Lolita 52 Challenge; 10th week

 Super, když jsem měla čas napsat o své poslední brigádě, můžu teď dohnat resty a odpovědět na další otázku z této výzvy. Tentokrát se připravte na:

1. ┏━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━┓
2.  Most versatile Lolita item I own
   
3. ┗━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━┛

Ráda míchám lolitu s mým ,,běžným" šatníkem, což je taky důvodem, proč si mohu dovolit tolik bot. Dají se nosit ke všemu, jsou v podstatě kořením každého outiftu. V poslední době jsem si oblíbila i halenky, ale ty jsou o dost obyčejnější, takže o nich psát nechci. 
Boty, které bych přirovnala k tomu nejsilnějšímu pepři, které jsou stoprocentně boží a rozhodně se mi hodí ke všemu jsou vínově rudé RHS z Alíku/Bodyline.

Myslím, že jsem se za poslední měsíc zlepšila v pózování :D. Alespoň v to doufám.

Dalo by se říci, že se dají nosit s každým z mých hlavních kousků (i když, u Fairies OP s nutnout dávkou odvahy) a s překvapivým množstvím mých civilních šatů. Úspěšně jsem je spárovala například s:

Černou sukní se spoustou volánků ze Sinsay
Tartanovou sukní od mamky (černo-červená, nejčastější oběť mých občasných návratů k punku)

Úplou saténovou sukní zděděnou po sestře
Dlouhou šedou sukní ze Sinsay

Tělo-obepínající party róbou, opět ze Sinsay
... a tak dále, nebudu vás mučit výčtem svého šatníku :D. Pointa je, že se tenhle nákup fakt vyplatil. A taky že mám hodně černých věcí, což je divné, když si většinou přijdu jako oběť výbuchu duhy. 

Navíc, jsou téměř všemi oblíbeny a zapamatovány. I když se s někým moc nebavím, pamatuje si na ně, a občas se mě pak na něco zeptá. Například jak se v nich chodí, jestli jsou pohodlné a tak. Sice je to běžné, ale jejich zájem mě hřeje u srdíčka. 
Taky zaujaly mé některé učitele, především teda platformová část. Minimálně tři se ptali na to, z jakého to je materiálu a jestli to je dřevo. Mám pocit, že naše škola vybrala ty nejlepší profesory. Většina jich je super, a navíc mají upřímný zájem o nás, studenty. Neměla bych být překvapená, že se k nám chovají jako ke skutečným lidem, ale jsem a už teď vím, že mi budou po maturitě dost chybět.

Čímž přicházíme k další položce. Jsou teda pohodlné?
Na stání a jemné pochodování jo. Ale sotva vylezete na ulici, nebo stanete na novém povrchu, popřípadě se rozhodnete sejít schody, zjistíte, že to nebyl dobrý nápad. Tyhle boty jedou na sebevědomí, ne rovnováhu, a to by se měl každý pamatovat. 
Pokud chcete praktickou obuv na dlouhé, romantické procházky v okolí kopců, sehnala bych si něco jiného. Na druhou stranu, tohle v lolitě dělá málokdo, takže vám můžu říct - tyto boty jsou hodně peněz za málo muziky a rozhodně je můžu doporučit. 

V kůži maskota

Znají je všichni. Chodí ve velkých, chlupatých kostýmech, baví děti a ve volném čase dělají spoustu vtipů na furríky. Někteří lidé je mají rádi, proto jsou na spoustě fotek, aniž by je bylo poznat. Jiní se jich bojí, protože (cituji) jen úchyl by dělal něco takového. 

Jsou to maskoti, a přesněji řečeno je to moje poslední brigáda. 

Jak se dostat k takové práci? U mě to byly známosti. Teta od kamarádky ze školy pracuje v Karolině, kde byla otvíračka nového hřiště, a kostýmy zjevně nedodávají s brigádníky. 

Mělo mi hned dojít, že je to moc dobré na to, aby to byla taková pohoda. Dvě stovky na hodinu? Kvůli tomu jsem byla schopna zrušit na poslední chvíli všechny plány (výlet do zoo) a přemluvit Petru, aby šla taky. Nakonec jsem si odnesla zážitek úplně jako ze zoo, nicméně z pohledu zvířete. 

