Malebné sukně

Dlouhou dobu jsem měla pocit, že v lolitě k žádnému tématu netíhnu. A pak mi došlo, že absolutně ujíždím na sukních s potiskem nějakého obrazu. A překvapivě tady preferuji zcela odlišný žánr než v normálním umění, a to středověké malby.
Kříže, oltáře a hodně zlaté - prostě potěcha pro oko :D. Na sobě si to moc představit neumím, je to moc dospělé a honosné, sedmnáctiletému polohobitovi na hraně dospělosti by to nejspíš moc neslušelo. 
Ale kochat se můžu.

Řekla bych, že v daném žánru je přeborníkem ruská značka L'Esprit de la Noblesse, indie společnost o dvou tvůrcích. 
Nešijí jenom sukně, to byste je podcenili. V daném stylu a s daným tématem dělají i punčochy, klobouky a mám pocit, že kápě. Řekla bych, že se dost inspirují nejen ruskou historií a siluetami. Vidíte to i v tom, že jejich JSK nejsou jen obyčejné šaty, ale mají i různé látkové aplikace a závoje/kápě/pláště.

Musketeer JSK

Christmas Gift JSK

Z brigády bych si ráda koupila sukni Shield of the Holy Light, název, který si stále nedokážu zapamatovat. Nejsem si zcela jistá, co k tomu budu nosit a měla bych na to asi myslet, ale je to skutečně krásný kousek.

No, a pak je tady můj oblíbený impresionismus, umělecký směr na který se dívám snad nejraději. Nejsem si jistá, kolik printů s Renoirem existuje, ale tenhle se jmenuje In Memory of Monet a je, bohužel, překvapivě nesehnatelný. Dokonce i fotky jsem musela lovit na Lace Marketu.

Impresionismus je tak sladký a nevinný, že se divím, že ho do svých kolekcí nezařadily i velké brandy. Navíc jsou naprosto ideální na léto, chcete-li znát můj názor.

Co vy? Fandíte určitému typu potisku? Popřípadě, jaký je váš oblíbený umělecký styl? :)

Píchlé deníky no. 1

 Někdo by si mohl říct že o prázdninách přidám kupu článků. Nebo alespoň jeden. Ne, že se všechno nechám na druhý den školy. Stalo se, ale má to svoje důvody. Některé z nich zmíním v...
 
Píchlých denících! Nemám k tomu použitelnou grafiku, snad něco vypracuju.

Proč píchlé deníky?
Protože jsem si píchla ucho.
Protože mě píchla doktorka a přišla na to, že cholesterol a tuky v krvi, jimiž oplývám, jsou fakt něco. Prý to neviděla, řekla. Naprostá rarita, řekla nezávisle na ní druhá
A protože kvůli tomu teď běhám, a to mi jde rychlostí auta s píchlým kolem.

1)
Foto s mou úžasnou novou mikinou (ɔ◔‿◔)ɔ ♥. Je zelená, chlupatá a byla ve slevě, to je sen.

Včera jsem si byla se sestrou píchnout ucho. Třetí dírka, bez toho vás do třeťáku na umělecké nepustí. Plánovala jsem to nějakou dobu, ale chtěla jsem ho víš, do chrupavky. To je prý
 lepší s jehlou v salónu, kam sem chtěla jít s Majdou, ale nakonec to mamka domluvila s doktorkou. 
To vám bylo domluv, trvalo to tak dlouho, že jsme s mamkou jednou seděly u skoro příbuzných a najednou zavolala Denda a všichni ji museli přemlouvat, aby počkala a nepíchla si to doma sama. (Jako to v mládí udělala půlka naší rodiny.)
Bylo to jako přemlouvat sebevraha :D.
Nakonec se zadařilo. Prošly jsme se skoro tři kilometry do nemocnice, jejíž existence mě šokovala, a po zelené čáře (geniální nápad!) došli k ordinaci. Tam se sice chvíli čekalo, ale jakmile nás pozvala dovnitř, byla to rychlovka.
Největší zádrhel byla barva. Mamka chtěla, ať si vezmeme stejné a fialové, aby to pak mohla nosit. Nakonec se nám oběma líbil ten samý zelený pár, ale ona se nakonec přiklonila k růžové.
Dole fotka, fakt se mi líbí s mými náušnicemi ve stylu čajové soupravy.
Ségra šla, jako vždy, první. Bylo to fakt rychle, sedla si a zase vstávala. V křesle jsem pak dost znervózněla, ale i tohle dopadlo dobře. Když jsem nervózní, počítám nebo si opakuju slovíčka a tady jsem došla k drei a bylo to. Sice to trochu bolelo a ten zvuk u ucha je dost nepříjemný, ale není to žádné mučení. 
Teď si tu náušnici nesmím šest týdnů sundat, pro jistotu sem si včera ani nemyla vlasy. (Proto vypadají takhle...) 

