Půlnoční kovboj, but gayer

 No jo, mám sklony se opakovat, proto snad každý ví, že můj nejmilejší film je Půlnoční kovboj. 
Chci tím říct - je to tak geniální, od herců, po scénář až po historky z natáčení. Shlédla jsem plno snímku, od Andalůského psa po Zkrocenou horu, ale po žádném jsem se necítila tak absolutně zamilovaně. Ano, u některých jsem si říkala jak by bylo super natočit podobně hodnotné dílo, nicméně jen málokdy to bylo tak vážné jako u tohodle skvostu o prostituci. 
Co je na tom tak vtipného? Lidi se většinou překvapeně odmlčí když zjistí o čem to je. A to je rok 2020 2021, vážení. 
Představte si jak lidi museli být odvaření z ještě odvážnější knihy. Proč odvážnější? Podívejte se na jméno článku.

Než se vrhnu k hlavnímu tématu, musím ocenit soundtrack. O víkendu jsem se kvůli tátově oslavě vydala na strastiplnou cestu do Hrušky pro pečivo a pouštěla jsem si Everybody´s talkin´. Bylo pošmourno, nikde ani noha a k tomu scenérie komačského sídliště. Přišla jsem si jako hlavní postava a to většinou bývám jen komická vložka.

Je to poprvé po několika měsících, co čtu knihu v jiném jazyce. Tím je angličtina, ale ne obyčejná, kéž by, jde o 200 stran pdf souboru v pochybném jižanském nářečí, přičemž jsem teprve v polovině. 
Proč už tedy píšu článek?
Tu polovinu drahému Buckovi trvá, než se dostane do jedné z prvních filmových scén. Tam, kde jsou krátké, snové flashbacky, které nemusíte úplně pochytit je 100 stránek textu. 
Dobrá věc? Bláznivou Annie nikdo neznásilnil, ani Joea. Uff.
Špatná zpráva? Některé části musíte přeskakovat. Nechci autorovi nic upírat, druhá polovina je skutečně dobrá, ale backstory se dá pojmout i lepším způsobem. Je to spíše popsané, než skutečně prožité spolu s dospívajícím Joem, navíc z toho máte pocit, že je to takový nemastnější Forest Gump. Měla jsem opakovaně pocit, že má nějakou poruchu, což by nebylo nic špatného, naopak, dost by to vysvětlilo.
Nicméně jak říkám. Přišla jsem si, jako kdybych četla novinový článek sumírující život nějaké celebrity, jen roztáhlejší. 
Na druhou stranu to dává  hlavní postavě nový rozměr a zodpovídá to dost otázek.

 Proč je tak naivní a osamělý?
Ze života vskutku moc neokusil. Na střední neměl moc kamarádů, oba lidi v jeho věku které doma zajímal viděli jen jeho tělo. Annie za to skončila v blázinci a kluk kterého jsem zapomněla, ho pár dní po zážitku ani nepozval na vlastní svatbu. Se ženou. 

 Jak se dostal od babi Buckové k mytí nádobí?
Babi zemřela na projížďce se svým amantem zatímco byl Joe v armádě. On se složil a na základě toho mu neprodloužili smlouvu. Vrátil se do Albuquerque, ale babička nezanechala záveť a všechno nafasovala její sestra zdaleka. A tak se odstěhoval do Houstonu, kde vzal práci.

Proč je tak fixovaný na svou babičku?
Sám si v jednom bodě uvědomí, že se o něj vlastně nikdy skutečně nestarala a že si tím sám není tak jistý.

