Jedeme dál

Hej hej hej (kdo vymyslí vkusný rým je nej).

Co jste dělali celé léto? Já celý červenec pracovala nedaleko Mordoru (osobní vtip, který pochopí po prohlédnutí fotek každý. Vlastně z nás dělá Orky.) A v srpnu jsem pařila. (Svým způsobem, ale nejlepší pařby jsou po dvanáctihodinové směně.)
Díky výplatě, která se o více než týden zpozdila, mám notebook, takže můžu zase psát své záživné zážitky, přidat překlady několika cool věcí (nejen o filmu) a šířit se o své ztracené a znova nalezené lásce k vintage a lolita módě. 
Prozatím těpéro, vy mí Šmajdalfové.

Píchlé deníky no. 3

 Musím se rychle vypsat, později to možná upravím. 

Mám znova píchlé ucho. Kamarádka píchá (Vivi udělala uši, sobě nos) tak jsem se svěřila do jejích rukou. Po konci školy jsem s ilustrátory Klárou a Stázou zevlovala a najednou se Kamča vrátila s polívkou a s jehlami. 

Akt byl doprovázen silnými nadávkami a německým počítáním. Mamce jsem později (všimla si toho až když jsem jí o tom o tři dny později řekla, není moc všímavá) tvrdila, že to nekřuplo. 

Křuplo. Slyšela to Klára na druhé straně třídy. 

Všichni mi říkají, jak to mám červené a já se vymlouvám, ale co čekali? Je to chrupavka. 

Jediná fotka, ta tečka nahoře

Ten den byl tématický. Se Stázou, Vivi a Kamčou jsme si daly gotický den. Devadesátkový goth, přesněji. 

Šla jsem s rolákem s krátkým rukávem, přes to černé bodýčko a minisukně. Bunda vojenská z NDR 50. let. 

A k tomu hafo doplňků, které nejsou vidět. 

Před tím jsem ztratila nerozbitelná sluchátka, což mě zasáhlo, tak jsem si udělala smuteční make up. Teď už mám nová, ale furt mě to štve. Tahle fotka nemá na blogu co dělat, fotila jsem ji skrz Messenger kamarádům do skupiny.

Škoda, že se tam neusmívám, ale furt jsem ještě tak trochu brečela. Vlasy jsem chtěla alá 80s, ale srovnaly se se zemí během focení. Normálně fakt vypadám šťastně, nesuďte mě prosím. 

A aby to nevypadalo, že se jen bavíme, tak teď máme klauzury. 

Kamarádka se přiznala, že kvůli tomu brečí. Další už utratila několik stovek za fixy a pár jich ještě čeká. Stáza měla breakdown a začala odznova, ale už se vrátila ke starému. (Ilustrace dělá pinball.) 

Majda nakreslila sto stránek, třetí Andy ještě více. (Animace - flipbook) 

Grafika má piktogramy OH, s možným českým tématem. Já dělám cibulový vzor. Mám z toho nepříliš vítězný pocit (a potřebuju za jedna) tak to budu prezentovat v kroji. Show je taky důležitá. 

Zatím mám jen sukni, ale zbytek si třeba ušiju. 

A příští měsíc jedu do Prahy (budeme s mamkou bydlet ve Starém městě v ulici s Bezhlavým templářem!!!), pak bude plenér v Litomyšli (holky mi slíbily Pána pařmenů, já Stáze Monty Pythony) a nakonec grilovat za strejdou. Mezitím budu mít víkendový sraz v Šiklově mlýně, kvůli brigádě. Snad to nevyjde na Prahu, tu už jsem odsunovala kvůli Litomyšli. 

Vyšla knížka o Půlnočním kovbojovi, Shooting of Midnight Cowboy. 

Proč teď nemůžu psát články

  Čau, ne že bych byla super aktivní, ale většinou to dotáhnu na čtyři články v měsíci. 

To se ovšem až do července změní, protože mi chcípl počítač a na telefonu se mi špatně edituje a píše. Na nový noťas si budu vydělat z brigády (Šikland, budu tam celý měsíc) takže to nejspíš nebude nijak slavné ani v červenci. Ale srpnen na tom bude líp, protože si do té budu zapisovat všechno na papír. 

