Bechdel test

 Na tuhle perlu jsem narazila na blogu Křehké figurky, proto jí musím dát kredit. Na něco takového bych totiž sama nepřišla, přestože jsem přesně cílová skupina. 
Spousta lidí by vám řekla, že feminismu bylo už dost a není k ničemu dobrý, s tímhle si ale dovolím nesouhlasit. Když hovořím o feminismu, nemyslete prosím na fanatiky, ale na filmy a na to, jak si při nich připadáte.
Nebylo by super, kdyby skutečně silné ženské hrdinky byly ženské a nedokonalé, stejně jako skutečné lidské bytosti? (Odkaz na Kapitán Marvel) 
Kdyby nám nebylo cpánu do chřtánu že růžovou barvu a hezké oblečení nosí jenom kravky, které rozhodně nemají v plánu nic dobrého? (Tolik filmů) A že není nic špatného na tom být klasicky dívčí? Že bavení se jenom s kluky a pohrdání holkami k ničemu nevede? (Prosím, na tohle téma si udělám seznam filmů.) 
Že i ženy mají mezi sebou složité, na mužích nezávislé vztahy? I mimo okruh rodiny? (Bolí mě to říct, ale původní Star Wars, velká část superhrdinských filmů a LotR.)
Na první dva problémy vám můžu dát maximálně tipy na jednotlivé snímky, ale to poslední se už řeší. A to Testem Bechdelové, lesbické umělkyně a autorky stripů Dykes to Watch Out For. Právě v jednom z nich se roku 1985 objevil první náznak testu. 

Autorka se inspirovala kamarádkou Liz Wallace, které otevřeně přiznává zásluhy. Proto se o zkoušce mluví i jako o Bechdel-Wallace testu. V tomto kontextu se občas hovoří i o esejích Virginie Woolfové.
 Do širšího povědomí kritiků se výraz dostal až v desátých letech 20. století, pozitivní je, že už v roce 2015 splňovalo více než 50% filmů v databázi všechny tři podmínky a to:
1. Musí to mít minimálně dvě ženské postavy
2. které spolu mluví
3. o něčem, co nejsou muži.
Dodatečné pravidlo je, že obě musí mít jméno.
Negativní je, že to bylo stále jen 58% procent snímků. A ještě horší je fakt že v klasické literatuře jsou ta čísla ještě horší. Ale od toho tady nejsme.
Jako většina věcí byl i tento test kritizován, většinou za své feministické vyznění. Nechci znít příliš zaujatě, ale smysluplné postavy se smysluplnými postavami by se neměly považovat za něco, co se snaží vynutit si feministky. Snad mi dáte za pravdu, že tato kritika je poněkud neopodstatněná.
Někteří spatřovali problém v tom, že se nehledí na kvalitu filmu. Proto prošel můj milovaný Batman a Robin (s odřenýma ušima a to ne oficiálně), zato Temný rytíř povstal ne. To jenom ukazuje alarmující situaci v ještě horším světle.
Další tvrdí, že toto síto nemá co dělat se skutečně dobře napsanými a postavami s hloubkou. Osobně si i přesto myslím, že nehledě na test by se filmaři měli pokusit o odstranění ženy jenom jako předmětu touhy, který je svým životem vázán jedině na mužského hrdinu.

Můžu snad jenom dodat, že si nemyslím, že radikálové mají ve všem pravdu. Velká spousta mých oblíbených filmů touto zkouška neprošla a přesto jsou skvělé. To ale není důvod proto, aby nevznikaly snímky s kvalitním obsahem a ženami, které nepůsobí jenom jako kus masa pro uspokojení kvót. Dejte jim vlastní život. Dech a jiskru.
Prostě - sakra, třeba tam původně dejte třeba Adama a Pepu a pak je přejmenujte na Marišu a Evu. Tak velký rozdíl by v tom být neměl.
Tady máte seznam. Je to zajímavá četba.

Wishlist 2020

 Znáte lolitu? Lolitu s malým el, módu. Nádhernou, elegantní i roztomilou, spočívající stejně jako Tarjei Boe ve stínu stejně pojmenovaného.
Tady máte ukázku ve stylu country. Může připomínat cottagecore. Odkaz na zdroj.