Taky to odpovídá na dotazy, které nikdy nikoho ani nenapadly. Tím myslím celou linku s Perrym, homosexuálním společníkem za peníze. Neříkám gigolem ani prostitutem, nejsem si totiž úplně jistá, za co se mu platilo. Dost mluvil o ponižování zákazníků.
Autor sám, ač dvakrát oddán se ženou, byl gay. Musím říct tohle zjištění mě docela potěšilo, svým způsobem. Přesto je Perry podivná existence. Jako Bossie ve většině historek. Je to první člověk, který se s Joem skutečně baví a i přes to, že ho ve scéně nahoty odmítne, (ne tak docela, na odmítnutí by musel mít nějakou vůli), chová se k němu stejně mrchovsky přátelským způsobem.
Jo, je to podivná existence, ale zároveň může být celkem fajn. Už jen to, že ho potom odvede k ženě, se kterou by mohl strávit noc, ukazuje jeho osobnost.
Nebo by mohlo, kdyby si z Joeovi noci se schovankou Juanity (starší paní, představovala jsem si stereotypní bordelmámu) neudělal s přáteli reality show. Kovbojovi, který nikdy nebyl kovbojem to dojde a zmlátí ho.
Vrátí se na hotel a mi se můžeme vrátit k příběhu, který začal první kapitolou a zjistit, konečně a sakra, jak se mu velkém městě povede.
 

To, co bude dál chci oddělit jinak než gifem. (Památná slova vynálezce tohoto formátu - ,,Vyslovuje se to jif." Toho však nejsem schopna.) 
Joe začne být skutečně dobrý ve chvíli, kdy je na všechny naštvaný. Ve filmu jde i před tím, v knize je do této chvíle stejně aktivním objektem jako třeba taková bonsaj. 
Rizzo je stejný, jen míň Dustin Hoffman a víc postava z Olivera Twista.

Rozbila se mi sluchátka, jako vždy v Ostravě, takže se teď na filmy a seriály moc nedívám. V našem malém bytě je slyšet všechno, nebylo by to moudré. (Ano, dost to ztěžuje online hodiny.) Místo toho teď hraju lego Indiana Jonese a čtu Zaklínače. Taky se snažím přelouskat De Avonden v nizozemštině, což je docela oříšek. 
Jako bonus k dárku jsem od sestřičky dostala dvě hry s Indym a je to super, úplně boží, i když to zpomaluje můj počítač. Neměl by to být křáp, ale nechová se podle toho.
Líbí se mi ta jednoduchost a roztomilost :D.
Taky u vás sněží? V našem pohraničním velkoměstě jo, takže jsem se po letech koulovala. Před chvíli do pokoje přišli naši a hodili po mně a ségře sněhovou kouli. Mussím uznat, jsem teď docela šťastná.
(Je těžké psát o filmech. Jeden musí vymýšlet nová a nová synonyma, zatím mám jen čtyři - film, snímek, dílo a skvost i když ten se dá těžko počítat.)
A děda se vrátil z nemocnice, což je skvělá zpráva. 

Nezdařený začátek nového roku

První slova toho roku byla ,,Kurva".
Není to poetické a nezní to dobře, ale co se dalo dělat. Strejda mě zátkou od šampusu střelil do oka. Sestřina první slova tak byla ,,Nemáš díru v brýlích?" následované mým rozhořčeným ,,Sakra, strejdo."

