Má cenu číst Dekameron?

Moc toho nestíhám. Teď mám sice spoustu času, ale během školy nemám vůli ani čas. Takže přes den prokrastinuju a po večer čtu. A posledních pár měsíců čtu, mimo jiné, záživnější, věci Dekameron. Během těch několika dlouhých týdnů mě už párkrát napadlo, jestli to má vůbec cenu. 
Co myslíte?

Boccacciova snaha o odlišení ženských charakterů na mě udělala dojem, protože něco takového se ve středověku málokdy vidí. U všech pohlaví je stereotypizace problém, ale u žen je nejlehčí si na to stěžovat. Navíc je to fakt ostuda, 
No nic. Zpět k tématu, o tomhle budu mít ještě spoustu času psát. Jednoznačně má snahu o odlišení ženských postav, ale kazí to debilními kecy o tom, že jsou muži lepší a ženám se musí poroučet. Což si nevymýšlím, je to tam doslova napsané. Celý jeden příběh je o tom, že když manželku nemlátíte, nebude si vás vážit. Celkově je moralita jednotlivých částí dosti diskutabilní.
Například ten, kdo podvádí téměř nikdy nedojde k trestu, pokud ovšem příběh není o tom, že se trestá svůdník. Je to takové dost nejednoznačné. Často je navíc za špatného právě paroháč, což v některých případech chápu, jsou to děsní chlapy, ale v dalších to nedává smysl.
(Tady poznamenám něco dost zajímavého a mírně motivačního. Příběh obsahuje trojku mezi manželkou, jejím milencem a teplým manželem, jehož homosexualitu autor naznačoval vskutku agresivně.)
Dojde-li na trestané svůdníky, je to většinou proto, že nepochopili slovo Ne.
Ale i tady jsou výjimky. Jednou je paní přinucena ke sňatku v podstatě hrozbou smrti a je to předkládáno jako dobrý konec. 
Konce jsou celkově zajímavé. Znáte Reddit, že? r/thathapenned? And then everyone clapped? Minimálně v prvních dvou dnech v podstatě o nic jiného nejde. Je to mírně ubíjející. Navíc je na začátku každé kapitoly popis toho, co se stane, takže vás to ani nepřekvapí.
Sakra, ať už jsme v podobné situaci, nebo ne,  je těžké se na to byť jen soustředit.

Je to dost na jedno brdo a dlouhé, nikam nevedoucí dialogy nepomáhají.
Na druhou stranu, taky nám to umožňuje nahlédnout do středověké mysli a života. A není to napsané vyloženě špatně, to zase ne. Za výrazné plus bych považovala i to, že to dost možná máte na maturitním seznamu literatury, což je jediný důvod, proč to čtu. Ne, abych z toho maturovala, ale abych si rozšířila obzory.
Za zajímavou považuju i výraznou kritiku církve, ke které bych ráda něco dodala, ale mám to v poznámkách a na moc si z toho nepamatuju. 
Takže ano, jestli máte hodně času a netrpíte při dlouhých nudných textech problémy s pozorností, dejte se do toho. Nemáte co ztratit a budete znít jako intelektuálové.

Výjevy ze života prváka

 Být prvák je na jednu stranu super, protože si přijdete mnohem dospěleji, než na základce, ale taky dost na nic, protože jste na škole nejmladší, nic nevíte, učitelé se vám pletou, ulice ve městě se vám pletou a hlavně, starší spolužáci jsou občas fakt svině. 
Já si první půlku prváku dost užila. Druhá byla v karanténě, ale o tom mluvit nechci. Užijte si tedy kompilaci mých oblíbených prváckých zážitků.
Gify ze Star Treku sice nesouvisí, ale fakt jsem je někde chtěla použít.

Když jsem přišla do školy a zjistila, že nám odpadla mi první volitelná hodina, němčina. Tehdy jsem fakt netušila, kam mám jít a jak to poznat, tak jsem si stoupla před učebnu se spolužáky z pracovek. Znala jsem jich jen pár, zbytek byl z jiných oborů. A nebyla bych to já, abych nepůsobila zmateně, následně nepřišel učitel, soucitně se zeptal, jestli jsem prvák a nešoupl mě do třídy plné cizích lidí, s cizí učitelkou a absolutně žádným způsobem, jak utéct. Když už nic jiného, ta učitelka vypadala překvapeněji, než já.