Takže zatím sbohem a díky za ryby! 

Co ze mě vyroste? Je tu nějaká naděje?

 Jsem členem klubu blogerů a už nějakou dobu se snažím napsat něco k tématu, ale jsem v poslední době často bez nálady, popřípadě bez času. Jedno téma mě však ale zaujalo a dokonce k němu mám co říct a tím je Povolání.

Když jsem sehnala svou první brigádu v pizzerii, mamka se na mě smutně podívala a prohlásila, že já nejsem typ na vydělávání si rukama. Tenkrát mě to zarazilo, ale ona má pravdu. Jsem malá, přirozeně kulatá a změna teploty mě vždycky položí na lopatky.
(Mám pocit, že ve Hře o trůny by mě teď nazvali dítětem léta.)
Na druhou stranu jsem taky pěkně ambiciózní a podle většiny i chytrá, což vede ke spoustě přemýšlení nad budoucností. Mám přehnané představy o vlastní inteligenci a schopnostech, takže si představuju svá studia na předních univerzitách, od NYU po Oxford, a pevně věřím, že mě přeci musí vzít. Že jo. Alespoň někam. 
Ale na jaký obor?

Myslím, že gif mě prozradil. Podlehla jsem svodům archeologie. Byla jsem, a to trvá i dodnes, zažraná do historie, blyštivých pokladů a všech těch příběhů které za tím stojí. 
O tom však archeologie není. Je to o dřině, vykopávání a tak dále a tak dále, alespoň myslím. 
Díky svému tehdejšímu nápadu jsem se začala učit luvijsky a zajímat se o luvijský lid jako takový, a kdyby mi můj hlavní plán nevyšel a já se musela uchýlit k vykopávkám, moc ráda bych rozkryla tajemství této civilizace, ale neumím si představit sama sebe jako archeoložku, rozhodně ne praktickou. Bojím se štírů, hadů a na přímém slunci se mi dělá špatně. Tím jsem právě vyřadila většinu zajímavých lokalizací. 
Mohla bych být akademikem, ale to mě tak úplně neláká. Celkově je to pro mě hezká, svým způsobem uklidňující, ale neuspokojivá představa. 

Jako malá jsem chtěla být jako Indy. Věčně na cestách s krásnou slečnou po boku. Teď mám jiné cíle, ale stejně je to hezká představa. Musíme si však uvědomit jednu věc. Indiana Jones je film a já miluju filmy. 
Svítá vám?
Právě teď je mým snem slavný filmový business. Ano, ten co prý mladé nevinné lidi jako já sežvýká, vysměje se jim a pak je vyhodí celé zmuchlané na dlažbu, což je vede k tomu že ve třiceti dělají servírky a číšníky v nějakém podniku v LA. 
Jediné štěstí, že nechci být herečka. 
Jako malá jsem všem tvrdila, že chci být režisérka, přičemž jsem myslela, že to je osoba co píše scénáře. A několik let později jsem se k té myšlence, tentokrát se správným názvem, vrátila a díky tomu vypadá má budoucnost alespoň trochu růžově.
Se scénaristikou bych se ráda přihlásila na FAMU, a na několik škol v Británii (UCL, KCL, atd.), ale nezapomínám ani na zadní vrátka. Jestli se během let nic nezmění, hodlám si dát i vedlejší obor, nejspíše archeologii, protože se občas budím s představou, jak jsem vyhaslé nic co nikdy nic nedokázalo. 
Toho se dost bojím. Že nikdy nebudu dost dobrá. Nejspíš nestvořím další Samotáře, ale co Lásku nebeskou? Chci točit filmy, chci být uznávaná, ale vždycky je tu velká šance neúspěchu. S oblibou tvrdím, že si ve volném čase píšu děkovné řeči na ceny od Oscarů po Zlatou malinu, jenže nemusím dosáhnout na žádnou cenu. Fakt. Jsem si toho vědoma. Když se potom chovám přehnaně sebevědomě, co se mé budoucí kariéry týče, není to protože bych byla tak sebejistá, ale protože se o tom snažím přesvědčit sama sebe. 
A nemůžu si pomoct. Možná by bylo fakt lepší zacouvat k vědě. Mamka mě tlačí k Dějinám umění, ještě to prostě není pro mě. Sice o nich hodně vím a zajímají mě, ale co bych s nima mohla dělat? Žádná z nabízených možností mě neláká. 
Řekla bych, že mi ambice zatím moc štěstí nepřinesly. Snad se to jednou změní.