    

2) 
Některé věci se nedají hodit na fakt, že bylo sedm ráno a já bez snídaně dřepěla v Orlové, taky mě prostě zradilo tělo. Mám ho 6,8 něco, což je prý závratné. 

Léky jsem nedostala, místo toho jsem (po výletu s mamkou do Ostravy, ten byl super), mazala v pátek k ráno k dětské doktorce.
Ta najednou přestala ráno přijímat, ale jakmile viděla mé výsledky, do půlhodiny volala. Jsem teď pojem :D.
Mám teď takovou dietu, přestože ani před tím jsem nejedla špatně a víc se hýbu, přestože před tím jsem pravidelně cvičila. Nemůžu plnotučné ani polotučné mlíko, rohlíky a nic kynutého, plus další věci.
Nejsem ani obézní, fakt nevím, odkud se to mohlo vzít.
(Afty, špatná pleť a cholesterol - to ukazuje na stres. Že by?)
Mamka jí zdravě už dva roky, takže teď takhle vaří pro dva a přidá se další porce, ještě Denda. Nechce mi to ztěžovat. Jen taťka jí většinou v práci, mají dobré obědy. 
Pozitivum je, že mi mamka dělá saláty a další věci a už se cítím lépe. Máme na choláček různé věci ze zdravé výživy, beru na to i nějaké přírodní ječmenné kapsle.
Mimo záznam máme na ps3 konečně Injustice, hra mého mládí *w*.

3)
Taky na vaší základce vypadal tělocvik jako vězeňská přestávka? Taky vás nutili dělat věci, které byli nad fyzičku a možnosti kohokoliv ve vašem věku a smáli se vám, když to nešlo?
Z té doby mám pár traumat, kromě vybíjené hlavně běh.
Nesnáším běh. Mám krátké nohy a metr padesát, jak bych mohla předběhnout ty dlouhonohé amazonky ze zbytku třídy? Teď už to řešit nemusím, ale přemýšlením o tomhle jsem definitivně strávila až moc času.
Pak Petra vyrukovala s tím, že začala běhat. Došly jsme k tomu, že se dá k armádě, takže musí zlepšovat fyzičku a já se k ni včera poprvé přidala. 

Šly jsme večer, za tmy a je dobře, že se otepluje, jinak by to bylo ve sněhu a lesu dost nepraktické. Takhle mi dala pár rad, ukázala, kudyma poběžíme a pomalu jsme se do toho pustily.
Snažila jsem se dýchat, ale je to jeden z mých největších problémů, takže to nebyla žádná sláva, ale bavilo mě to. Zítra asi půjdu zas, bylo to fakt super, pro změnu jsem měla pocit, že místo kráčení vstříc smrti jdu ke skutečnému zdraví.

Malá Korea ve velké Ostravě

Stodolní je definitivně zajímavá ulice. Mám pocit, že její status je pololegendární, ale třeba jsem jen narazila na správné lidi. 
Na Stodolní je plno striptýzů, více, než míst kde si koupit láhev vody. Je tam plno barů a klubů, minimálně z pohledu rodilého Karviňáka. Prý i dost feťáků, ale ty jsem zatím nezahlédla. Její Facebooková skupina se jmenuje Stodolní - ulice, která nikdy nespí. Některé mé kamarádky před ní rodiče varovali. Můj otec jí pomáhal vystavět.
Wikipedie hlásá - Stodolní ulice v centru Ostravy je unikátní fenomén ostravského společenského života.