Když byl můj outfit tak drsný, že mě holka, vedle které jsem seděla upozornila na to, že ona se ve škole hodlá učit a že chce mít dobré známky.
(Spoiler: moc jí to nevyšlo)

Když se z té emařky v koutě vyklubala nejen má nejlepší kamarádka, ale navíc ani nebyla emařka. 

Když jsem si nechala odrůst postupku a ostříhala se na mikádo. Jeden by řekl, že mi to lidi budou chválit, a taky že jo, ale taky jsem pak pravidelně několik týdnů poslouchala, jak to před tím bylo hrozné.
Chápu to. Nemusíte mě srážet ještě víc.

Když jsem se Stázou během obědové pauzy ztratila cestou pro učebnice, řekly jsme si, že se ke škole nějak dostaneme a najednou před námi stála Karolina. Bylo to nečekané. Stejně jako to, když jsme nasedly do tramvaje a zjistily, že jedeme na druhou stranu, dál od centra.
Do školy jsme nakonec dojely. Promoklé od deště, promrzlé, a o chvíli později, ale dojely. A byl by si toho nikdo nevšiml, kdybych si nepřivolala výtah a v něm nestála naše třídní. Naštěstí to vzala s humorem, nic nevyzvídala.

Po tom jsem věděla, že Stáza bude super.

Tady bych skončila. Jsou to zhruba první dva měsíce. Stalo se toho víc, ale na tohle si vzpomínám nejlíp.
Tak tedy

Pár rad na talentovky

 Jako většinou, některé mé rady se můžou zdát vyloženě debilní. Tak ať, já jsem se dostala a to jsem se jimi řídila, takže asi fungují. Byla jsem, teda, třetí nad čarou (27/30), ale už jsem ve druháku, takže jak říkám. Nejspíš fungují.

Ideální je začít s přípravou pár let dopředu. Ne, že byste v devítce neměli šanci, ale když budete chodit pár let do ZUŠky, nejen, že naberete zkušenosti, ale navíc vám za to můžou dát bonusové body při přijímačkách. Nezoufejte, není-li ve vašem okolí žádná umělecká základka, jeden můj spolužák chodil na umělecký kurz s důchodci. 
A když už budete, můžete se naučit přijímat kritiku. Ať neskončíte takhle. Klidně si to vemte jako návod toho, co nedělat. Nejen ve škole, ale i jako funkční člen společnosti.
S tím jdou ruku v ruce kurzy. Jestli vámi vybraná škola nabízí kurzy na talentovky, jděte do toho. Před dvěma lety jsem několik týdnů brzo ráno, občas dokonce za tmy, dojížděla do Ostravy, ale stálo to za to. Když budete trávit hodně času v ateliérech, můžete si udělat kamarády a hlavně pak v den dé budete ve známém prostředí, což vás uklidní. 
Mně na kurzech poprvé došlo, že jsem nejspíš gay, což byl velmi důležitý osobní přínos.
Je-li na ZUŠku pozdě a na kurzy taky, neztrácejte naději. Tvrdou dřinou dosáhnete dobrých výsledků. Dřinou nemám na mysli neustálé kresbičky očí a zneužívání Steven Universe stylu, ale kreslení všeho, co uvidíte, od krabic po, dejme tomu, mušle a stromy. U nás na škole jsme měli tři zadání - portrét živého modelu, stylizaci podle origami a ilustrace dle naší fantazie na zadané téma.
Nic z toho nepodceňujte. Cokoliv, o čem se zmíní stránky vaší vysněné školy vám může být užitečné.
Dobrý nápad je taky přečíst si pár článků a knížek o historii a současnosti umění. U nás sice bylo v testu jen pár otázek na umění a ty byly primitivní, ale u vás tomu může být jinak. Zbytek byla matika, čeština a občanka. Matiku jsem se učila třeba i šest hodin v kuse, několik dnů za sebou a přitom tam nebyly nijak složité příklady. 
Když už jsme u testu, prosím, ujistěte se, že čekáte před správnou místností. To, že vás přede dveřmi stojí víc neznamená, že tam máte být. Zní to jako zbytečná rada, ale já a pár dalších lidí jsme takhle přišli pozdě na test. Tak jako tak jsem ho odevzdala mezi prvními, osobní flex, ale vy to štěstí mít nemusíte. Každá minuta je dobrá.
To máme profesionální tipy, teď ty osobní. 
Hlavně se moc nestresujte. Neříkám, že je stres na škodu, jeho zdravá úroveň vás může nakopnout, donutit vás na sobě pracovat. Já se na přijímačky těšila a byla jsem dost sebevědomá, zato po nich jsem chytala panické záchvaty, měla jsem pocit, že kdybych se trochu bála, více bych na sobě pracovala a udělala lepší práce.
Neříkejte si, že je to vaše jediná šance.
A když se nedostanete, nezoufejte. Máte ještě odvolání, další kola (především na keramice a jí podobných oborech) a hlavně, možná že nemáte dostatek talentu. Teda takhle, na talent moc nevěřím. Za vším je tvrdá práce. Ale i trocha předpokladů vám může pomoct. 
Občas vaše práce nejsou dobré a na umělecké byste se jenom trápili. Není to pro každého.

