Dango (nebo alespoň snaha o něj)

Neřekla bych, že mám dobré nápady. Rozhodně ne když jde o vaření, pečení a cokoliv, u čeho můžu podpálit byt. A to říkám jako někdo, kdo během výtvarky na základce málem sežehl školu.

Ale to je příběh pro mého právníka. 

Ne všechny kuchyňské záblesky geniality byly špatné, třeba sušenky z toustovače byly super, i když se mi pak kamarádky několik měsíců smály. Po několika větších úspěších jsem si řekla, že něčím exotičtějším nic nezkazím a vrhla jsem se na dango.

Najít mouku nebyl takový problém, ale jít pro ní mi zabralo skoro dva týdny. Kaufland není tak daleko, ale po vysvědčení jsem se cítila nemotivovaně. 
Je vtipné, že když řeknu že mě teď škola deprimuje, lidi si myslí že je to tím, že tam nemám kamarády :D. Já je mám, jen jsou daleko a nemůžu je teď vídat. Dnes se to teda změní, kromě Majdy půjdu ven s Vivi a Kamčou.
Na dango toho není potřeba příliš, až na rýžovou mouku s nám všechno tak nějak válelo v okolí kuchyně. Nic takového jsem ještě nedělala, tak mi nezbývalo než doufat a nervózně vtipkovat.  

S těstem bylo dost práce. Furt bylo takové křehké, divné a a mě se už nechtělo přidávat vodu, protože už tak jsem jí použila moc. Pak jsem to vzdala a trochu ji přilila. Najednou těsto obrátilo a šlo to relativně hladce. Zabralo to sice dost času, ale mohlo to být horší.
Tady se v rohu vyděšeně krčí první várka. To jsem ještě netušila, kolik problémů mi tihle prcci přinesou. 
(Prcci jsou nadneseni, myslím, že se mi je povedlo uválet moc velké.)

Fotky jsou divně rozházené protože se mi vzbouřily obrázky a nejde s nimi manipulovat.

Takhle to bylo normálně

Pěna nebezpečně stoupla

První várka je divná

Výsledek, určitě má skvělý charakter

 Ty danga pořád a pořád nechtěly vyplavat, což mě dohánělo k zoufalství. Musela jsem to vzít do vlastních rukou a vytáhnout je i bez jejich souhlasu.

Možná je to důvod, proč mi připadali tak divné.

Aby to lahodilo i rodičům, Japonskem nepolíbeným, a sestře, která sice políbena je, ale to jídlo jí zas tak nejede, jsem to polila čokoládou. Přestože to zas tak kulaté není, čokoláda na tom moc nedržela.

Ne, že by na tom záleželo. Během vaření jsem snědla tolik těsta a částí knedlíků, že mi poté sestra dala nové indiánské jméno - Rýží pokořená.
Přísahala jsem si, že se k tomu nepřiblížím. Bylo mi na umření, jak jsem byla přeslazená.
A z toho vznikla spodní ilustrace.

 

Skeptický a zklamaný pohled na dango. Ve skutečnosti jsem měla župan, ale ten se blbě znázorňuje, takže jsem si dala své mamčinýma rukama ušité ,kimono´.
Nakonec nebylo tak špatné, ráno jsem tomu svodu podlehla, ale nebyla pro to nejlepší chvíle. 
Z kresby (předmětu) je mi vždycky špatně, jsem z ní nervózní a nemůžu jíst. Ještě, že studuju grafiku a ne kresbu a ilustraci, jak jsem chtěla původně :D. 
Pro zajímavost - černý stůl a rudé zdi, to je interiér našeho obýváku. Mamka šla kolem, když jsem na tomhle díle pracovala a smála se, že fakt vypadám jako Velma.