Sešly jsme se v Káje a už tam skupina budoucích maskotů. Řekla bych, že jsem měla nejpozitivnější přístup k dětem, a to jsem na ně pořád nechtěla sahat. Přijdu si jako úchyl, když pracuju s dětma a ostatní mě kvůli tomu celý víkend popichovali :D. Nakonec jsem z toho však vyšla snad nejneúchylovatěji, jelikož jsem dostala silové pole, čili Červeného ptáka z Angry Birds. Přímého kontaktu s dětmi tak bylo minimum, a druhý den v Mimoňovi to samé. Oproti tomu chudáka Majdu v Minnie některá děcka vyloženě ošmatrávala. 

Rozdání kostýmů předcházelo školení. Naneštěstí jsem zaslechla jen to, že nám nesmí být vidět kůže a ať nezvedáme děti že země, že nám můžou spadnout. Přišla jsem si jako úplný profesionál, co vám budu povídat. 

Pták měl zapínání zezadu, takže mi vždycky musel někdo pomáhat se zapínáním a rozepínáním. A později i s chůzí, ukázalo se totiž, že nic nevidím :D. Ta hodina, kterou jsem strávila bez pomoci vypuštěná do divočiny Karoliny byla ta nejděsivější v mém životě. Tohle je přesná ilustrace mého zraku. 

Jak už jsem říkala, to buď chůze, nebo omezené vidění. Později, když mě vodila Maky, jsem to měla vyřešené, ale furt jsem se bála že třeba nějakého chudáka zašlápnu. Navíc, i s pomocí to bylo fyzicky náročné. Většina z nás musela trávit hromadu času v nepříjemných pozicích, aby nám nepadaly hlavy, abychom něco viděli, nebo čistě protože nás kostým nutil k určitým pohybům. Daisy a Minnie byly nějak speciálně ušité, že jste v nich skutečně museli chodit jako dámičky.

Ale stálo to zato. Děti byly fakt šťastné, rodiče taky a byla tam i hromada cizinců, takže jsme si mohli připadat jako delegace, protože na to, jak Červený pták vrazí nejprve do mimoně a pak do sloupu musí být silné vzpomínky. Myslím, že všechny ty okamžiky, když jsem vrazila do stěny, tajemného silového pole (gumy ohraničující zónu kam už se nesmí chodit) a nebo do lavičky byly vtipnější, než všechny vtipy, co mě kdy napadly. A nepokračovaly trapným tichem.

Osobně mě zase pobavilo, když nějaký hošík mlátil Maky a jeho otec řekl „Opatrně, ať ho nepraštíš do pipíka." Smíchem jsem se ohla v kolenou, což v masce vypadá jako záchvat. Divili byste se, jak násilné můžou děti být. Teda, jestli to čte někdo starší nebo pracující, asi to ví až moc dobře. Z dětí mám větší strach než ze svých vrstevníků.

Vnitřek z druhé strany

Měli jsme pauzy, podle náporu jednu až dvě za hodinu. To jsme první den seděli nahoře, u výtahu a kdykoliv přišlo dítě, zase jsme se rychle oblékali. Druhý jsme už jsme už jezdili do magického zázemí, s tím, že už byly přestávky o dost delší. 

Na poslední pauzu jsem odešla vskutku památně – sebevědomě a úplně špatným směrem :D. Chudák Maky za mnou v kostýmu musela běžet.

Večer byl zakončen u Zrzavé Mary, kde jsem se popálila štrůdlem. Přišla jsem si jako úplný pařmen, když jsem byla obdařena nejobsáhlejší znalostí barů a drinků. Naneštěstí i bez masky nemám zrovna nejlepší orientaci, a tak jsem párkrát zabloudila. Neohrožený vůdce bez bázně a hany že mě asi nebude ᕦ( ᐛ )ᕡ.