Dnes to ale není o Stodolní. Ona slavná ulice navazuje na Nádražní, zdánlivě obyčejnou, fakt dlouhou třídu, se zastávkou a podchodem Vesmír.

 Zde na fotce Ilík, další mýtické místo.
Ve skutečnosti však skrývá víc a neříkám to jen proto, že tam vystupuju cestou do školy. Když totiž od Ilíka přejdete přes sebevražednou silnici, narazíte na Shin Food, nebo K-Food. Jméno jsem tak úplně nevykoumala.
Prosím, přes silnici jděte opatrně. Není tam nic, co by chránilo chodce a auto vám tam kvůli přechodu fakt nezastaví. Nejbezpečnější je přejít hned po tom, co na zastávce zastaví nějaká tramvaj. 
Město s tím prý nechce nic dělat. Nejspíš chtějí vidět veškeré studentsvo pod drnem.
 

Nespornou výhodou je, že tenhle obchod prostě neminete. Jakmile na zastávce Stodolní vystoupíte z tramvaje, máte vyhráno. 
Uvnitř na vás čekají dvě sekce. Ta větší je nad několika schody a jdou v ní dva mrazák a spousta poliček. V jednom mrazáku jsou nanuky a sáček s velkým kakaovým mochi, vždycky po kuse. To mochi je super, větší jsem neviděla a stojí 17 korun. Nanuky jsou za dobrou cenu, můžete tam sehnat i různé mořské potvory. 

Sortiment je různý, od chipsů po kosmetiku. S cenami si nejsem zas tak jistá, některé mi přišly v pohodě, jiné mírně přestřelené. Ne, že bych byla expert na korejské ceny jídla. 
Zatím jsem měla podivné rádoby pocky, krevetové chipsy, nanuk a několik mochi. a můžu říct - lidi, běžte tam. Je to v centru a za náhled nic nedáte. 
Kousek vedle je Co Kafe, které toho sice moc nabídnout nemůže, ale má příjemný minimalistický design a skvělé chai latte.

•                            ┈ ✁✃✁✃✁✃✁✃✁ ┈

Jsem optimista. Možná se vám zdá, že si pořád jenom stěžuju, ale snažím se mít na všechno světlý náhled. Před několika měsíci se mi zhoršila pleť na úroveň, že jsem si v zrcadle přišla jako červená, lesklá bowlingová koule ;-;.
Od minulého roku na to beru antikoncepci a dnes jsem byla na další prohlídce u kožní. Měla jsem pocit, že jsem na tom líp. Možná, že to bylo Orlovou, ta mi vždycky dodá ego. (Docela sranda - kamarádi z Orlové musí k doktorce jinam  a já tam dvakrát ročně jezdím ke kožní :D.) No, paní doktorka se zatvářila nešťastně, zavrtěla hlavou a začala mluvit o novém léku. 
K Bonadee mi předepsala cosi dalšího. Dramaticky mě varovala, abych neotěhotněla. Nesedět vedle mě mamka, ujistím jí že Gal Gatodová z mé galerie mi dítě udělá jen stěží. 
Snad to pomůže, jen kvůli tomu příští týden dvakrát pojedu do města perníku. Jednou na lačno, kvůli odběrům. A tak strávím prázdniny :D. 
S Majdou jsme jely na piknik do Těšína, musím o tom napsat článek.

Jahodová záhada

Zdravas kolchozníci! :D
 Je to tak dávno co jsem objednávala svou první lolita věc. Kromě šatů a bot Bodyline, které se snažím prodat/úspěšně jsem je prodala.
Jelikož má paměť je děravá, použiju jako pomůcku starý blog. Super na starých blozích a deníčcích je, že se můžete vrátit do jakékoliv chvíle a znovu ji prožít. Je to takový stroj času :D. V takových chvílích jsem ráda, že jsem si vedla různé zápisky, protože se často zasměju tomu, jaká byla jedenáctiletá Ari trotl. Škoda, že blog.cz skončil, takhle se toho spoustu nedochovala pro budoucí generace.
(Čtete rádi staré příspěvky/deníky?)
Byl to lucky pack a jeho obsah mi byl dlouhou dobu záhadou.