 Letos byl silvestr překvapivě povedený. Kvůli (díky) koroně jsme je trávili se strejdovou rodinou v našem bytě a nikdo moc nepil. Ano, táta se opil i tak, ale on se opíjí často. Nesnáším to, ale letos se to dalo snést. Se sestrou a sestřenkou jsme pak hráli Just Dance a s jejími rodiči zase letní a zimní olympiádu, taky na PS3.
Takže ne, to ještě nebylo to, co se nepovedlo. 
Mamka si usmyslela, že bude pravidelně jezdit na hory, přičemž když nikoho nesežene, musíme s ní jezdit já, nebo ségra. Já hory nesnáším. A lesy. Jsem dítě civilizace a kultura je pro mě důležitější než kyslík, takže se už nějakou dobu výšlapům vyhýbám. Ještě nedávno jsem si dokonce libovala, že už jen dva roky vyhýbaní, a budu na výšce v nějakém velkoměstě, popřípadě v Británii, (to po brexitu pomalu padá) odkud není po horách ani památky. 
No, zakřikla jsem to a včera mě mamka přemluvila k výšlapu. Ten byl ve výsledku v pohodě, nebyl namáhavý a ještě jsem se pobavila s kamarádem a opět tou samou sestřenicí.
Takže jo, to bylo ještě v pořádku.
Jenže
Hned po návratu jsem se převlékla, na starou vrstvu řasenky si dala  úplně jinou, překvapivě zvětšující oči a vyběhla k Míše.
Trochu mě štvalo, že dva měsíce nic, ani slovo a teď, když jsem na horách přišla s oslavou, ale nemohla jsem se stěžovat. Bylo tam pár lidí, které jsem dlouho neviděla. A nejen oni.
Když Míša do chatu psala, že má překvapení, myslela jsem, že má štěně nebo kotě. To první mě znervózňovalo, je známým faktem, že mám fóbii ze psů. Odhadů ostatních členů skupiny a mamky byly zásnuby a těhotenství, což nenadchlo ani Míšu, ani jejího přítele. Chodí spolu od začátku prváku. (Ona je na učňáku, on je v maturitním třeťáku. Jsou na jedné škole.)
To překvápko bylo víno. Já jsem ještě nepila, i když mi letos bude 18. Nalili jsme si víno, přiťukli si a bavili se jako normálně. Ségra to taky dělala poprvé, jsme dvojčata, byly jsme na tom stejně. Když v nás sedmi zmizely obě lahve, zvedl se Míšin kluk, Dominik, s tím, že může ještě něco vzít. Očividně nám věřil. 
S Petrou jsme skočily domů pro chipsy a další věci z oslav s rodinami, prvně ke mně a pak k ní. Ještě, že je ta Karviná tak malá. 
No, ne ještě že. Ale občas se to hodí. 
Když jsme se vrátily, výprava do Kaufu byla pořád pryč. Na chvíli nás bylo pět.
Pak jsme dělali takové ty klasické věci, povídali si a tak, dokud jsem nešla na chvíli na balkón za Dominikem a Petrou. Petra si chtěla zakouřit, snaží se zkoušet nové věci, ale prý na to ní bylo silné. Mě cigarety nelákají, ale potáhla jsem si.
Vím, že zním jako debilní děcko, které si myslí, jak je dospělé, ale já celou dobu věděla, co jsem. A taky vím, co jsem byla až do svých 16cti let. I v punkové fázi jsem bývala hodná holka a teď, v poslední době, mi dochází, že toho můžu zkusit víc. Takže mě, ani nikoho jiného prosím nesuďte. Fakt.
Když jsem se vrátila, ségra už byla poměrně nalitá. Jak to poznám? Chovala se jako mamka, když se na oslavě dostane do nálady. Aďa to samé. 
Zpanikařila jsem a oznámila to hostitelům i jí, a začali jsme plánovat co se dá dělat. Když jsem se vrátila do obýváku, měly obě vrchovatě nalité sklenky a chystaly si dodat si pár promile. 
Na rovinu, já taky něco vypila, ale jen něco málo. Většinou jsem upíjela Frisco. Sklenku jsem jí odnesla a řekla jí, ať toho nechá, za hodinu jsme se měly vracet domů. 
Když jsem tam vrazila s Míšou, pila od Adi. Ta uznala, že už v sobě obě něco mají, ale nesnažila se nás nijak podpořit, což mě naštvalo.
Takže jo, poprvé v životě jsem se mohla napít alka a místo toho jsem strkala vodu a řízky do vzdorující sestry. 
Nebyl to úspěch a myslím, že to Míšu a Dominika dost naštvalo, podle Míši H. nás dokonce chtěli vyhodit. (Nic neříkali, ona konspirovala.) Petra pomáhala a Míša H., která byla v pohodě se s nimi bavila. Všichni byli překvapení mou střízlivostí.
Denda byla veselá a furt se omlouvala, ptala se, jestli neotravuje, nebo mluvila o tom, jak určitě nedělá dobrý dojem. Pořád se ptala, jestli je v pohodě. 
Nakonec si naši ničeho nevšimli. V procesí, ve kterém se celá naše skupina táhla ve snaze odprovodit ji a Aďu jsem vymyslela plán na to, že jenom pozdraví a půjde se umýt. Působilo to divně, ale den před tím spala u Adi, takže se to dalo shodit na únavu. 
Tu nos ani jedna z nás nespala dobře. 
Zpětně si myslím, že to mohlo být v pohodě. Pila jsem s mírou, věděla jsem, že to nesmím přehnat. Dominik to po výkonu našich hvězd vzal jinak a pochopitelně oznámil, že nám už nic nekoupí. 
Ségra se za sebe stydí. Vlastně mluvila o tom, jak se stydí už večer.
Musíte uznat, byl to docela neúspěch. 
Dnes mám rest day, ale mám chuť cvičit. Je to kříž. Pokusím se s tou chutí bojovat, takže čau,