Spala jsem u Petry, takže by si jeden mohl myslet, že bude ranní výjezd větší pohoda. Nebyl. Šly jsme spát až okolo jedné, ségra taky přišla, a ráno jsem musela být opatrná, ať nikoho nevzbudím. To je prokletí lidí, co vstávají s kokrháním. Posnídala jsem kávu, takže jsem neměla nic k lékům. (Její rodiče byli  z domu a Petra má speciální dietu, takže neměli moc jídel bez vaření.) Pak jsem si koupila skutečnou snídani v Albertu. Bílé pečivo, se sladidly. Byla to sebevražda cholesterolem, skutečně jsem musela ocenit jak je těžké jíst zdravě. Až jednou budu bydlet bez mamky, asi do dvou týdnů zemřu :D. Nebo se konečně naučím zapnout sporák.

V zázemí nás bylo o dost méně, než den předem, ale to bylo i dětí. Většinu dne mi přišly i klidnější, až k večeru zdivočely. 

Jeden gang nás s Petrou div nesvlékl z kostýmu, bylo to jako v béčkovém akčňáku. Když se mi pak povedlo prodrat se ven, musela jsem se vracet pro Petru, ten den se mnou chodila ona. V molitanovém Woodym se recidivistům špatně utíká. Přesto musím ocenit, že vypadal poměrně dobře, o dost líp než traumatizující Shrek :D.

Jinak si to ale musím pochválit. Mimoň byl skvělý kostým, i když v něm ostatní trpěli. Naštěstí jsem vhodná velikost :D. Přesto, musela jsem dost vypínat ramena a pořád mi nešlo dělat moc pohybů. 

Ve výsledku tak nevím, jestli bych si to zopakovala. Byla jsem fyzicky úplně na dně a ještě teď mě bolí krk. Navíc, repetitivní práce se po pár hodinách dost zají. Mávat a občas tancovat zní jednoduše, ale člověka to moc nenaplňuje. 
Ale zase, poprvé mi někdo zaplatil za to, abych se oblékla.

Samozřejmě, i tento večer skončil skleničkou. Přišla jsem si už skoro jako v Buffy, nebo v Pokrevních bratřích, výběr je na vás. První dvěma, ale na třetím nás bylo víc, tak jsem navigovala a doporučovala :D. V Riu mají snad ty nejlepší Piña Colady jaké jsem kdy pila. Původně jsem chtěla jet v osm domů, ale nejela žádná tramvaj, tak jsme se s Petrou vracely k partě. Ta už ovšem v baru zaplatila, tak jsem nás vedla zpátky k Mary. Jenom já dovedu zabloudit cestou z Nádražní na Elektru. Ale došli jsme a to se počítá. 
Na večeři byla pizza, kterou Matěj obětavě přinesl, a víte, kolik stojí pizza? Přes 300 Kč. Nechci ani vědět, o kolik zdražilo chupito. 
Mám ráda tyhle večery, po lockdownu a dalších problémech si díky nim skutečně přijdu jako normální puberťák.

Co byla vaše nejdivnější, nebo nejtěžší brigáda? Popravdě, už jsem dělala horší věci za míň, nicméně je tohle snad nejneobvyklejší práce, ke které jsem se kdy nachomýtla.

Lolita 52 Challenge; 9th week

Vítejte v mém varieté, jmenuje se Nejsem schopna pravidelně přispívat do této výzvy. Naštěstí nad ní i tak dost přemýšlím, takže jsem byla schopna přijít s něčím alespoň trochu hodnotným.

1. ┏━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━┓
2.  Predict the next Lolita trend!
   
3. ┗━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━┛

S nárůstem obdivovatelů stylu old school, a s tím že se stále dost drží OTT sweet, i s přihlédnutím k další hromadě trendů, bych se nedivila, kdyby se do módy dostaly obří, jakože až zbytečně, pokrývky hlavy. Headdressy se vrátily, to jo, ale nejde jen o ně. Vsadím se, že brzy uvidíme hromadu klobouků.
Spousta lidí chce lolitu nosit každý den, anebo mít alespoň pohodlný outfit, který by byl schopen ustát každodenní situace, zatímco by si rády udrželi extravagantní auru. Navíc se blíží léto, a přestože se dá nahodit lehčí oblečení, od úpalu vám to nepomůže.