Znáte stránku My Lolita Dress? Přeprodává spoustu značek a z několika špatně prodejných vzorků udělala lucky pack s dobrým poštovným. Některé věci vypadaly dost uboze, jiné překvapivě dobře. Byl to risk a já byla ochotná ho risknout. Do podrobností jsem poprosila, aby to bylo něco navy nebo country. 
Pak přišla korona, což prodloužilo dodací dobu. Nakonec však balíček přišel a já pro něj se zatajeným dechem šla na poštu. Mamka byla se mnou a šla cestou zpátky do Tesca, takže jsem si do balíčku udělala dírku, ale z těch pár jahod jsem nebyla o nic moudřejší. Pak jsem je doma rozbalila. I přese všechno byly krásné.

 Roztomilé a hodně holčičí, dvě věci, které jsem dříve nesnášela a dnes jsou pro mě vyvolávací hláškou. (Ve stylu Winter Soldiera.) Žlutě béžové, s divnou podšívkou a LÍMEČKEM.
Nastal však problém. Za boha jsem je nemohla na stránce ani nikde jinde najít. Žádná slovní spojení je na googlu nevyvolala, vyhledávání fotkou selhalo a lolibraly radši nereagovalo vůbec. 
Tak trochu noční můra. Dlouho jsem nad nimi přemýšlela,  nešly vyhnat z hlavy a pak, netuším, co se stalo, mi před týdnem vyskočily na Pinterestu. Šok byl veliký, ale radost ho přebyla. 
Vždycky jsem jim říkala marmeládové šaty, ale ony se jmenují Strawberry Label a jsou od Jane Marble. Originálně.



Má verze  je jen bohapustá replika, nejspíš, ale mně to nevadí. Stále jsou pro mě skvělé a na jaře bych je ráda začala konečně nosit.

A teď další záhada - můžete zapomenout na bílou loli halenku? :D Mně se to totiž stalo. O problém míň, ale stejně je ten mozek zmetek. Je dost průhledná, ale já stejně holduju cardiganům. 
Dělám teď na překladu návodu do Sličné Antonie, ale je to nějaká doba, co jsem překládala. Snaha tam jednoznačně je. 

Dango (nebo alespoň snaha o něj)

Neřekla bych, že mám dobré nápady. Rozhodně ne když jde o vaření, pečení a cokoliv, u čeho můžu podpálit byt. A to říkám jako někdo, kdo během výtvarky na základce málem sežehl školu.

Ale to je příběh pro mého právníka. 

Ne všechny kuchyňské záblesky geniality byly špatné, třeba sušenky z toustovače byly super, i když se mi pak kamarádky několik měsíců smály. Po několika větších úspěších jsem si řekla, že něčím exotičtějším nic nezkazím a vrhla jsem se na dango.

Najít mouku nebyl takový problém, ale jít pro ní mi zabralo skoro dva týdny. Kaufland není tak daleko, ale po vysvědčení jsem se cítila nemotivovaně. 
Je vtipné, že když řeknu že mě teď škola deprimuje, lidi si myslí že je to tím, že tam nemám kamarády :D. Já je mám, jen jsou daleko a nemůžu je teď vídat. Dnes se to teda změní, kromě Majdy půjdu ven s Vivi a Kamčou.
Na dango toho není potřeba příliš, až na rýžovou mouku s nám všechno tak nějak válelo v okolí kuchyně. Nic takového jsem ještě nedělala, tak mi nezbývalo než doufat a nervózně vtipkovat.  

S těstem bylo dost práce. Furt bylo takové křehké, divné a a mě se už nechtělo přidávat vodu, protože už tak jsem jí použila moc. Pak jsem to vzdala a trochu ji přilila. Najednou těsto obrátilo a šlo to relativně hladce. Zabralo to sice dost času, ale mohlo to být horší.
Tady se v rohu vyděšeně krčí první várka. To jsem ještě netušila, kolik problémů mi tihle prcci přinesou. 
(Prcci jsou nadneseni, myslím, že se mi je povedlo uválet moc velké.)

Fotky jsou divně rozházené protože se mi vzbouřily obrázky a nejde s nimi manipulovat.