Jestli vás zajímá víc, tady máte odkaz. 

Většina věcí  z mého wishlistu je nedosažitelná. Přestože se o módu zajímám asi čtyři roky, mám jenom dvoje šaty a jedny boty, což není příznivá bilance. Mám trochu problémy s pozorností, možná to bude i tím.
Kdyby se tyhle věci objevily za příznivou cenu, nejspíš bych si je nekoupila, neměla bych je k čemu nosit. 

 
JSK Cesky Krumlov od Innocent World
  Má první láska k šatům. Spojte domečky, krásné město a zajímavou barevnou kombinaci a máte nadšenou bloggerku.
 Český Krumlov skutečně patří mezi mé oblíbené města a když jsem se dozvěděla o existenci těchto šatů, googlila jsem je jako o život. Musím přiznat, na poprvé se mi nelíbily. Taky že jsem jako první viděla OP, které mě pořád nijak nezaujaly. 
Smutné je, že je těžké je někde najít a když už, zdá se docela těžké je nějak nastylovat. Asi bych je doladila v červených odstínech.
Líbí se mi jejich nejednoznačnost, nemusí být jen sweet, ale daly by se použít i na country, classic nebo nějaký stylový mix. 


   

Cherry Tomato od Alice Girl
Čím mě zaujaly tyhle šaty? Jsou na nich rajčata, což je svým způsobem boží. Neříkám to jen proto, že taťka nesnáší rajčata a já jsem pořád tak trochu v rebelské fázi, ale taky proto, že jsou moc roztomilé a v kombinaci s růžovou působí tak nádherně sladce.
Ve Státech prý probíhal soud o to, jestli je rajče ovoce, nebo zelenina.
Tak jako tak, tyto JSK bych nosila s hrdostí a hlavou vztyčenou. Navíc by se hodily k mému novému svetru.

Fireworks Show od Magic Tea Party
Část šatů, přesná polovina, je ze stránky My Lolita Dress. Jejími ohlasy si nejsem jistá, ale mě posloužila dobře, proto se na ní ráda dívám. Prodává na ní několik značek, proto se tam objevují kusy různé kvality a ceny. Tyto šaty mě nejprve zaujaly svou cenou, v přepočtu necelá dvoustovka korun českých. Ano, zdá se mi to podezřelé, ale taky lákavé. Proto si nejspíš udělám v blízké době radost.
Taky mají krásný print, jakoby z nějakého starého dřevořezu.

To je vše k šatům, nyní přejděme k menším částem šatníku.

Obyčejná bílá košile s krátkými rukávy, do které by se mi vešel hrudních a já mohla svobodně dýchat. Jestli něco takového seženu, bude to součást outfitu na Animefest.
Momentálně uvažuji o předělání nějaké obyčejné. Jsem ujetá na peter pan collar :D.

Tmavě hnědý cardigan. Ovšem jen, jestli se mi nepovede prodat Love Nadia JSK. Jestli ano, rozloučím se s ním a pravděpodobně i s jedinými loli botami, které mám.

Jsem dost na boty, proto by se tohle mohlo protáhnout. Fakt, kvůli některým párům bych si klidně uřezala nohu, i kdybych je pak nemohla nosit. Proto se tomu v tomhle článku vyhnu. Přesto doufám, že to bylo zajímavé.

Pár suprových komedií

Tenhle seznam nebude převratný. Fakt, tyhle komedie jsou nestárnoucí klasiky, které sice někomu nemusí připadat vtipné, ale valná většina cílového publika je miluje. Snažila jsem se do každé doby od 50. do 00. let vrazit jeden film. Jeden jediný film. Bylo to nehorázně těžké, proto nejspíš udělám pokračování.
Doufám, že to navíc ukáže rozdíl mezi jednotlivými subžánry. Komedie je snad nejtěžší kategorie, ještě těžší než třeba horor. Humor je čistě subjektivní a, na rozdíl od dramatu, když se udělá špatně, vznikne z toho pravý cringe. 

