Zdravím!
Brzy to bude pět let, co čtu fanfikce, přesvědčuji lidi ve víru v mé fandomy a nechávám se zklamat nezáživnými pokráčky. (Jo, sleduju vás, Moffate a Gatissy.) Pět let není tolik, říkáte si a já bych si myslela to samé, ale pak si uvědomím, že mi je 16.
Pět let je skoro třetina mého života. Bylo mi jedenáct, když jsem začínala a od té doby se to kupí. Letos to je naposledy, co můžu říkat, že to je necelá třetina. Pak mi totiž bude sedmnáct + šest let ve fandomech = mnohem víc než třetina. Nevím, proč nad tím tak přemýšlím.
No nic.
Snad od deseti, nebo kolika, jsem hrávala textové RPG hry. Tehdy to byla jejich zlatá éra a nějaké to tRPG se našlo na všechno - vlci, pokemoni, Harry Potter a mnohem více. Navíc tam většinou byla fajn komunita. Chatovalo se a hrálo v aplikacích od Blueforum, které už, mám pocit, nejede. Nevím, jestli jeho konec úzce souvisí s koncem textovek, ale asi na tom něco bude.
V té době jsem měla spoustu času a období vzdoru a nebylo nic lepšího, než všechno vylít lidem, které jsem neměla šanci potkat v reálném životě. (Alespoň jsem si to myslela. Letos jsem zjistila, že si jedna moje kamarádka ze střední živě pamatuje na hraní s jednou z mých postav.)
Mimochodem, používala jsem přezdívky Orfeus a Lythya.
Snad od deseti, nebo kolika, jsem hrávala textové RPG hry. Tehdy to byla jejich zlatá éra a nějaké to tRPG se našlo na všechno - vlci, pokemoni, Harry Potter a mnohem více. Navíc tam většinou byla fajn komunita. Chatovalo se a hrálo v aplikacích od Blueforum, které už, mám pocit, nejede. Nevím, jestli jeho konec úzce souvisí s koncem textovek, ale asi na tom něco bude.
V té době jsem měla spoustu času a období vzdoru a nebylo nic lepšího, než všechno vylít lidem, které jsem neměla šanci potkat v reálném životě. (Alespoň jsem si to myslela. Letos jsem zjistila, že si jedna moje kamarádka ze střední živě pamatuje na hraní s jednou z mých postav.)
Mimochodem, používala jsem přezdívky Orfeus a Lythya.
Dost těch lidí byli introverti a nerdi, což vás brzy dovede k anime. Já se nechala svést a registrovala jsem se na Shirai. Nutno dodat, že jsem se za to dost styděla, z nějakého důvodu jsem o nom nemohla s nikým mluvit. Jako by anime dělalo z lidí živí odpad. (Nesmějte se, živí odpad z vás udělá nedostatek kontaktu se společností, což je jen vedlejší účinek.)
Tehdy jsem sledovala hlavně Naruta, Bleach a další shoneny, yaoi se mi zdálo divný. Kdybych jen věděla, co přijde. Myslím, že jsem tehdy nebyla ta správná fandomácká fangirl. Spíš jen holka, co měla problémy se sebevědomím a další kecy, který platí na každého v hodně brzké pubertě.
Tehdy jsem sledovala hlavně Naruta, Bleach a další shoneny, yaoi se mi zdálo divný. Kdybych jen věděla, co přijde. Myslím, že jsem tehdy nebyla ta správná fandomácká fangirl. Spíš jen holka, co měla problémy se sebevědomím a další kecy, který platí na každého v hodně brzké pubertě.
Na rozdíl od většiny otaku jsem s radostí jela na tábor. Nebudu vám lhát, byl to děsný tábor. Vedoucí byli super, mám je ráda, ale na straně mě i pár lidí bylo pár neshod. No nic. Je to pár let, už jsem se toho traumatu (vtip, nebojte), zbavila. Tehdy tam bylo pár holek, co četly fanfikce a já za nimi občas chodila. Nebyly jsme kamarádky, byly starší, ale něco málo jsem pochytila. Dramione a Sherlolly. Dva shipy, které bych dnes nejradši zapálila a shodila z astronomické věže. Tehdy jsem se na ně snažila číst fakfikce, ale už tehdy mě to nebavilo. Taky jsem pochytila, že Cumberbatch je podle těch holek sexy, tak jsem se podle nich zařídila. Dnes mi přijde hezký tím, jak je zajímavý, ale nechápu, jak mi mohlo nedojít, jak jsem teplá, když nejsem schopna rozpoznat hezkého chlapa od ošklivého. Do dneška s tím mám občas problém.