Bechdel test

 Na tuhle perlu jsem narazila na blogu Křehké figurky, proto jí musím dát kredit. Na něco takového bych totiž sama nepřišla, přestože jsem přesně cílová skupina. 
Spousta lidí by vám řekla, že feminismu bylo už dost a není k ničemu dobrý, s tímhle si ale dovolím nesouhlasit. Když hovořím o feminismu, nemyslete prosím na fanatiky, ale na filmy a na to, jak si při nich připadáte.
Nebylo by super, kdyby skutečně silné ženské hrdinky byly ženské a nedokonalé, stejně jako skutečné lidské bytosti? (Odkaz na Kapitán Marvel) 
Kdyby nám nebylo cpánu do chřtánu že růžovou barvu a hezké oblečení nosí jenom kravky, které rozhodně nemají v plánu nic dobrého? (Tolik filmů) A že není nic špatného na tom být klasicky dívčí? Že bavení se jenom s kluky a pohrdání holkami k ničemu nevede? (Prosím, na tohle téma si udělám seznam filmů.) 
Že i ženy mají mezi sebou složité, na mužích nezávislé vztahy? I mimo okruh rodiny? (Bolí mě to říct, ale původní Star Wars, velká část superhrdinských filmů a LotR.)
Na první dva problémy vám můžu dát maximálně tipy na jednotlivé snímky, ale to poslední se už řeší. A to Testem Bechdelové, lesbické umělkyně a autorky stripů Dykes to Watch Out For. Právě v jednom z nich se roku 1985 objevil první náznak testu. 

Autorka se inspirovala kamarádkou Liz Wallace, které otevřeně přiznává zásluhy. Proto se o zkoušce mluví i jako o Bechdel-Wallace testu. V tomto kontextu se občas hovoří i o esejích Virginie Woolfové.
 Do širšího povědomí kritiků se výraz dostal až v desátých letech 20. století, pozitivní je, že už v roce 2015 splňovalo více než 50% filmů v databázi všechny tři podmínky a to:
1. Musí to mít minimálně dvě ženské postavy
2. které spolu mluví
3. o něčem, co nejsou muži.
Dodatečné pravidlo je, že obě musí mít jméno.
Negativní je, že to bylo stále jen 58% procent snímků. A ještě horší je fakt že v klasické literatuře jsou ta čísla ještě horší. Ale od toho tady nejsme.
Jako většina věcí byl i tento test kritizován, většinou za své feministické vyznění. Nechci znít příliš zaujatě, ale smysluplné postavy se smysluplnými postavami by se neměly považovat za něco, co se snaží vynutit si feministky. Snad mi dáte za pravdu, že tato kritika je poněkud neopodstatněná.
Někteří spatřovali problém v tom, že se nehledí na kvalitu filmu. Proto prošel můj milovaný Batman a Robin (s odřenýma ušima a to ne oficiálně), zato Temný rytíř povstal ne. To jenom ukazuje alarmující situaci v ještě horším světle.
Další tvrdí, že toto síto nemá co dělat se skutečně dobře napsanými a postavami s hloubkou. Osobně si i přesto myslím, že nehledě na test by se filmaři měli pokusit o odstranění ženy jenom jako předmětu touhy, který je svým životem vázán jedině na mužského hrdinu.