Někdo to rád horké
Můj milovaný film, nepřeháním když řeknu, že jsem při něm brečela smíchy. Dva chudobní muzikanti náhodou zahlédnout mafiánské zúčtování. A je pro změnu zahlédnou mafiáni. Aby utekli a neumřeli hlady, dají se k dámské kapele ne Floridě. A tam je nejen Marilyn Monroe se sklony a k alkoholismu, ale i ženěníchtiví boháči.
(Útěky dvou kámošů na Floridu - pojítko mých oblíbených filmů.)
Před tím, než s tímhle pokladem začnete, musíte si uvědomit, že je to tak trochu parodie. Tak trochu parodie, ale ne urážlivá. Spíše vtipné vyznání někoho, kdo byl fandou kriminálek - Billyho Wildera. Můžete ho mít spojeného s Barbrou Streisand. Nebo s nejlepší komedií s jednou s nejikoničtějších hlášek, kterou tohle dílo je. 

Fantomas
Akční komedie bývají přesycené spíše akcí, než humorem a jsou obvykle naprosto chlapácké a plné Američanů. Ne ve Fantomasovi. Tady je vše, co vede k akci vyloženě legrační. Takhle to zní blbě, ale je to tak. Francouzi uměli natáčet. 
Ani po letech nemá ani jedno hluché místo, gagy fungují a při pohledu na Francouzsky tušíte, proč zní to poslední tak sexisticky?
Jestli stále netušíte, co je na Fantomasovi tak dobrého, najděte si jméno Louis de Funès.

Život Briana
V USA chtěli zabanovat Harryho Pottera, protože obsahoval kouzla. A to je přece proti Bibli.
V jůkej natočili tenhle skvost, utahující si z nejlepšího příběhu všech dob, což jsou slova starých recenzentů, ne mě. To o to nejlepším příběhu.
Vlastně si dělám srandu, v 79tým to vyvolalo skandál, přestože se tam ve skutečnosti Ježíš neobjevuje.
Předpokládám, že znáte supinu Monty Python. Jsou docela oddáni jednomu z nejbritstějších humorů všech dob, což se projeví ve chvílích, kdy je situace jasně a absolutně absurdní. Proto bych to doporučila skutečně sledovat, ne jen poslouchat. Z části i proto, že byly použity některé kulisy ze Star Wars.

Vrchní prchni
Česká komedie je zvláštní a měla by být samostatnou kategorií. Většinou tam někdo umře, nebo je to k pláči.
Tady ne. Navíc se můžete podívat na hereckou smetánku své doby - Svěrák, Dáda a Abrhám. Samozřejmě s Šafránkovou. 
Popravdě řečeno, byla bych překvapená, kdybyste to neviděli, nebo alespoň neslyšeli Severní vítr je krutý. Už díky té písničce je to jasná Svěráko-Smoljakovina.

Prci, prci, prcičky
Americká střední škola. Párty. Sex.
Nebudu vám lhát, že je to něco víc. Sázka o ztrátě panenství/panictví je dost omílané, nejčastěji parodované téma. Přesto na tom něco je, snad to bude hláškami. Ty jsou legendární, snad ještě legendárnější, než ty z Mean Girls, popřípadě Samotářů. 
Tohle je ukázka toho, jak je humor subjektivní. Možná je to i generační, možná je to výchovou. Jestli jste lehce pohoršeni a u Teda jste se křižovali, tohle nebude nic pro vás. Taky tam je trocha fekálního humoru, který z duše nesnáším, ale tady se to dá snést.
Jestli vás zajímá, kde se vzali věci jako MILF, smích při slovech Stifflerova máma, nebo ,,Tenkrát na hudebním táboře..." neváhejte.
Jen prosím nečekejte inteligentní zábavu. 

Deník Bridget Jonesové
Opovažte se smát a tvrdit, že je to slátanina pro osamělé třicátnice, ideálně bíle, heterosexuální a ve vyšší střední třídě. Tím byste ukázali svou ignoranci. Ano, je to o trochu oplácanějším nemehlu, které si vlastní vinou zaviní spoustu problémů, ale rozhodně to nepůsobí jako slátanina. Právě naopak.
Ať už se stane cokoliv, Bridget musíte fandit. Má zdravý optimismus, nepůsobí otravně a její dva nápadníci jsou hráni snad nejlepšími britskými herci své generace. 
Události jsou sice epizodní, ale skutečně nás posouvají dál v ději a bojová scéna mezi pány Firthem a 
Grantem je jedna z nejvtipnějších, které jsem kdy viděla.