Dramione jsem brzy zatratila a zkusila jsem pár dalších věcí, jako Draco x Ginny (nesuďte mě), Hinny a Harmony, ale nakonec jsem zakotvila u toho, co mě bere dnes, Wolfstar. Ve věčném souboji Snarry x Drarry jsem tehdy zvolila Snarry, čehož dodnes lituji. Drarry je lepší, když je dobře napsané. Snarry je jen děsivé.
Celou tu dobu jsem zároveň sledovala anime, nezapomeňte, a mému yaoistickému duchu (jo, tehdy jsem už byla yaoistka), se zalíbilo SasuNaru a Iruka/Kakashi. Druzí zmínění spolu neměli skoro žádný screentime, ale byla jsem mladý gayfreak, nezapomeňte. Navíc to nebylo to nejhorší, co jsem párovala. Myslete na to, jak jsem ujížděla na obskurních shipech - Cedric a Harry, Krum a Ron a spousta dalších. Jediný hetero ship, který jsem podporovala byl Ron a Harmiona.
V této éře jsem se už nestyděla, naopak, strhla jsem na stranu zla svou sestru a Valču, skrz co se z nás staly nejlepší kamarádky. Sledovaly jsme spolu Kuroshitsuji, párovaly Sebastiana s Cielem a u toho nadávaly na Boku no Pico. Dnes už vím, že obojí je nelegální a SebaCiel není tak ,kawaii´ jak jsme tvrdily.
Říkaly jsme si Lama Team a myslím, že kdyby nás tehdy navštívil Inkvizitor, byly bychom eliminovány.
Silně u mě vedla Hetalie, do dnes nevím proč. Možná je to tím, kolik postav to mám, úrovní vtipů nebo tím, že to v podstatě nemá konec. Je to o personifikovaných státech. Hetalia je všude. Což je občas ke škodě, člověk se pak totiž rozchechtá kdykoliv někdo řekne jím shipované postavy vedle sebe. Jo, ta jedna hodina o mocnostech Osy mě tehdy fakt dostala.
Celou tu dobu jsem zároveň sledovala anime, nezapomeňte, a mému yaoistickému duchu (jo, tehdy jsem už byla yaoistka), se zalíbilo SasuNaru a Iruka/Kakashi. Druzí zmínění spolu neměli skoro žádný screentime, ale byla jsem mladý gayfreak, nezapomeňte. Navíc to nebylo to nejhorší, co jsem párovala. Myslete na to, jak jsem ujížděla na obskurních shipech - Cedric a Harry, Krum a Ron a spousta dalších. Jediný hetero ship, který jsem podporovala byl Ron a Harmiona.
V této éře jsem se už nestyděla, naopak, strhla jsem na stranu zla svou sestru a Valču, skrz co se z nás staly nejlepší kamarádky. Sledovaly jsme spolu Kuroshitsuji, párovaly Sebastiana s Cielem a u toho nadávaly na Boku no Pico. Dnes už vím, že obojí je nelegální a SebaCiel není tak ,kawaii´ jak jsme tvrdily.
Říkaly jsme si Lama Team a myslím, že kdyby nás tehdy navštívil Inkvizitor, byly bychom eliminovány.
Silně u mě vedla Hetalie, do dnes nevím proč. Možná je to tím, kolik postav to mám, úrovní vtipů nebo tím, že to v podstatě nemá konec. Je to o personifikovaných státech. Hetalia je všude. Což je občas ke škodě, člověk se pak totiž rozchechtá kdykoliv někdo řekne jím shipované postavy vedle sebe. Jo, ta jedna hodina o mocnostech Osy mě tehdy fakt dostala.
Na druhou stranu, díky Hetalii jsem se dostala blíž k historii, která mě zajímá do dnes a donutila mě se učit Němčinu. No, ona a psychopatický učitel, ale to je příběh na jindy.
Tady je věčný boj shipperů FrUk a UsUk (Anglie/Francie nebo Amerika). Já byla na UsUk a dost mě to bralo, mými oblíbenci však byli Německo a Itálie a Švédsko s Finskem.
Jednou jsem takhle seděla u počítače, když v tom na mě vyskočila oznámená další série Sherlocka. Tehdy jsem to nesledovala, ale od mala jsem milovala, a pořád miluju, všechno britského a detektivního, navíc knížky už jsem četla mockrát, tak jsem si řekla proč ne. Během dvou dnů jsem to celé shlédla a začala má nová obsese.