Můžu snad jenom dodat, že si nemyslím, že radikálové mají ve všem pravdu. Velká spousta mých oblíbených filmů touto zkouška neprošla a přesto jsou skvělé. To ale není důvod proto, aby nevznikaly snímky s kvalitním obsahem a ženami, které nepůsobí jenom jako kus masa pro uspokojení kvót. Dejte jim vlastní život. Dech a jiskru.
Prostě - sakra, třeba tam původně dejte třeba Adama a Pepu a pak je přejmenujte na Marišu a Evu. Tak velký rozdíl by v tom být neměl.
Tady máte seznam. Je to zajímavá četba.

Wishlist 2020

 Znáte lolitu? Lolitu s malým el, módu. Nádhernou, elegantní i roztomilou, spočívající stejně jako Tarjei Boe ve stínu stejně pojmenovaného.
Tady máte ukázku ve stylu country. Může připomínat cottagecore. Odkaz na zdroj.

Jestli vás zajímá víc, tady máte odkaz. 

Většina věcí  z mého wishlistu je nedosažitelná. Přestože se o módu zajímám asi čtyři roky, mám jenom dvoje šaty a jedny boty, což není příznivá bilance. Mám trochu problémy s pozorností, možná to bude i tím.
Kdyby se tyhle věci objevily za příznivou cenu, nejspíš bych si je nekoupila, neměla bych je k čemu nosit. 

 
JSK Cesky Krumlov od Innocent World
  Má první láska k šatům. Spojte domečky, krásné město a zajímavou barevnou kombinaci a máte nadšenou bloggerku.
 Český Krumlov skutečně patří mezi mé oblíbené města a když jsem se dozvěděla o existenci těchto šatů, googlila jsem je jako o život. Musím přiznat, na poprvé se mi nelíbily. Taky že jsem jako první viděla OP, které mě pořád nijak nezaujaly. 
Smutné je, že je těžké je někde najít a když už, zdá se docela těžké je nějak nastylovat. Asi bych je doladila v červených odstínech.
Líbí se mi jejich nejednoznačnost, nemusí být jen sweet, ale daly by se použít i na country, classic nebo nějaký stylový mix. 


   

Cherry Tomato od Alice Girl
Čím mě zaujaly tyhle šaty? Jsou na nich rajčata, což je svým způsobem boží. Neříkám to jen proto, že taťka nesnáší rajčata a já jsem pořád tak trochu v rebelské fázi, ale taky proto, že jsou moc roztomilé a v kombinaci s růžovou působí tak nádherně sladce.
Ve Státech prý probíhal soud o to, jestli je rajče ovoce, nebo zelenina.
Tak jako tak, tyto JSK bych nosila s hrdostí a hlavou vztyčenou. Navíc by se hodily k mému novému svetru.

Fireworks Show od Magic Tea Party
Část šatů, přesná polovina, je ze stránky My Lolita Dress. Jejími ohlasy si nejsem jistá, ale mě posloužila dobře, proto se na ní ráda dívám. Prodává na ní několik značek, proto se tam objevují kusy různé kvality a ceny. Tyto šaty mě nejprve zaujaly svou cenou, v přepočtu necelá dvoustovka korun českých. Ano, zdá se mi to podezřelé, ale taky lákavé. Proto si nejspíš udělám v blízké době radost.
Taky mají krásný print, jakoby z nějakého starého dřevořezu.