(Chci ještě zmínit rozhovor s mamkou a taťkou. Stěžovala jsem si. jak jsem si představovala že na třídní sraz po dvaceti letech pojedu v bouráku který bude v té době obdoba Mercedesu a mamka poukázala na to, že to si představují všichni. Shodly jsme se, že asi chceme všichni působit jako frajeři. Taťka prošel kolem a nevěděl o co jde, tak řekl že byl za největšiho frajera a šel si dál :D. Možná jsem to ego zdědila po něm.)

Milované, poškrábaně boží boty z Aliexpressu

 Řekla bych, že jedna z prvních rad které každá začínající lolita dostane je nenakupovat na pochybných místech, jako je eBay, Milanoo a jim podobné. Přesto mám pocit, že se v poslední době rozmohl trend objednávání bot z Aliexpressu, slovy jedné z mých nejbližších družek Alíku. 
Jsem tak trochu hovado, když dojde na peníze. Bývala jsem šetřílek, až mi kamarádi říkaly stereotypními přívlastky jistých etnik a náboženství, aby mi naznačili že zacházím až moc daleko. Teď to mám tak napůl a zrovna jsem v rozhazovačném období (chystám se utratit 1000 Kč za blazer a mesh top :0 až mě to děsí), přesto se mi nechtělo investovat příliš. Nějakou dobu jsem čekala, obhlížela stránky, kalkulovala. 
A pak jsem to hodila z okna a šla na Alík. Nechtěla jsem tea parties, ne že by se mi nelíbily, ale potřebuju něco i na běžné nošení. Navíc je u nich vyšší šance, že by si vysloužily mamčino zdvižené obočí. Hele, sice jsem si právě obarvila vlasy na zeleno, což jí naštvalo, ale nechci aby hodnotila můj módní vkus. 
A pak mi trvalo asi tři týdny je objednat. Přesně proto mi říkají blesk. 

Šly ke mně asi měsíc a došly na poštu. Šla jsem na ní dvakrát, jednou oklikou asi dva kiláky, ale tenkrát. je. neměli. Přesto oceňuju, že jsem dostala podací lístek. 

Druhý den jsem vyrazila ráno, byla sobota a mamka jela na hory, takže mě nemohla vidět. Pořád o nich neví, mimochodem, i po dvou týdnech jsou ve svém úkrytu v posteli :).
Některé mé věty asi nebudou dávat smysl. Poslouchám do nich Eminema, což mě nutí psát rychleji než přemýšlím, což pochopitelně není dobrý nápad.
Když jsem je rozbalila, čekalo mě nemilé překvapení. 
Byly v letadle, možná na lodě, náklaďáku a to všechno až z Číny, a chránila je jenom trocha plastu. Jasně, nečekala jsem krabici, přesto mě to trochu vyděsilo.

Naštěstí byly v pohodě. Ještě aby ne, stály mě skoro celé měsíční kapesné :D.
Ok, to mě až tak nežere, ta cena byla fakt dobrá, přestože jsem si už všimla několika nepříliš šťastných nevychytávek. 
Měla jsem je na sobě ve škole a rychle a jednoduše se poškrábaly. Navíc není moc příjemné v nich chodit, přestože mám správnou velikost. Jsou tak nějak... nepoddajné, možná se časem mé nose přizpůsobí, ale zatím bych to neviděla moc růžově. 
Přesto je budu nosit, jsou boží a lidi mi je chválili (no dobře, chválily). Popruhy jsou mi trochu volnější  okolo kotníků, ale to je v pohodě. Většinou jsou mi volné i ponožky, stehna sice za boha nezmenším, ale kotníky mi hubnou fakt vesele. 