Tento klobouk není jako nic, co jsem před tím viděla a přesto skvěle doplňuje look. (Který zbožňuju to té míry, že bych nejradši vytáhla z obrázku a utekla s ním ( ˘⌣˘)♡(˘⌣˘  ).) Na internetu je dnes větší hromada návodů a střihů než kdykoliv před tím a každý den přibývají, takže bych se nedivila, kdyby si lidi začali šít čepce speciálně k některým kouskům. 
Chci si taky nějaký udělat, ale musím se nejdřív dostat k nějaké hezké látce. Snad o tom budu schopna něco napsat :D.

Headdressy byly dlouho vnímány jako cejch ity, což chápu. Moc dobře si vzpomínám na obdélníky nevalné kvality z Aliexpressu. Ani nevím jak se to stalo, většina jich najednou zmizela a narážím na samé kvalitnější. Taky už nejsou tak malé, ale stále větší a větší. Přesně jako ve starých časácích. Miluju tenhle trend a chci si taky nějaký ušít, tentokrát mi ovšem v cestě stojí lenost xD. A taky cardigan, který si háčkuju a u kterého když si dám pauzu, už ho nikdy nedodělám.

A co bonnety?
Nemám nejmenší tušení. Bylo by zbytečné tvrdit, že nabydou na popularitě, protože už hodně oblíbené jsou.
Co vím poměrně jistě je, že jsem dlouho neviděla miniaturní kloboučky a jsem za to ráda. Připomínají mi Oncelera, i když jeho klobouky byly normální velikosti :D.

Dneska jsem použila skeny z Pinterestu. Je to rozhodně můj nejoblíbenější zdroj, protože vím že to bude vždycky zajímavé a originální. Má to duši, což je důvod proč nerada používám fotky z webovek různých značek. (Indie i těch velkých.)

Navíc mi velké klobouky připomínají rokoko a edwardiánskou éru, ze kterých lolita docela dost čerpá.

Tak hezký týden a zase někdy!

Lolita 52 Challenge; 8th week

Zase to píšu týden po anglickém článku. Nevím, proč si píšu dva blogy, ale mám pocit, že mi to pomáhá s angličtinou, takže asi plus? To zjistím příští rok u maturity :D.

1. ┏━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━┓
2.  How lolita has changed me
   
3. ┗━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━┛

Jestli mě něco donutilo zvážit celý svůj dosavadní život, byla to lolita móda. A že bylo co vážit, ve čtrnácti letech už jsem měla leccos v hlavince. Tenkrát probíhala má punková fáze, rozhodně ne cool punk, spíše bezďácký punk, a to byla jedna z nejzábavnějších věcí, co se mi kdy staly. 
Ale zároveň jsem se bála svého vzhledu. Byla jsem chronicky nešťastná z uhrů. mastných vlasů a měnící se postavy, až jsem se rozhodla, že nejjednodušší bude tvářit se, že je mi to jedno. Tohle byla snad nejhorší část mého dospívání a nezní to jako zábava, ale věřte mi, jiné věci v této éře sranda byly.

Tenkrát jsem narazila na stařičký blog, Vše o lolita módě, a byla to láska instantnější, než ramen z Kaufu. Změna ovšem nebyla okamžitá, ale o to příjemnější. Bylo mi jasné, že tohle na sebe vzít nemůžu, lolita je pro hezké lidi, ne snad?
Není, ale je pro lidi, kteří se o sebe snaží starat, alespoň co se mě týče. Proto jsem se snažila naučit umění péče o pleť a o vlasy, což dost pozvedlo mé sebevědomí. Musím přiznat, že mé nálady a sebevědomí stojí často právě na mém vzhledu a řekla bych, že kdybych se o tohle nemohla opřít, nestala bych se přátelskou a docela oblíbenou osobou.

A když se cítíte dobře, chcete se tak i oblékat. Nemám moc fotek, ale před tím a po tom by bylo markantní. Najednou mi to slušelo a to jen protože jsem si natloukla do hlavy velikosti, zjistila si něco o zdravé výživě a začala trochu cvičit. Ani nevím kdy, ale najednou jsem ve zrcadle neviděla hrůzné zjevení, ale úspěch a to bylo super. 