To je vše k šatům, nyní přejděme k menším částem šatníku.

Obyčejná bílá košile s krátkými rukávy, do které by se mi vešel hrudních a já mohla svobodně dýchat. Jestli něco takového seženu, bude to součást outfitu na Animefest.
Momentálně uvažuji o předělání nějaké obyčejné. Jsem ujetá na peter pan collar :D.

Tmavě hnědý cardigan. Ovšem jen, jestli se mi nepovede prodat Love Nadia JSK. Jestli ano, rozloučím se s ním a pravděpodobně i s jedinými loli botami, které mám.

Jsem dost na boty, proto by se tohle mohlo protáhnout. Fakt, kvůli některým párům bych si klidně uřezala nohu, i kdybych je pak nemohla nosit. Proto se tomu v tomhle článku vyhnu. Přesto doufám, že to bylo zajímavé.

Pár suprových komedií

Tenhle seznam nebude převratný. Fakt, tyhle komedie jsou nestárnoucí klasiky, které sice někomu nemusí připadat vtipné, ale valná většina cílového publika je miluje. Snažila jsem se do každé doby od 50. do 00. let vrazit jeden film. Jeden jediný film. Bylo to nehorázně těžké, proto nejspíš udělám pokračování.
Doufám, že to navíc ukáže rozdíl mezi jednotlivými subžánry. Komedie je snad nejtěžší kategorie, ještě těžší než třeba horor. Humor je čistě subjektivní a, na rozdíl od dramatu, když se udělá špatně, vznikne z toho pravý cringe. 

Někdo to rád horké
Můj milovaný film, nepřeháním když řeknu, že jsem při něm brečela smíchy. Dva chudobní muzikanti náhodou zahlédnout mafiánské zúčtování. A je pro změnu zahlédnou mafiáni. Aby utekli a neumřeli hlady, dají se k dámské kapele ne Floridě. A tam je nejen Marilyn Monroe se sklony a k alkoholismu, ale i ženěníchtiví boháči.
(Útěky dvou kámošů na Floridu - pojítko mých oblíbených filmů.)
Před tím, než s tímhle pokladem začnete, musíte si uvědomit, že je to tak trochu parodie. Tak trochu parodie, ale ne urážlivá. Spíše vtipné vyznání někoho, kdo byl fandou kriminálek - Billyho Wildera. Můžete ho mít spojeného s Barbrou Streisand. Nebo s nejlepší komedií s jednou s nejikoničtějších hlášek, kterou tohle dílo je. 

Fantomas
Akční komedie bývají přesycené spíše akcí, než humorem a jsou obvykle naprosto chlapácké a plné Američanů. Ne ve Fantomasovi. Tady je vše, co vede k akci vyloženě legrační. Takhle to zní blbě, ale je to tak. Francouzi uměli natáčet. 
Ani po letech nemá ani jedno hluché místo, gagy fungují a při pohledu na Francouzsky tušíte, proč zní to poslední tak sexisticky?
Jestli stále netušíte, co je na Fantomasovi tak dobrého, najděte si jméno Louis de Funès.

Život Briana
V USA chtěli zabanovat Harryho Pottera, protože obsahoval kouzla. A to je přece proti Bibli.
V jůkej natočili tenhle skvost, utahující si z nejlepšího příběhu všech dob, což jsou slova starých recenzentů, ne mě. To o to nejlepším příběhu.
Vlastně si dělám srandu, v 79tým to vyvolalo skandál, přestože se tam ve skutečnosti Ježíš neobjevuje.
Předpokládám, že znáte supinu Monty Python. Jsou docela oddáni jednomu z nejbritstějších humorů všech dob, což se projeví ve chvílích, kdy je situace jasně a absolutně absurdní. Proto bych to doporučila skutečně sledovat, ne jen poslouchat. Z části i proto, že byly použity některé kulisy ze Star Wars.