Vysoké platformy

Už jsou poškrábané

A ze shora

Ráda bych dodala, ze kterého jsou obchodu, ale tyto boty zmizely a mně se to nedaří dohledat, takže by vám to moc prospěšné nebylo.
Koupila bych si další Ali boty? Ano, ale jen jestli by už měly nějaké recenze, slušně vyplněné informace o velikosti a obchod nebyl od pohledu scam. 

Píchlé deníky no. 3 a Chloe Ting

 Přijdu si vyloženě ostudně, když už jsem týden nic nenapsala a při tom mám tolik témat a zážitku ಥ_ಥ. Už týden mám první loli-able, ne-li přímo lolita boty, poslední měsíc si můžu bezpečně vyndávat novou náušnici a navíc mám za sebou Chloe Ting 3 Weeks Lean Arms Challenge. Začnu, přirozeně, tím posledním. 
Protože by to mohlo zajímat víc lidí, tahle holka má plno božích cvičících programů, budu to psát v angličtině. 
To pak hodně lidí uvidí mé polonahé fotky, ale musím se obětovat pro dobrou věc.

I feel as a shame to my family, considering how slow writer I am. So many things happened to me, like my ear finally healed after piercing, my loliable boots finally arrived and I finished Chloe Ting 3 Weeks Lean Arms Challenge.. I will start with the last topic. 

Na tomhle programu mě zaujal fakt, že vám na něj stačí karimatka, délka a taky partie, na které funguje. V té době jsem chodila běhat, takže jsem si říkala, že na nohy a zadek cvičit nemusím. Za poslední cca měsíc jsem byla čtyřikrát :). Ale od příštího týdne bych ráda zase začala.

What caught my attention was the fact that only fitness mat is needed for this program. Lenght and targeted areas were also interesting. I used to run at the time, so I didn't think I needed any legs or but workouts. Well, in last month I went only four times :). What a determination! Hopefully I will start next week again. 

Jak název napovídá, bylo to zaměřené na ruce, ale to by byla nuda, takže jsou ve cvičeních obsažené i břišní svaly a záda. Snad i proto je asi půlka všech cviků v planku. 

As you can see from title, this is mainly for arms, but that wouldn't be so funny, so there are also abs and back routines. That might be the reason why is half of all exesrcises in plank. 

Jo, v planku. Mučící technice, která vám odkrví ruce a způsobí, že budete ležet obličejem na zemi a brečet nad svými rozhodnutími.

Yeah, plank. The instrument of torture that stops your blood circulation and and makes you cry, face toward floor, questioning all your life decisions. 

Prvních pár dní jsem si říkala, že je to jednoduché. No, jednoduché přímo ne, ale nechápala jsem, o čem to všichni v komentářích píší. Pak přišel den pátý. Ten den jsem měla dlouho školu, takže jsem se ke cvičení dostala až odpoledne s tím, že u nás byla návštěva. Pustila jsem si Strašáka s Al Pacinem a naklikala si to 45 minut dlouhé trápení. 

First couple of days I found it easy. Well, not easy peasy, more of not so tiring. I had no idea what are all this comments about. 

Then came the fifth day. I had long day at school, so I got to it at late afternoon, when mom's friend was over. 

I played Scarecrow with Al Pacino on TV and I optimistically started my routine. All gods of Percy Jackson, it was so hard. 

Skončila jsem v potu, stěží schopna dokončit High Knees, a lepší už to nebylo. Snad I proto jsem si nejvíce užívala Ep 4. 

I ended in sweat, unable of finishing High Knees. That might be the reason why I enjoyed Ep 4 so much.

Kdesi v polovině (dny 10-15) jsem se začala cítit nemocně a slabě, ale neodložila jsem to. Na to myslím můžu být hrdá. 

I am kinda proud of doing all days, even though I started to feel ill and weak by the half of challenge (days 10-15).

Na co už tak hrdá nejsem je fakt, že ani poslední den jsem všechno nezvládla na normální zátěži. Jo, až tak nemožné to bylo. 
Celou dobu jsem myslela, že se nic neděje, jediné, co se viditelně změnilo byly mé ruce. (Zato se změnily k lepšímu, kamarádka dokonce vyjádřila svou závist.)

What does not make me proud is fact that I couldn't do normal version. All the jumping could kill me. 