Takhle to bylo normálně

Pěna nebezpečně stoupla

První várka je divná

Výsledek, určitě má skvělý charakter

 Ty danga pořád a pořád nechtěly vyplavat, což mě dohánělo k zoufalství. Musela jsem to vzít do vlastních rukou a vytáhnout je i bez jejich souhlasu.

Možná je to důvod, proč mi připadali tak divné.

Aby to lahodilo i rodičům, Japonskem nepolíbeným, a sestře, která sice políbena je, ale to jídlo jí zas tak nejede, jsem to polila čokoládou. Přestože to zas tak kulaté není, čokoláda na tom moc nedržela.

Ne, že by na tom záleželo. Během vaření jsem snědla tolik těsta a částí knedlíků, že mi poté sestra dala nové indiánské jméno - Rýží pokořená.
Přísahala jsem si, že se k tomu nepřiblížím. Bylo mi na umření, jak jsem byla přeslazená.
A z toho vznikla spodní ilustrace.

 

Skeptický a zklamaný pohled na dango. Ve skutečnosti jsem měla župan, ale ten se blbě znázorňuje, takže jsem si dala své mamčinýma rukama ušité ,kimono´.
Nakonec nebylo tak špatné, ráno jsem tomu svodu podlehla, ale nebyla pro to nejlepší chvíle. 
Z kresby (předmětu) je mi vždycky špatně, jsem z ní nervózní a nemůžu jíst. Ještě, že studuju grafiku a ne kresbu a ilustraci, jak jsem chtěla původně :D. 
Pro zajímavost - černý stůl a rudé zdi, to je interiér našeho obýváku. Mamka šla kolem, když jsem na tomhle díle pracovala a smála se, že fakt vypadám jako Velma. 

Friller

 Všimněte si prosím mého jemného humoru a chytrých slovních hříček. (aka spánkové deprivace)
Lolitu už jsem načala a dneska hodlám pokračovat, protože v tomhle směru je vždy co objevovat. Je to nikdy nekončící jízda plná šokantních odhalení, volánků a krajek. Hlavně volánků a krajek, ale nejen jich. 
Lolita je o dost víc než jen sweet, gothic a classic a právě proto hodlám psát o svých oblíbených stylech.

Punk 
Kolik z vás mělo punkovou fázi? Jen se přiznejte.

Já tu svoji zmiňovala, ráda si z ní dělám srandu. Je to snad kvůli té skryté trapnosti, se kterou se nevyrovnám. Oblíkala jsem se jako bezdomovec, což je přesný opak punk lolity. But here I am.
Tenhle styl není zcela vyhraněný, neexistuje nikdo, kdo by vám řekl kde je hranice mezi západním a východním pojetím. 
Společné znaky většiny coordů se však shrnout dají - tartanová sukně, návleky a vesta. Do svého binga si můžete dodat minihat/velkou mašli, kravatu a mohutné boty. Tohle všechno je bezva, mám pocit že se přímo nabízí použít to k nějakému zimnímu outfitu s kabátem/oversize bundou.
I jako pankáči jsou holky/brolity dost roztomilé/í :). Navíc tím že je to pořád tak trochu anarchie nemusí být složení oděvu tak striktní, třeba spodnička může být chcíplá a sukně kratší.

                                         

Autorka

 

Tohle dost možná nebylo zamýšlené jako punk, připomíná i oldschool, ale já si nemohla pomoct. Přepálená kombinace s klasickou barevnou paletou a k tomu RHS. Erháesky, svatá Vivienne Westwood, jež článek rozhodně nemine.
Zajímavá je i kompozice, rozhodně neukazuje jen ohoz, ale má i atmosféru a jakýsi stav mysli.
Nechci znít pseudointelektuálně, takže tady končím.

Můžete namítat že má láska k nevyhraněnosti a prolínání stylů z nouze ctnost někoho, kdo ve svém okolí pravé loliable věci nesežene. Já vás v tom nejspíš nechám.