Nový začátek školního roku

 Musím uznat, v poslední době jsem toho moc nenapsala. Na mou obranu, moc jsem toho ani nenaspala a nepojedla. 
Skutečně, nestihla jsem si nakoupit polívky, tak mě živilo kakao a svačiny od mamky. Naštěstí mám pod čepicí, proto si k tomu kupuji pečivo. Nedávno jsem zkoušela sýrovou omáčku s nudlema, ale opět se ukázalo, že sýr ze sáčku je pěkně hnusný. A je mi z něj špatně. 
Nechápu, jak jsem tohle mohla podstupovat každý týden celý týden. Ve středu jsem byla hotová, absolutně, mrtvě hotová. Celkově v pátek jela celá třída z posledního.
Ale nepředbíhejme.
V pondělí a v úterý máme vyučování od osmi do čtvrt na šest, což v praxi znamená více než dvanáct hodin bez odpočinku. Nebo se spánkem v autobusu, což mě stresuje snad víc, než těch několik dlouhých hodin. Školu sice miluju, na lepší místo jsem se dostat nemohla, ale sakra. Všeho moc dobrého škodí. 
V úterý ráno odpadla němčina, což bylo bezva. Ten den jsem měla ráno čaj a večer dětský punč, dvě jediné teplé ,,jídla" až do čtvrtečních nudlí. A z těch, jak víte, mi nebylo nejlépe. Naštěstí mi mamka večer uvařila klobásku. 
A taky jsem v jedné pekárně objevila super věc, českou pletýnku s mozzarelou. Netuším, proč má tak vlastenecký název, ale je skvělá. Dobrá. Boží. Dokonce jsem kvůli ní dnes ráno jela až ke Karolině, přestože to znamenalo pouť přes celé centrum, jen abych do sebe dostala pár kalorií. 
Čtvrtek jsem asi zapomněla, ale vím, že jsem byla v Ostravské městské knihovně s Majdou. V Karviné máme lepší, alespoň pro mě.
Achjo, mám zase hlad.
Díky opatřením jsme dnes začínali až na desátou hodinu a to ekologií. Na tu jsme původně měli Alenu, která se mi sice původně nelíbila, ale nakonec jsem se ji oblíbila. Naneštěstí se s ní něco stalo, nejspíše onemocněla a místo ní a jejích slíbených témat jako alkoholismus a mentální poruchy jsme dostali suplující učitele, který je sice milý, ale cpe do nás biotopy a věci ze sedmé třídy. 
Fakt, tímhle jsme si prošli v sedmé třídě.
Aby nás měl z čeho známkovat, musíme psát referáty na ekologická témata. Pár jich zadal, ale byly takové nezáživné, že jsem si s ním napsala a místo černých skládek budu mluvit o vývoji a ochraně kytovců, což je zároveň téma mého zatím jediného příspěvku na Wikipedii. Jo, lidi jako já vám pomáhají s úkoly.
Půlka třídy přišla pozdě. 
V obědových pauzách sedívám s Majdou a Skázou v ateliéru a bavíme se o těžkých sociálních tématech, například o tom, proč zrušili půlku spojů. Chybí mi devadesát devítka, a moc. Přijdu si skutečně umělecky, i když mám na sobě neumělecké vánoční outfity. Z chození jen ve vánočních hadrech jsem si udělala adventní tradici, ale hatí mi to rotační výuka. 
To bude prozatím vše.

Rocky je Mrzimor

 Před domem spí bezdomovec. Doufám, že spí.
Abych nepsala o bezdomovcích, řeknu jednu věc. Jedinou, která je důležitá. Jedna z nejikoničtějších postav všech dob je Mrzimor. Docela dost to prožívám, protože mi potencionální crush řekla, že je podle ní Mrzimor úplně zbytečný a já si to, jakožto Mrzimorka, vzala k srdci.