Abych nekončila tak negativně, máte rok na zlepšení. Pak to můžete zkusit znova a i když budete nejstarší ve třídě, třeba vám ten rok strávený něčím jiným pomůže víc, než několik let snění o umění.

Noví mutanti

 Poslouchejte, možná nemáte moc času. Na tento film jsme čekali neskutečně dlouho, přesto ho nehodlají dávat moc dlouho. Minimálně v místním kině. Může to být koronou nebo nevalným hodnocením, ale skutečně to stojí za to. 

Dobře, není to převratné. Ale zároveň to je něco, co tady zatím nebylo. Děti se schopnostmi, které pro jednou nezachraňují svět, ale sami sebe. Většinou vyděšenější, než by se slušilo. A to se mi právě líbilo.
Díky komiksům a filmům by se mohlo zdát, že schopnosti jsou přímou jízdenkou do X-menů, přičemž je většinou vidíme u někoho, kdo je už ovládá a je s nimi naprosto vyrovnaný. Mimo úvodní sekvence filmů, ale to je jen pro efekt. Tady kvůli tomu kluk nemůže být v blízkém kontaktu s holkou. Když hlavní hrdinka usne, dějí se divné věci na stupnici od prožití starého traumatu po smrt celé rodiny. Má to spoustu potenciálu. Škoda, že trochu nevyužitého. 
Rozhodně nejde o nejhorší X-menovku, tomu nevěřte, ani o takový průšvih. Je to lepší, než například Apocalypse, což je možná i tím, že v tomhle filmu Magneto netrpí. On tam vůbec není, ale to je vedlejší. Ani si toho nevšimnete, protože použité postavy jsou dost zajímavé.
Můj oblíbenec je rozmazlený syn drogového bosse, nebo něčeho v tom stylu, a což může má láska k tak trochu sviním. To vám o filmu moc neřekne, ale zato vypoví dost o mně.
Maisie Williams je v roli Rahne vyloženě sladká, je to skvělá herečka. Z dětských hvězd snad má nejoblíbenější, navíc doplňuje všechny kolegy z GoTka, kteří dostali roli pře ní.
Po dvou měsících od premiéry jsou tohle mé dva nejsilnější dojmy z postav. Těch je celkem šest, plus dráček, který se mi osobně víc líbil v komiksu. Na druhou stranu, rozhodně je zajímavý nápad udělat z něj napůl ponožko-maňáska, taková invence je u komiksovek vzácná.