Na dva roky, circa, jsem pak na lolitu zapomněla, nepřišlo mi, že ji někdy skutečně začnu nosit, ale hezky jsem se oblékat nepřestala. A s cvičením jsem taky došla dále, takže jsem celkově vypadala lépe. Nesmím zapomenout na konec těch nejhorších projevů puberty. Sice mi občas pořád přeskakuje hlas, ale to nejhorší mám snad už za sebou, i když to znamená, už fakt nevyrostu :D.
Ne každému cvičení, zdravá strava a čistá pleť zlepší náladu, ale na mě to funguje.

Mimo duševní změny jsem si našla několik letních brigád, jindy ani čas nemám. Pomohlo mi to dospět, snad, a připravit se na život mimo mama hotel.
 
A negativně?
Rozhodně to navždy proměnilo tvář mého bankovního účtu :D.
Možná občas působím arogantně, ale za to můžou i jiné věci, mé sebevědomí není na egl postavená jednokolka. Navíc jde tohle chování ke gyaru. (Žertuju, samozřejmě.)
Navíc jsem trochu vyměkla, už se nedokážu jen tak vrtat v hlíně bez strachu o stav svých nehtů nebo vynechat sprchu. Možná jsem tak trochu barbína.
Ale komu vadí? Hlavně když je růžová tak hezká.

Montáž mých pokusů o sebezkrášlení

Ve čtvrtek jsem byla v divadle, bylo to boží. (♡˙︶˙♡). Ale víc někdy jindy.
Pa!

Lolita 52 Challenge; 7th week

1. ┏━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━┓
2.  What I thought when I got my first real piece of Lolita
   
3. ┗━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━┛

Je to zvláštní, ale můj první nákup nebyl ničím vyjímečný. Přišly šaty, byla jsem spokojená, stejně se mi nehodily k mému skutečnému stylu, tak jsem je zase prodala.

Byly to Love Nadia z Bodyline v hnědé, objednala jsem si je i s botami v barvě čokolády. Ty byly super, byly chunky a měly vysoký podpatek, upřímně netuším, jestli bych v nich zvládla chodit :D. U těch je mi trochu líto, že jsem je prodala, ale asi by se mi k ničemu nehodily.



Lolibrary


Nelituji ovšem prodeje JSK, ale uznávám, při otevření jsem cítila úžas. Bylo to v roce 2020, bylo mi 16 a nenapadlo by mě, že někdy skutečně budu nosit lolitu. A teď to konečně přišlo!
Jak už jsem řekla, nevyšla jsem si v nich, ani jsem nemohla, a teď jsou určitě šťastnější v novém domově. 

Nález z Tesca

Jak trávím prázdniny? :D

Z části relax, z části doktorka. Včera jsem byla na odběrech krve a dneska na běžné prohlídce a moc se to nezlepšilo. Poprvé jsem byla u endokrinoložky bez mamky a přišla jsem si poměrně dospěle, ovšem jen, než jsem šla do Tesca pro ,,skutečný" alkohol. Až u regálů mi došlo, že slova jako skutečný alkohol by opravdový dospělý neřekl :D. Takže si ještě užívám mládí. 
(Jak vám možná došlo, výsledky nebyly nic moc. A mám více než dvojnásobnou úroveň stresového hormonu, než by mělo být. Po ránu.)
Nakonec jsem si odnesla nejen pití, ale i tyhle bomba sponky.

Vím, že se před rokem hodně nosily a konečně jsem se k nim dostala i já. Alkohol mi možná proti špatné náladě nepomáhá, ale tyhle sponky to zvládají víc než dostatečně. 

Tady je detail zelené. Ani jedna z fotek přímo nezachytila ten odstín, ale to nevadí. Navíc je to příjemná kvalita, pevně drží i větší prameny vlasů.
Nemůžu se dočkat až vyzkouším nějaké pořádné účesy, přesně typ sponek jsem potřebovala pro budoucí experimenty (* ^ ω ^).

Děkuji za přečtení, hezký zbytek dne!