Autorka

V podstatě barevná paleta i vyvážení, jen jiné vyznění. Outfit sice není tak odvážný, ale líbí se mi, že je použitá mikina. Působí to na mě vpravdě rebelsky. 
Podobně šitou sukni, s tylem nebo čímsi jiným takhle na okraji jsem ještě neviděla, ale sem to sedí. Bez toho by tam sukně působila trochu rušivě, (nejspíš, nechci si hrát na experta), a řetězem se nic zkazit nedalo. Bez spodničky by tehle coord podle mě uspěl víceméně i jako běžný punk, minimálně jako punk sídlištní, jak si ho pamatuju z dětství.
Ráda vidím brýle v lolitě, sama je nosím a i když bez nich vidím dost dobře, přijdu si bez nich divně a vypadám ještě mladší. Kdo ví, jak to vyřeším.
A tyhle botky jsou naprosto snové.
(Právě jsem zjistila, že je autorka z Prahy, to je něco :D.)

Old school
Klasická lolita z období svého vzniku v sedmdesátkách, až k období okolo konce devadesátek. Taková by nejspíš mohla být časová definice. Lépe než léty se popisuje přídavnými jmény, ale ty by mohly být protichůdné. Stejně jako dneska mohla být bohatá i asketičtější, hýřící výraznými barvami, ale i tmavá. Černobílá je jednou z nejoblíbenějších kombinací. 
Když se na ni podíváte, má stejné torzo jako jako ta nám dobře známá. Ještě aby ne, je to pořád stejná móda. Jednoznačně se však liší printy, ty jsou málokdy nápadné a snad jsem nezahlédla nějaký, který by byl přes celé šaty nebo sukni. Řekla bych, že šlo o zlatou éru headdressů a wristcuffs. Jen málo tehdejších modelek nemá ofinu a culíky nebo natočené lokny.

   

Zdroj, je tam toho více

Na první pohled jednoduché, na druhý je tam velké množství materiálů a textur. 
Outfit neoplývá množstvím detailů a roztomilých doplňků, místo toho působí elegantně a řekla bych vcelku prakticky. Boty nejspíš nejsou při chůzi zabijácké a ten límeček je rozkošný. 
Působí to na mě jako bezvadný coord na procházku.

Zdroj skenu

A teď něco veselejšího. Punčochy jsou jednou z mých oblíbených věcí na lolitě, protože jsou téměř vždy barevné a veselé a old school se bez nich obejde jen stěží.
Sladký dojem obou slečen umocňují jahodové kabelky, pro které bych sama prošla klidně i všechny kruhy pekla. Jahody byli oblíbené tehdy a udrželi se dodnes, čemuž se nedá divit. Jsou boží, sladké a na ovoce překvapivě roztomilé.
Účesy nepůsobí složitě, mít ofinu a delší vlasy, nejspíš bych se inspirovala :D.
Všimněte si printu, není příliš výrazný. Teda, je bílý na rudém poli, ale jinak do šatů příliš nezasahuje. Prostě pár obrázků bez větší návaznosti.



Country
Nejsem moc na romatický minimalismus venkovské šlechty. Přesněji jsem zatížená na historickou šlechtu, ale na austenovkou módu, už jen proto, že v empírových šatech mám eleganci mořské okurky a křivky na úrovni skříně. Country lolita dokázala skloubit spoustu historických a přírodních vlivů a uchovat si svou estetiku. 
Je krásně letní, což se mi taky dost líbí. Díky často nošeným kloboukům by vám neměl hrozit úpal, přijde mi taková vzdušná a i když to bude v rozporu se vším, čemu věřím, docela mi imponuje vzhled kterého můžete docílit jen s málem. Neviděla jsem moc přeplácaných outfitů, přestože se občas dokážu zažrat i do OTT.
Co se mi však zdá nejlepší je fakt, že v ní všichni působí jako z malby impresionisty, což je jedno z mých oblíbených hnutí. Dokonce jsem viděla i pár printů, které sice neseděli jen ke country, ale i ke classic, přesto se mi nejvíc hodí právě sem.

Autorka

Až kouknete na tenhle coord, musíte se podívat i na její blog. Ne, nemusíte, nechci odradit anarchisty. Věřte mi, že chcete, protože po rozkliku na její novou stránku objevíte příběh ženy, která se z rodné Británie odstěhovala do Tokia a odstartovala kariéru herečky a modelky. Jsem stále na začátcích, takže nevím, co bude dál, ale čte se to jako román.
Zemitým barvám moc neholduju, ale k tomuhle stylu patří. Dokonce i s nimi fotka upoutá, protože je to prostě něco nového. Mám pocit, že nikdo nenosí lolitu jako Sapphira. 
(A miluju ten klobouk, mít něco takového na dovolených, neskolí mě vždycky podnebí.) 
Všechno to působí dost historicky, i když nezařaditelně.