Co musím pochválit, a to bez přehánění, je atmosféra. Ta dost připomíná Přelet nad kukaččím hnízdem, až jsem si musela dělat srandu z útěků  házení umyvadel. Je ponurá a téměř cítíte tu izolaci, navíc v okolí dost podobném jednomu Ostravskému kostelu. Je to ponuré a člověk cítí, že se něco pokazí, ale ne jako u hororu. Ano, jsou tam smajlíci, ale ti z toho horor neudělají, stejně tak vlk, o kterém neustále od hrdinky posloucháme.
Stejnou pověst o tom samém duchovi si díky němu vyslechneme dvakrát, na začátku a pak ve středu. Je to tak trochu trhlina ve scénáři, ale asi nevěděli, co mají ve stylu Professora X říkat během počátečních titulků. Na konci to ale vynahradí, i bez námi milovaného plešouna totiž dojde na esej ve stylu ,Ale ne, ve školním slohu mi chybí sto slov. Co si jen počnu?´
Nutno říci, posledních pár filmů to nefunguje.
Pozitivní je, že romance funguje skvěle, nikdo nám nevnucuje, že je woke (což cením víc než reprezentaci svého lidu) a hlavně, je to skvělý snímek k popkornu a filmovému večeru. Jen bych se nedívala tagy na IMDB, žádnou představu si z nich neuděláte.

Rozvrhová radost

 Název nemusí být originální, když není jedinečný dokonce ani článek. Leží mi tu už týden, takže je mírně neaktuální.
První dva týdny byly fajn, alespoň, když to porovnám se ségrou. První týden trpěla, sedí skoro ve předu a rozpoutala se jí válka o sedadlo v autobuse. Navíc je teď v karanténě, spolužačka, od které pila má covid.
U nás to byla větší nuda, ale zato umělecká.
Dnes jsem si, děvče šikovné, zablokovala kartu, ale taky se mi povedlo přečůrat McDonald, takže si přijdu rebelsky. 
O rebelantství mně vlastním napíšu článek, to bude sranda. Pro jednou je to pravda, u těhle historek se nesměju jen já. 



Když se dostanete na uměleckou školu, přesněji na vysoce výběrovou uměleckou školu, slyšíte pořád jen o tom, jak tam nic neděláte a celé dny kreslíte. Není to pravda. Ano, jasně že kreslíte, ale taky se učíte řemeslo a máte i teoretické předměty, jako matematiku a občanku, takže jste občas do školy až do čtvrt na šest. V prváku jsme měli jeden takhle dlouhý den, letos už jsou dva. Myslím, že vás na tu únavu nikdo nepřipraví a dokonce, i když někdo prospívá tak dobře jako já, tak občas cestou domů prostě brečí a proklíná svůj život.
Nebo to dělám jenom já, protože jsem kráva, co nechodí na obědy. 
Obědy jsou celkově ožehavé téma. Ani jedna budova nemá jídelnu, proto se chodí na vedlejší školu. Tam nás moc rádi nemají a vaří tam pěkně hnusně, takže většina lidí prostě hladoví, nebo je na studeném jídle z domova. Naštěstí máme nové automaty, takže si přinejhorším můžeme dát kávu a křupky.
Ale to jsem odbočila.
Ve dny, které jsou dlouhé, máme VPR (výtvarná příprava a realizace) nebo počítačovou grafiku. Normálních předmětů máme minimum. 
Středy a čtvrtky moc tvořivé nejsou. Ve škole jsme jen do 15:20 a 14:25, což je super. Co mě moc netěší jsou angličtiny tři dny po sobě.
Přestože mě jazyk baví, relativně mi jde a jednou bych v Británii ráda studovala, je AJ mírně stresová záležitost. Petr je svéráz, rád nám pouští debilní seriály ve stylu Malá Velká Británie a jakkoliv jsou jeho hodiny zábavné, nic moc se nenaučíme. Jediné, co díky nim vím je jak zní krocan, to zaprvé, a to, že mám debilní přízvuk. To zadruhé. Na druhou stranu, letos zatím pouštěl jenom Jízlivě tvůj a to je boží.
Na spoustu předmětů máme nové učitele, nebo jsou celkově nové. ZDF, základy digitální fotografie, mou mamku vyloženě nadchly. Mě ne. S technikou si moc nerozumím, na druhou stranu, to ani s řezákem a  přesto jsem prošla za jedna z VPR. Na můj milovaný dějepis jsme letos konečně dostali skutečného učitele. Je to frajer a bi holky jsou z něj na větvi. Heteračky moc ne, což je zvláštní. 
DVK (dějiny kultury) mě letos vyloženě stresují. Na většinu dějepisářů udělám dojem téměř jakmile vejdou do dveří, ale na něj ne. Možná to bude tím, že jsme z Říma přeskočili rovnou na vrcholný středověk. Že prý mu bývalý dějepisář řekl, že jsme už dobrali i Velkou Moravu. Té jsme se ani nedotkli. Skončili jsme pár let po Kristu. Přesto teď bereme křížové výpravy. Je mi líto těch, co si něco z toho období vytáhnou u maturity.
Můj druhý nejoblíbenější rozvrh je čeština. Mám tak trochu crush na učitelku, navíc mám podle ní nadání. Na jeden můj text o vesmírných komunistech odepsala, že je to nejlepší práce od někoho v mém věku, kterou kdy četla.
Dvakrát týdně máme ještě tělák, ale ten mám překvapivě ráda. Má nechuť na základce byla nejspíš způsobena učitelkami a několika lety běhání do Dubiny spojeného s vybíjenou. Stejného učitele máme i na občanku, kterou od letoška budeme mít až do maturity. 
Pátek je úplně snový. Němčina, ze které píšeme, ekologie, obě s Alenou a poté tři hodiny praktických VPR. Ano, vidíte správně. Máme jen pět hodin a navíc začínáme až v devět.
Miluji naši školu a tenhle super rozvrh. Letos v něm nic nechybí a já budu končit. Jsem unavená, mírně zmatená, takže hodně věcí nemusí dávat smysl.

