolo, nejspíš bych o ně přišla úplně.
Jelikož jsem měla ještě nějaký čas, šla jsem si pro svačinku. Koupila jsem si bílé Monte. Mňamka.
Druhý den ráno mě toho tolik nebolelo. Dokonce jsem si dala dvacet minut cvičení na nohy.
Třetí den mě bolelo všechno. Nemohla jsem se ani zvednout z matrace. (Nemám postel, stěhujeme.) Cítila jsem především záda a nohy.
Čtvrtý den bolely nohy srovnatelně. Bolest přecházela výše.
A do šestého dne jsem nemohla pořádně hýbat rameny.
Můžete mi říct, ať si nestěžuji, že jsem se neměla přepínat. Nestěžuji si. A jsem optimista, u většiny věcí si nepřipouštím, jak jsou těžké.
Většina mých článků je z blog.cz, který bohužel končí, což mi není až tak líto. Byl to docela trash. TOhle je pár měsíců staré, takže už jsem v pohodě.
Druhý den ráno mě toho tolik nebolelo. Dokonce jsem si dala dvacet minut cvičení na nohy.
Třetí den mě bolelo všechno. Nemohla jsem se ani zvednout z matrace. (Nemám postel, stěhujeme.) Cítila jsem především záda a nohy.
Čtvrtý den bolely nohy srovnatelně. Bolest přecházela výše.
A do šestého dne jsem nemohla pořádně hýbat rameny.
Můžete mi říct, ať si nestěžuji, že jsem se neměla přepínat. Nestěžuji si. A jsem optimista, u většiny věcí si nepřipouštím, jak jsou těžké.
Většina mých článků je z blog.cz, který bohužel končí, což mi není až tak líto. Byl to docela trash. TOhle je pár měsíců staré, takže už jsem v pohodě.
Žádné komentáře:
Okomentovat