Autorka

Tady bych nejspíš opakovala, ale ta slečna vypadá jako vychovatelka zbohatlické rodiny. Připomíná mi jednu knižní sérii, je pro děti a je o vychovatelce, kterou si najme šlechtic, s tím, že našel tři sourozence. Ty děti vychovala zvěř a jsou nevychované. Jak to dopadlo nevím, nikdy jsem nečetla poslední díl a na jméno trilogie jsem úplně zapomněla. 

Dnešek byl plný stresu. Fakt, už pět dnů dělám úkol, vždycky několik hodin a ten Illustrator si dělá co chce. Divím se, že mě neskolil infarkt :D. A pak si v hodině spolužačka prohlásí, jen tak, že je to lehké zadání tak na dvě hodiny. 
Jsem cholerik, ale zachovala jsem klid. Dneska jsem ho dokončila, ale opět.
Illustrator je noční můra, promyslete si to před přihláškou na uměleckou. 

Babičkování

 Aďa se při pohledu na mě smála, že vypadám jako babička. Musím uznat, blbě spím, přičemž v posteli jsem před devátou a volný čas se snažím trávit vyráběním a čtením. 
Musím taky uznat, že si k ní vždy beru háčkování. Něco na tom bude.

Došlo mi, že jsem si dlouho neháčkovala jen tak, pro sebe. A dlouho jsem nedělala amigurumi, což skončilo žabími náušnicemi a velrybou. Taková velryba je to nejjednodušší, co můžete udělat, jestli s tvořením těhle potvor začínáte, rozhodně byste tím měli začít. 
Tak zní moudro stáří.

Jako poslední je etnická panenka, teď už i s kabátkem. Proč etnická? Nemám světle růžovou vlnu, takže jsem improvizovala. 
Tahle půjde na prodej na Depop, dělat ji byla sranda. Musím udělat další, navrhovat šaty mě dost bavilo :D. 
Nápis fo pod koláží je zkrácenina postupující nějak takhle - Chtěla bych lepší foťák, Mít tak lepší foťák, Sorry za fotky, Fo. Chtělo to prohlášení, ale žádné se nevešlo.

Další ani ne tak babičkovský, jako spíš pro babičku, je tenhle náramek. V pletení jsem se dost zlepšila (ehm) a tak dělám babičce záložku. Jsem to ale šťastná holka, ona má totiž narozky kousek od mamky. Doufám, že na jejich kulatiny už budu mít práci, jednou moje domácí dárky prokouknou. A kamarádi taky. Naposledy jsem kupovala dárek ve chvíli, kdy se mi nechtělo vzdát dvojice tučňáků. (Ta holka pak na nějakou dobu zmizela. Neříkám, že to je tím dárkem, ale je to náhoda.)
Vtip je v tom že tuhle přízi jsem dostala od ní. Překvápko.

A co dělám ve svém volném čase? Chytám slušné depky z odloučení. Kámoši jsou jinde. Tady mám tři netoxické přátele a sestru. Jednu nemůžu tahat pořád ven. Druhou vidím třikrát do roka. Se třetí bych bez ségry moc nebavila. No dobře, nejsem tak izolovaná, jen to fakt špatně snáším.
Fun story - nejspíš budu mít samé jedničky a dvojku z těláku :D. 
Ten smajlík je známkou zoufalství smíšeného s budoucí anekdotou. Lidi jsou překvapeni faktem, že jsme hodnoceni z tak nedůležitého předmětu. Přestože nic neděláme. Co jsem tedy udělala já?
Nenapsala divně konkrétní test. Respektive napsala se špatným hodnocením. 
Uvnitř se směju, tohle se mi ještě nestalo. 
Neskočím několik metrů do písku, ale pokazí mi to test. 
Smějte se se mnou, nebo mně. Možná to není komické, ale nic jiného než se smát ani nemůžu.