Jak si udělat kamarády na střední

 Myslím, že většina lidí jsou introverti nebo společensky ,awkard´. Věřte tomu nebo ne, já jsem extrovert a jsem schopna se znemožnit při každé sociální interakci. Úplně každé, dnes se mi to dokonce povedlo v knihovně. Přesto jsem nebyla nervózní, že si nenajdu kamarády a zůstanu navždy sama, když jsem šla do prváku. Může za to přemíra sebevědomí? Je to možné.

Nebo jde taky o to, že první den školy se bojí úplně každý. Jedna má kamarádka se z toho poslední týden prázdnin málem složila, a to šla na školu s mou sestrou. Ty dvě jsou nerozlučné jako Michael Jackson a blbé vtipy o plastikách a pedofílii, a přesto nedokázala mluvit skoro o ničem jiném.
Jestli vám můžu radit, a taky že to mám v plánu, přidejte se k nějaké větší skupince. Může se to zdát jako blbý nápad, přece jen, jeden dobrý kamarád je lepší, než spousta špatných, ale věřte mi. Kdyby jste si s tím jedním dobrým kamarádem moc nesedli, je rozhodně lepší mít zálohu. Navíc, je fajn když se máte s kým bavit za každé situace. Já jsem ráda, že mám velkou partu a navrch ještě Stázu.
Jak se přidat k velké partě? Navzdory mé první radě, jestli vám je do pláče už jen z představy, že oslovíte chumel lidí, nedělejte to. Rozbrečet se před cizími lidmi vám kamarády udělá jen v případě, že vás začnou utěšovat. Jestli vám to nevadí, přidejte se nějak nenápadně k tématu. Nemusíte být nejhlučnější, šíleně intelektuální, nebo něco takového. Stačí, když se dáte do řeči nebo sami nahodíte téma. 
Je dost možné, že když budete smutně sedět, někdo si vás k sobě pozve, nebo vás osloví sám. V takovém případě buďte rádi a odpovídejte jako lidské bytosti a ne umělá inteligence. Takhle jsem poznala Stázu - bavila jsem se s někým jiným, ona vypadala jako deprimovaný emař, tak jí k nám jedna holka pozvala a začaly jsme se bavit. Už nevím, čím jsme začaly, ale skončily jsme u problémů s rodiči. Bylo to dost specifické, proto bych rodiče, zvlášť, když jde o skutečný problém a ne o blbiny, jako hlavní téma pro hovor nedoporučila. 
Zkuste filmy. Malý vtípek. Jsou-li okolnosti příznivé a vy víte, že vás druhá osoba nebude šikanovat, nadhoďte třeba vlastní nervozitu. 
K tomuhle můžu doporučit abyste si vzali tričko s něčím, co vás reprezentuje, třeba s oblíbeným seriálem. Konverzaci můžou rozproudit i placky na batohu, přičemž anime bych jako koníček rozhodně prezentovala jen na umělecké, nebo na IT. Alespoň zpočátku.
Dokonce i na umělecké jsou lidi, co nesnesou weaboos.
Jestli jiskra nepřeskočí hned první den, nebojte, čeká vás ještě adapťák. Jestli někam pojedete, budete mít nejspíš spolubydlícího. Buď pro něj budete divní, nebo se dáte do řeči. Prosím, nebuďte divní. Dodržujte hygienu. Snažte se nesmrdět, deodorant není moc drahý. Čistěte si zuby, což patři pod hygienu, a nezírejte na něj, když spí nebo když se převléká. 
Když nepojedete nikam, budete na adapťáku dělat sérii blbých aktivit, za které jste rozhodně platit nemuseli. Někdo by vám řekl že stěžováním si přátele nezískáte, já jsem proti. Společně můžete pomluvit většinu programu. Pak nějaké filmy. BUM, už nejste sami. Nebo navažte normální kontakt. Vždycky se máte o čem bavit. 
A když se ani poté s nikým nebavíte, nesmutněte. Každá třída má samotáře a když jich je víc, můžou být spolu. 
A třeba kamarády ani nechcete. To je vlastně nejlepší možnost.