Ať už si o Sylvestrovi myslíte cokoliv, i když vám ten film přijde blbý a prvoplánový, tak Rockyho jako postavu musíte milovat. Je optimista, i když k tomu nemá moc důvodů a když mluví s želvami, jeden se prostě musí culit. A taky je neskutečně motivační.
Když se na něho podíváte, bylo by lehké vidět jako klasického klišé sportovce. To by jste teda museli vidět jenom trailery, ale popojedem. Klasický klišé sportovec se moc neslučuje klasickým klišé Hufflepuffem, samozřejmě kromě Cedrica. I ten byl ale mnohem víc. Oba mají společné vlastnosti. Lidé je přehlížejí, jsou smolaří a dříči a hlavně, když už jim konečně vesmír naznačí, že za něco stojí, ve skutečnosti to až tak pohádkové není. 
Balboa má sice ambice a hrdost, vlastnosti typické pro Zmijozel a Nebelvír, ale zároveň nemá potřebu to nikomu předhazovat. Tam, kde je, ho dostala tvrdá práce a je si toho vědom. Zároveň se nezbavuje starých přátel, i když to jsou kreténi a dívku svého srdce si získává postupně, místo, aby přímo zatočil. 

A hlavně, i když je poražený a sražený, cení si více svých blízkých a faktu, že vyvázl živý, než toho, že z něj bude boháč a slavná osoba. Dokonce se svým soupeřem spřátelí, což je přesný opak toxicky maskulinního chování, ze kterého jsou podobné filmy často obviňovány.
Postavy jako on jsou ve filmech vždycky fajn a ten, kdo tvrdí že je Mrzimor k ničemu by se měl vážně zamyslet.

Trocha kreativity

 Drahý jediný čtenáři, 
než bude haul věcí z Aliexpressu, přidám něco o věci, která se dá brát jako talent, ale především je to dost dobrý koníček.  

Háčkování. Ideálně háčkování amigurumi, což jsou v podstatě roztomilá háčkovaná zvířata, třeba tučňáci, sovy, cthulhu nebo krakatice. Nejen, že to lidi zaujme, ale už pěkně dlouho jsem díky tomu nemusela kamarádům kupovat žádný dárek, protože tohle bohatě stačí. Navíc je to kreativní způsob, jak zabít několik hodin.
Těmhle říkám George a Elton. Nejde o mou nejlepší práci, ale sakra, jsou to tučňáci.

Nedávno jsem začala s pletením náramků přátelství. Tím začala myslím, že jsem to po pěti letech občasné snahy a výbuchů vzteku zvládla. Hurá!

Zatím jsem dělala jen čtyři. První byl hrozný, (růžový) tak jsem toho na pár dnů nechala a trucovala. Vzala jsem si moc provázků. Najednou mě osvítilo: Vzala jsem do ruky a modrou a fialovou a povedlo se mi cosi, co alespoň drží tvar.
Náramek z fialové a žluté byl úspěšnější, srdíčka na něm sice nejsou srdíčka, ale je dobrá. A čtvrtý sice pořád není nijak slavný, ale líbí se mi, že zvládám držet vzor alespoň trochu pohromadě.

Těším se, až to budu umět pořádně. Nějaké náramky rozdám jako tajný Santa na Vánoční party, pokud se zlepším.

A abych vám dala nahlédnout i do školního života, máme za úkol lino na téma Rostlinstvo. Není to nezajímavé, ale s linem jsem nikdy nedělala a s čímkoliv ostrým jsem nebezpečná. Spíše sobě než okolí, ale i tak. Což dělá z faktu, že s sebou po venku nosím skalpel docela fun fact. Naštěstí mám hlavu na rychlé nápady a možná mírnou poruchu pozornosti, takže jsem okamžitě přišla s dvěma nápady. Masožravkou alá Malý krámek hrůz a kaktusem v sombreru. Trochu lituju, že jsem nezůstala u kaktusu.

Jde to docela dobře, i když už jsem se stihla pořezat, jen mám pořád pocit, že něco zkazím. Ujede mi ruka a bude po všem. 

