pondělí 13. září 2021

Fantastická Ostrava

 Zdravíčko! 

Posledních pár sobot bylo pěkně akčních. Tato nebyla výjimkou, protože byly Fantastické trhy. Jezdím na ně už tři roky (po letošku), pokaždé s jinou partou, ta sobotní byla navíc o tři lidi od normálu chudší. Tato místa doplnili Bert, Stázin kluk, a Mája, ségra od Káji. Jestli duo Kája a Mája vzniklo pro libozvučnost nebo náhodou nevím, ale jejich rodiče asi mají pořádný výtlem.

Cestou ke vstupu jsme zabloudili, že bychom si taky měli zajít pro ty hezké, žluté náramky nám došlo až po chvíli. Pravý vstup, ne ten podchodní, byl označený docela špatně. Na druhou stranu, taky jsme možná jen nevšímavý pozéři, kterým chybí to správné vedení. Jak jinak bych se totiž dostala k tomuhle outfitu?  (obrázek dole)
Ještě před (druhým, právoplatným) vstupem mě zaujalo, kolik bylo na trzích lolit. Bylo to bezva, v životě jsem víc nelitovala, že nemám své (jediné) šaty!
Víte, jedna věc je vidět ostatní na stránkách, jako je LKD nebo Aminu, ale druhá vidět ty nádherné látky, nekonvenční stylizaci a vše, co mě na stopu této módě přivedlo, na živo. Proto jsem si řekla že se sebou něco udělám a zvládnu ušit alespoň jednoduchou sukni. 
To je ale plán do budoucna.






Outfit, jsem ve předu


Chtěla jsem jít ve své oblíbené sukni, ale taťka, navrátivší se z obchodu tvrdil, jaké je tam divné, chladné počasí. Nakonec jsem se pekla v riflích, které sice zbožňuju, ale na byznys, ne na párty.
Na druhou stranu, jízda na zvláštních vozítkách byla díky nim jednodušší. Nevím, kdo je vyrábí, ale bylo tam třeba mohutné kolo stylizované do žáby, Vítkovice na kolečkách a méně zdobená, ale stejně zábavná koloběžka pro dva. 
Tady si ji užíváme se Stázou, zase jsem se obarvila na zrzavou. Není to takový odvaz jako zelená, ale nemusí se to tak udržovat.
Doufám, že hustokola budou na více akcích. (Možná už jsou, jen na není nechodím :D. V tomhle případě se omlouvám a žádám o typy. Brala bych je na oslavě osmnáctin.)


Přirozeně jsem nakupovala. Módních stánků bylo letos více než před lety, což se projevilo na mém utrácení. Bylo docela nezřízené, abych se tak pochlubila.
Jsem fanda štěstíček, miluju ten adrenalin, proto u mě Porcelain Doll zaválel. Pierrette mi přišla milá, nepřekvapivě, proto mě mrzí, že jsem byla nervózní a dost možná červená jako rajče. Dovedu být společenská, jsem agresivně přátelský extrovert, ale pak je na mě moc vjemů a cítím se jak po několika hodinách práce v kostýmu ve strašidelném hradě. (Zvláštně specifická část mého léta.)
Až na prstýnek a náušnice v sáčku je vše ze štěstíčka. 

Naprosto boží dortový prstýnek je od značky Viviana Iris, která vyrábí šperky i oblečení pro lolitu i další styly, jako fairy kei. Jejich stránky stojí za prohlédnutí, i když si nic nekoupíte, protože (minimálně ve mně) budí chuť tvořit a péct. 
Samozřejmě, dělali jsme i jiné věci než nakupovali. Například stáli a tarasili cestu, protože nikdo nechtěl dělat vůdce. Často jsem pak vedla já a řeknu vám jedno - důvod, proč ve skupinovém cosplayi dělám Pippina a ne Aragorna je jiný, než ten, že se o Aragorna Stáza byla ochotná poprat. 


Na Fantastických trzích se nudit nebudete. Co jsem tak viděla a slyšela, tak sice postrádá přednášky a projekce, ale má deskovky, šerm (s ochotným učitelem/trenérem/mistrem, záleží na tom, co máte s nabytými schopnostmi v plánu) a hlavně takové malé, osobité kouzlo. 
Akce je samozřejmě mnohem komornější než Animefest, a malý prostor jí vynahrazuje to, že brzy víte skoro o všem, co se děje a většinu lidí vidíte několikrát, takže si připadáte skoro jako na táboře. Až na to, že tady jste dobrovolně.