I didn't see any changes, outside of my arms, until I looked at after and before photos. 

The black bra is after, I am more sculpted  and I have that cool line on tummy. 

Posuďte sami. Ty v růžovo-černé podprsence jsou potom.

Z nějakého důvodu stojím na těch starých divně blízko. Taky jsem na té první během menstruace, na druhé až týden před ní. Beru antikoncepci (ne, ne na to, ale kvůli pleti), takže mě to vždycky strhá. 

Řekla bych, že jsem se vypracovala a rozhodně se mi zploštilo břicho!

For some reason I am standing weirdly close on before photos. I had period on the first ones, and a week before it on the second. I take pills (not to not get pregnant, I am single and not even hetero, but because of my skin). 

I feel pretty sculpted and more defined. 

To bychom měli, přejděme tedy k náušnici. Je to už pár týdnů, co bych měla mít plně zahojené ucho, přesto mi nedávno zahnisalo. Ale utopila jsem to v aloe vera, takže by to mělo být v pohodě. Dneska jsem se vzbudila na boku, na kterém ji mám, a nebolelo to. Znamená to, že na něm konečně můžu zase spát, hurá ヾ(＾-＾)ノ.

V pondělí mi odebírali krev, v středu přišel výsledek. Nic se nezměnilo. 

Týdny pití drijáků, odpírání si věcí, které mi chutnají, vzdání se pečiva a svačinek... Jo, je mi dobře a mám šťastný žaludek, ale štve mě, že se ten cholesterol nesnižuje. 

Popravdě, je vyšší než choláč mých starých a/nebo obézních příbuzných. 

1. 6. jdu na kardio ke specialistovi. Jestli mi další doktor řekne, že tohle ještě neviděl, sním dva burgery a ukončím tohle utrpení. 

A pozítří začínám školu, ale na to se těším. Bude super být zase v těch mých skoroBradavicích.

Mé oblíbené printy od Metamorphose

 Když jde o šaty, málokdy vnímám jejich střih. Dokud mají normální pas, beru je. Jde mi především o print, to, co na lolitě obdivuji nejvíce. Existuje je jich tolik a jen málokdy se opakují, obsahují snad všechny témata (jednou jsem viděla i biblicky ukřižované plyšáky) a zdá se, že designérům nikdy nedojde inspirace. 
Kdybych měla zůstat v uměleckém oboru, byl by design printů a šatů jako celku rozhodně mou vysněnou prací. Naštěstí však plánuju něco jiného, takže o potiscích budu jenom psát. 

Z tohohle hodlám udělat sérii, mám toho na srdíčku hodně. A začnu svou oblíbenou značkou, Metamorphose Temps de Fille. Ta má jistou pověst založenou na své extravaganci a jistém kýči, který mě ale naprosto dostal. 
Všechny fotky jsou z Lolibrary. 

Preferuji šaty před sukněmi, takže budu používat slovo šaty, to říkám pro větší přehlednost :).

Fancy Egg

Tohle je jeden z mých snů, každý druhý den se dívám na Lacemarket, jestli to někdo nepřidal. Občas se to někde objeví, takže nejde o nic nesplnitelně nedosažitelného, jako třeba Cesky Krumlov. Dobré je, že bych to brala ve všech barvách kromě růžové, takže jsou mé šance na zisk dost vysoké. 
Zdobená vajíčka jsou inspirovaná Fabergého vejci, nejde ale o přesné repliky. Spousta z nich jsou samostatná autorská díla, takže se můžeme podívat na detail vajíčka stylizovaného do kolotoče i s poníky, vajíčka s párem labutí (logo firmy), a malinkaté vajíčinečka (jinak to popsat nejde) s vlastní osobností. Je to vyloženě okouzlující. 
Nejsem si jistá geometrickým motivem na  zbytku šatů, ale líbí se mi jak se zvedá jako závěs. Nevím proč, fakt se mi líbí jak ho vajíčka překrývají. Myslím, že to vzniklo s velkou dávkou lásky. 
Šaty jsou dítětem roku 2012, ale léta páně 2016 vznikl release. Ten přinesl krásnou červenou barvu, mého osobního favorita a nové střihy. Můžete si zakoupit několik druhů pokrývek hlavy, včetně roztomilého kloboučku, který si představuju na selkách (:D) a dokonce i vestu. 
Taky existuje verze bez vajíček, ale ta je podle mě bezvýznamná.
A cena? Nízké, až to hezké není. Hledala jsem to na starých egl příspěvcích a většinou šla u sukní a JSK pod sto dolarů. To už je ale minulostí (ᵕ̣̣̣̣̣̣﹏ᵕ̣̣̣̣̣̣), protože se za poslední asi rok zvedla cena na současných 200 USD. Jeden by zaplakal.
A taky že pláče.