Vrchní prchni
Česká komedie je zvláštní a měla by být samostatnou kategorií. Většinou tam někdo umře, nebo je to k pláči.
Tady ne. Navíc se můžete podívat na hereckou smetánku své doby - Svěrák, Dáda a Abrhám. Samozřejmě s Šafránkovou. 
Popravdě řečeno, byla bych překvapená, kdybyste to neviděli, nebo alespoň neslyšeli Severní vítr je krutý. Už díky té písničce je to jasná Svěráko-Smoljakovina.

Prci, prci, prcičky
Americká střední škola. Párty. Sex.
Nebudu vám lhát, že je to něco víc. Sázka o ztrátě panenství/panictví je dost omílané, nejčastěji parodované téma. Přesto na tom něco je, snad to bude hláškami. Ty jsou legendární, snad ještě legendárnější, než ty z Mean Girls, popřípadě Samotářů. 
Tohle je ukázka toho, jak je humor subjektivní. Možná je to i generační, možná je to výchovou. Jestli jste lehce pohoršeni a u Teda jste se křižovali, tohle nebude nic pro vás. Taky tam je trocha fekálního humoru, který z duše nesnáším, ale tady se to dá snést.
Jestli vás zajímá, kde se vzali věci jako MILF, smích při slovech Stifflerova máma, nebo ,,Tenkrát na hudebním táboře..." neváhejte.
Jen prosím nečekejte inteligentní zábavu. 

Deník Bridget Jonesové
Opovažte se smát a tvrdit, že je to slátanina pro osamělé třicátnice, ideálně bíle, heterosexuální a ve vyšší střední třídě. Tím byste ukázali svou ignoranci. Ano, je to o trochu oplácanějším nemehlu, které si vlastní vinou zaviní spoustu problémů, ale rozhodně to nepůsobí jako slátanina. Právě naopak.
Ať už se stane cokoliv, Bridget musíte fandit. Má zdravý optimismus, nepůsobí otravně a její dva nápadníci jsou hráni snad nejlepšími britskými herci své generace. 
Události jsou sice epizodní, ale skutečně nás posouvají dál v ději a bojová scéna mezi pány Firthem a 
Grantem je jedna z nejvtipnějších, které jsem kdy viděla.