Taky mi začínal být malý český rybníček a nestačilo mi těch pár překladů ve stylu Love Stage a No. 6. Okolo léta 2017 jsem začala pilovat angličtinu na doujinech.
Tady je věčný boj shipperů FrUk a UsUk (Anglie/Francie nebo Amerika). Já byla na UsUk a dost mě to bralo, mými oblíbenci však byli Německo a Itálie a Švédsko s Finskem.
Jednou jsem takhle seděla u počítače, když v tom na mě vyskočila oznámená další série Sherlocka. Tehdy jsem to nesledovala, ale od mala jsem milovala, a pořád miluju, všechno britského a detektivního, navíc knížky už jsem četla mockrát, tak jsem si řekla proč ne. Během dvou dnů jsem to celé shlédla a začala má nová obsese.
Taky mi začínal být malý český rybníček a nestačilo mi těch pár překladů ve stylu Love Stage a No. 6. Okolo léta 2017 jsem začala pilovat angličtinu na doujinech.
Po nocích jsem pak četla fanfikce a sledovala seriály. Johnlock byl nejlepší, česká facebooková skupina s ním se stala mým druhým domovem.
Propána, když na to teď vzpomínám, nechápu, jak jsem mohla fungovat. Skoro vůbec jsem nespala a byla jsem takřka závislá na všem, co souviselo s mými fandomy. Navíc jsem chodila do spousty kroužků a trávila dost času s kamarády. Překvapivě, můj průměr nešel dolů. Naštěstí. I on mě pak dostal na střední.
Ale byla jsem unavená. Jednou jsem tři dny v kuse nebyla schopna udržet pozornost. Po škole jsem přišla domů a bylo mi jasné, že na kytaře bouchnu, pokud si nezdřímnu. Ve dvě, hned po škole a obědě, jsem si lehla.
Když jsem se vzbudila, byla jsem zmatená a pořád unavená. Byla tma, tak jsem myslela, že je pěkně hnusné ráno. Zároveň jsem se lekla, že jdu pozdě do školy a že mě mamka nevzbudila. V obýváku seděla Denda, už v pyžamu.
,,Ty nejdeš do školy?" zeptala jsem se.
Divně se na mě podívala. Rychle jsem si vyčistila zuby a šla se obléct a sbalit si věci do aktovky. Ségra ještě chvíli mlčela, než z ni vypadlo, že už je šest. Ztratila jsem celý den a poprvé nešla na kytaru. Nevím proč, rozbrečela jsem se a šla se umýt.
Propána, když na to teď vzpomínám, nechápu, jak jsem mohla fungovat. Skoro vůbec jsem nespala a byla jsem takřka závislá na všem, co souviselo s mými fandomy. Navíc jsem chodila do spousty kroužků a trávila dost času s kamarády. Překvapivě, můj průměr nešel dolů. Naštěstí. I on mě pak dostal na střední.
Ale byla jsem unavená. Jednou jsem tři dny v kuse nebyla schopna udržet pozornost. Po škole jsem přišla domů a bylo mi jasné, že na kytaře bouchnu, pokud si nezdřímnu. Ve dvě, hned po škole a obědě, jsem si lehla.
Když jsem se vzbudila, byla jsem zmatená a pořád unavená. Byla tma, tak jsem myslela, že je pěkně hnusné ráno. Zároveň jsem se lekla, že jdu pozdě do školy a že mě mamka nevzbudila. V obýváku seděla Denda, už v pyžamu.
,,Ty nejdeš do školy?" zeptala jsem se.
Divně se na mě podívala. Rychle jsem si vyčistila zuby a šla se obléct a sbalit si věci do aktovky. Ségra ještě chvíli mlčela, než z ni vypadlo, že už je šest. Ztratila jsem celý den a poprvé nešla na kytaru. Nevím proč, rozbrečela jsem se a šla se umýt.
Mému učiteli musel poprvé někdo napsat, že zaspal na jeho odpolední hodinu.
Mým bohem byla tehdy Nagat a na starém blogu jsem se snažila psát jako ona. Yaoi magazín byl má Bible. A manga Hetalie byl můj Korán. Jakožto ateista si můžu nárokovat každou knihu, nejvíc stejnak věřím ve scénář prvního Indiho. Bylo mi už třináct a shipovala jsem vše, co se hýbalo. Dokonce i RPF, ale o tom příště.
Nechci, aby to bylo moc dlouhé a ještě nezáživnější, proto se tu s vámi rozloučím.
Nechci, aby to bylo moc dlouhé a ještě nezáživnější, proto se tu s vámi rozloučím.
Žádné komentáře:
Okomentovat