Strawberry Crown

 

                 

Mezi jahodovými šaty je tohle můj absolutní oblíbenec. Klasické rozvržení s jahodami u lemu a zbytku šatu s drobnými detaily v podobě jahod, květů a korunek si mě prostě získalo. Od sebe je v tomto případě odděluje stužka, které jsem si všimla až teď, což ukazuje na to, jak dobře to je zkomponované.
Líbí se mi fakt, že je v zelené, to je často opomínaná barva. Je fakt krásná. 
Působí na mě jemně a piknikově, rozhodně méně výrazně, než ostatní s mých favoritů. 
Pochází z roku 2012, opět, ale od té doby je nepřepracovali, alespoň jsem žádné nové vydání nenašla. 
Myslím, že se může využít v naprosté většině stylů, od sweet po... chtěla jsem napsat bittersweet, ale to se mi nezdá jako taková stupnice. Od OTT sweet po country. 

Magical Artefact

Ohromuje mě, v kolika barvách si můžete tento triumf lidstva nad textilem užívat. Originál vyšel v roce 2019, o rok později znova, ale v jiných, více Halloweenských barvách. 
Atmosféra tohoto printu musí být vyšší, než atmosféra Merkuru, protože se mi zdá doslova hmatatelný. Kdyby existovala J-fashion verze Věřte nevěřte, minimálně v jednom díle by Jonathan Frakes musel nahodit tyto šaty, ideálně jako A-line OP, jinak by to nemělo cenu, protože mi všechno, co vidím z fotek připomíná víkendy, kdy jsem ležela se sestrou u televize a sledovala duchařiny, popřípadě poslouchala strašidelné příběhy. 
Připomínají vám nějaké šaty/sukně/cokoliv zážitky z vašeho dětství?
Další prvek, který mě oslovil je fakt, že to působí, jako by to původně bylo nakresleno na papír a pak zvektorizováno v Illustrátoru,  

což doslova žeru. Říkám to kvůli stínům, které jsou jako vrstevnice, což je pro tento filtr typické.
 A samotné artefakty?
Máme tady vajíčka, ne nepodobná Fabergého, ty mají ohromnou historickou hodnotu, díky Romanovcům. Pak je tady Betlémská hvězda, O další věci, která jakoby padá z nebe, jsem si původně myslela, že je to koruna (napadli mě Romanovci, ale asi nad tím moc přemýšlím), přičemž se z toho vyklubaly tarotové karty. Nápisy za nimi jsou gotickým lomeným písmem, klasicky spojená s alchymií a Prahou. 
Tyhle kouzelné artefakty celkově odkazují ke klasické alchymii, snad i proto je vždy zvolená zlatá doplňková barva. Navíc jde zlatá se vším. 
Mám pocit, že v originálu jeden z kruhů odkazuje ke krumlovské šifře. Druhý kruh mi připomíná disk z Faistu, další nerozluštěnou záhadu.
Víte, jak Winona Ryder řekla v Heathers, že sebevražda dodala Heather hloubku, jednomu klukovi duši a třetímu mozek? Asi jsem právě udělala to samé bez sebevraždy.

Tak a to jsou tři hlavní. Miluju ještě další, třeba Dim Light, ale nechci, aby byl tenhle článek vyčerpávající. Nikdy si nemůžu být jistá, co se mi bude líbit příště, popřípadě jak se můj vkus změní, takže třeba za pár let nad těmito volbami ohrnu nos, kdo ví, ale teď jsem spokojená.
Ironicky, vrchní gif je od AP, klidně na to poukažte :D.