Naneštěstí se to nedá dále odkládat, takže jsem musela zakročit.

Není to nejhorší.

Je to naležato. Nejde to předělat. Ale i tak to ukazuje jistý progres, jen to ještě není hotové. Nejsem si už úplně jistá, co je linie na neřezání a co líny úřez.
A taky čtu Vedlejší příznaky, je to super kniha.

Domácí tým zrovna neskóruje

 Reálně, mé 13cti leté já by na mě bylo ve většině ohledů hrdé. Jsem na vysněné škole, mám hodně kamarádů, dobrý prospěch a umím dostatečně dobře anglicky na to, abych četla desetitisíce slov dlouhé fanfikce. 
Jsem ale šťastná? 
Kéž by.
Nechci si hrát na chudinku. Lidi umírají, já vím, ale když já si tu přijdu tak sama. Kamarádi, kteří mě mají rádi pro mě jsou většinou z dálky a nemůžu je vídat, přičemž na chatu jen pomlouvají učitele, který mi nevadí, takže se nemůžu připojit, nejlepší kamarádka ze základky má kluka, takže už ji skoro nevidím a s další blízkou osobu, se kterou jsem se na základce cítila příjemně jsem se začala bavit až teď, po roce. 

Nebojte se, ven chodím i tak. S holkou, která je vlastně i moje kamarádka, ale ve skutečnosti se baví hlavně se sestrou. S mou sestrou. Když jsem s nimi, ani se neobtěžují se na mě během konverzace dívat. Jako kdybych neexistovala.
A ne, prsten nemám. Zkoumala jsem to.
Když se k tomu přidá nálož úkolů ze školy, je zaděláno na slušnou depku.
Naštěstí, výčet domácích přátel nebyl kompletní. Mám ještě v podstatě příbuznou Valču, se kterou je sranda. Občas je mírně toxická a sráží sebevědomí, ale když se dá do kupy, je to prostě fajn. S ní a ségrou jsme na stejné vlně, takže mě překvapuje, že jsme se na rok a půl přestaly bavit. Proč?
Hezky popořadě.
První nejlepší kamarádka  mém životě si našla crush a v podstatě díky tomu jsem byla následující rok deprimovaná a z kvarteta se stalo trio. Druhá si našla kluka a technicky vzato nás opustila. Fakt, už si ani moc nepíšeme. Nová, ze střední, si našla kluka. Sice se furt bavíme, ale tráví dost času chattováním, což občas dělá konverzace těžké. Ale přeju jí to a chápu to.
No, a Valča si taky našla přítele. A tak se z ní na půl roku stala dvojice Petr a Valča. Úžasný. Přesně tak, jak jsem to napsala to prý ostatní viděli. Už spolu nejsou.
Dneska si dělám nostalgickou noc. Party, pro jednu osobu, která se právě vrátila do roku 2017. Byla absolutní třetí kolo, zatímco její neidentické dvojče s kamarádkou vybíraly věci na přespávačku, na kterou nebyla ani pozvaná. Jo, zatímco kamarádka zvala ségru do Prahy, protože tam bydlí její mamka. Už po několikáté. Sakra, proč se tohle nemůže stát mně? Tady pomalu umírám nudou a nekulturností.
Nemám jim to za zlé, chtějí se bavit a tak, ale cítím se díky tomu tak nějak sama. Opuštěně. Zase jako malá holka, která za velká slova skrývala pocit, že si nikdy nebude schopná udržet vztah, ať už milostný nebo přátelský. 

Ale mám se dobře. Na nostalgické noci čtu fanfikce a sleduju Merlina. Chystám s holkami vánoční oslavu pro školní partu.
Má pleť se dost zlepšila, to samé se hrou na kytaru.
Jen mi zase chybí skutečně moje blízká osoba. Takový ten člověk, u kterého je jisté, že se na něj můžete fakt spolehnout a nebát se. Možná tak ségra, jsme si blízké.
Okey, vypsala jsem tu dost lidí. Možná nejsem osamělá, jenom pořád blbá. Ale deprimovaná jsem, to zas jo.