Nový začátek školního roku

 Musím uznat, v poslední době jsem toho moc nenapsala. Na mou obranu, moc jsem toho ani nenaspala a nepojedla. 
Skutečně, nestihla jsem si nakoupit polívky, tak mě živilo kakao a svačiny od mamky. Naštěstí mám pod čepicí, proto si k tomu kupuji pečivo. Nedávno jsem zkoušela sýrovou omáčku s nudlema, ale opět se ukázalo, že sýr ze sáčku je pěkně hnusný. A je mi z něj špatně. 
Nechápu, jak jsem tohle mohla podstupovat každý týden celý týden. Ve středu jsem byla hotová, absolutně, mrtvě hotová. Celkově v pátek jela celá třída z posledního.
Ale nepředbíhejme.
V pondělí a v úterý máme vyučování od osmi do čtvrt na šest, což v praxi znamená více než dvanáct hodin bez odpočinku. Nebo se spánkem v autobusu, což mě stresuje snad víc, než těch několik dlouhých hodin. Školu sice miluju, na lepší místo jsem se dostat nemohla, ale sakra. Všeho moc dobrého škodí. 
V úterý ráno odpadla němčina, což bylo bezva. Ten den jsem měla ráno čaj a večer dětský punč, dvě jediné teplé ,,jídla" až do čtvrtečních nudlí. A z těch, jak víte, mi nebylo nejlépe. Naštěstí mi mamka večer uvařila klobásku. 
A taky jsem v jedné pekárně objevila super věc, českou pletýnku s mozzarelou. Netuším, proč má tak vlastenecký název, ale je skvělá. Dobrá. Boží. Dokonce jsem kvůli ní dnes ráno jela až ke Karolině, přestože to znamenalo pouť přes celé centrum, jen abych do sebe dostala pár kalorií. 
Čtvrtek jsem asi zapomněla, ale vím, že jsem byla v Ostravské městské knihovně s Majdou. V Karviné máme lepší, alespoň pro mě.
Achjo, mám zase hlad.
Díky opatřením jsme dnes začínali až na desátou hodinu a to ekologií. Na tu jsme původně měli Alenu, která se mi sice původně nelíbila, ale nakonec jsem se ji oblíbila. Naneštěstí se s ní něco stalo, nejspíše onemocněla a místo ní a jejích slíbených témat jako alkoholismus a mentální poruchy jsme dostali suplující učitele, který je sice milý, ale cpe do nás biotopy a věci ze sedmé třídy. 
Fakt, tímhle jsme si prošli v sedmé třídě.
Aby nás měl z čeho známkovat, musíme psát referáty na ekologická témata. Pár jich zadal, ale byly takové nezáživné, že jsem si s ním napsala a místo černých skládek budu mluvit o vývoji a ochraně kytovců, což je zároveň téma mého zatím jediného příspěvku na Wikipedii. Jo, lidi jako já vám pomáhají s úkoly.
Půlka třídy přišla pozdě. 
V obědových pauzách sedívám s Majdou a Skázou v ateliéru a bavíme se o těžkých sociálních tématech, například o tom, proč zrušili půlku spojů. Chybí mi devadesát devítka, a moc. Přijdu si skutečně umělecky, i když mám na sobě neumělecké vánoční outfity. Z chození jen ve vánočních hadrech jsem si udělala adventní tradici, ale hatí mi to rotační výuka. 
To bude prozatím vše.

Rocky je Mrzimor

 Před domem spí bezdomovec. Doufám, že spí.
Abych nepsala o bezdomovcích, řeknu jednu věc. Jedinou, která je důležitá. Jedna z nejikoničtějších postav všech dob je Mrzimor. Docela dost to prožívám, protože mi potencionální crush řekla, že je podle ní Mrzimor úplně zbytečný a já si to, jakožto Mrzimorka, vzala k srdci.

Ať už si o Sylvestrovi myslíte cokoliv, i když vám ten film přijde blbý a prvoplánový, tak Rockyho jako postavu musíte milovat. Je optimista, i když k tomu nemá moc důvodů a když mluví s želvami, jeden se prostě musí culit. A taky je neskutečně motivační.
Když se na něho podíváte, bylo by lehké vidět jako klasického klišé sportovce. To by jste teda museli vidět jenom trailery, ale popojedem. Klasický klišé sportovec se moc neslučuje klasickým klišé Hufflepuffem, samozřejmě kromě Cedrica. I ten byl ale mnohem víc. Oba mají společné vlastnosti. Lidé je přehlížejí, jsou smolaří a dříči a hlavně, když už jim konečně vesmír naznačí, že za něco stojí, ve skutečnosti to až tak pohádkové není. 
Balboa má sice ambice a hrdost, vlastnosti typické pro Zmijozel a Nebelvír, ale zároveň nemá potřebu to nikomu předhazovat. Tam, kde je, ho dostala tvrdá práce a je si toho vědom. Zároveň se nezbavuje starých přátel, i když to jsou kreténi a dívku svého srdce si získává postupně, místo, aby přímo zatočil. 

A hlavně, i když je poražený a sražený, cení si více svých blízkých a faktu, že vyvázl živý, než toho, že z něj bude boháč a slavná osoba. Dokonce se svým soupeřem spřátelí, což je přesný opak toxicky maskulinního chování, ze kterého jsou podobné filmy často obviňovány.
Postavy jako on jsou ve filmech vždycky fajn a ten, kdo tvrdí že je Mrzimor k ničemu by se měl vážně zamyslet.