Detail na náušnice


Každému bych doporučila, ať sem za rok přijede, nejenže nemáte co ztratit, ale můžete spoustu získat. Navíc se celá akce nachází v Trojhalí Karolina, kam je bezvadný dojezd.
Zní to jako bych do Ostravy lidi lákala až moc zoufale, ale bylo to jedno ze snad nejhezčích odpolední, jaké jsem v poslední době zažila.
A teď akce stranou, přichází vyrábění.





Bára má ve středu osmnáct, což jsme ve čtvrtek oslavily (článek se chystá) a zmínila, že má ráda háčkované Pokemony. Bylo to v den mého velkého projevu. 
Každé pololetí máme mít mluvený projev. Jsem chytrá a spočítala jsem si, že je lepší být první v neznámé vodě, než se měsíce stresovat koho vybere příště, navíc mi nevadí mluvit na veřejnosti, tak jsem to vzala. Naneštěstí je tentokrát tématem Má tvorba, což zní vhodně na uměleckou školu.
Smutná pravda je, že většina z nás nemá vlastní tvorbu, jasné portfolio. Třeba dneska jsme byli ve škole až do pěti, a to je jenom pondělí, to se pak člověku nechce nic kreslit. Naštěstí to nemusí být kreslení. Tak jsem si vzala háčkování.
Není to to nejdrsnější, ale jakmile jsem po týdnu příprav začala mluvit, lidi se smáli. Dokonce i v místech, kde jsem to nečekala, ale nestěžuju si. Prý i učitelce to přišlo vtipné, ale v tom je to divné. 
Nebylo to vůbec vtipné. Prostě jsem jen mluvila tak jak obvykle. A tohle se mi děje od základky. Asi je to tím, že mám vyjadřování Woodyho Allena. A nebo mám Aspergera, protože k němu směřuje většina mého chování, ale to bych si měla vyříkat s někým jiným.


Už pár měsíců mám rozdělaného Poliwaga a Bára byl ten impulz ho dodělat. Mám ji ráda a při příští pařbě mě nechá spát u svého bráchy na gauči, což dokážu ocenit a tady ho máte. 
Nejkulatějšího Pokemona s mírně naštvaným výrazem.
I po třech letech si všímám velkých chyb, například celé té spirály, ale jsem spokojená. Něco tvořit je občas to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat.
A posunula jsem se ještě o krok dál. Začala jsem s korálkováním!
Pár let dozadu dostala sestřenka s Dendou 3D stavebnici z korálků. Proč mě babička, jakožto jedno ze tří dětí v rodině, takhle vyčlenila nevím, zato vím že Denda svého psa nikdy nepostavila. Já jo, po letech, a byla to zábava. 
Chytilo mě to. 
Když jsem se šla pochlubit k babičce, dala mi radostně i set od sestřenky, Natky, v růžové. Ironicky má teď Natka svou černou fázi, respektive To není fáze, mami, což je sranda sledovat.

Docela závidím lidem s mladšími sourozenci, když jste z dvojčat, není fáze toho druhého taková sranda, protože většinou si sami něčím procházíte. Snad i proto miluju příběhy se Stázinou ségrou. Ta holka je učiněná chyba mládí, a to personifikovaná. 
Protože i po tom psovi mě to bavilo, a baví, udělala jsem si  i svoje oblíbené zvíře, želvu. 
Podle návodu v cizím jazyce a v písmu, které nepřečtete je to snad ještě větší sranda. Je to stejně náročné jako sudoku, ale můžu u toho sledovat filmy. Spojuje to dvě z mých nejoblíbenějších aktivit. 






A protože už nemám co napsat zdar a hezký večer (ɔ◔‿◔)ɔ ♥. 


Žádné komentáře:

Okomentovat

Fantastická Ostrava

 Zdravíčko!  Posledních pár sobot bylo pěkně akčních. Tato nebyla výjimkou, protože byly Fantastické trhy. Jezdím na ně už tři roky (po leto...