Samozřejmě, přátele si můžete udělat i jinak. Tohle jsou jen nejjednodušší možnosti. 

Hollywood Dateless

 Občas se může zdát, že v televizi a filmech (hlavně komediích) určuje počet sexuálních partnerů vaši důležitost jakožto člena společnosti. Když jich máte málo, jste nula, nebo chudáček, o kterém se vtipkuje. Na Redditu by vám nejspíš doporučili zlepšit hygienu, ale vy víte, že v tom problém není.
Vypadáte normálně. Dokonce jste docela atraktivní. A možná i příjemní společníci. 
Ale Hollywood vás i tak využívá pro humorné situace. Jste Hollywood Dateless.

Je pravidlem, že v každém alespoň trochu komediálním seriálu má minimálně v jednou díle postava problém ,skórovat´ s ženou, méně často s mužem. Občas situace trvá delší dobu, vtipy padají, a nerandění a jistá sociální neobratnost se s postavou spojí už navždy, až je to jedna z prvních věcí, která vás při vzpomínce na ni napadne.

Mimochodem, průměrný Američan má čtyři až sedm sexuálních partnerů. Joey Tribbiani jich měl minimálně 17 - Ted Mosby, zatímco to vyprávěl dětem, randil se 31 a spal s 20. Přátelé pokrývají deset let, HIMYM patnáct. 
Joeyho životní náplň je svádění, zatímco Ted se snaží najít si ženu pro život. A že se snaží urputně.
Statistiky nám dávají nahlédnout na to, že průměr nejspíš není akceptovatelný. Pokud postava není delší dobu v milostném vztahu, je zcela jedno, že má zcela normální sexuální život. Leonard Hofstadter spal se sedmi, většinou atraktivními ženami. Pak si vzal Penny. Přesto je brán jako nula a často si na to sám stěžuje.
Musíte uznat, že to nedává příliš smysl
. 
Když se mluví o Hollywood Dateless, často se opomíjí i kvality předchozích partnerů. Až bude někdo z mých přátel chodit Jennifer Aniston, bude mi jedno, že jinak moc lidí neměl. Což je mi vlastně jedno ta jako tak, myslím, že ve skutečnosti to je všem jedno.

A, co je hlavní, abyste mohli být Hollywoodsky neranditelní, musíte mít sami něco do sebe. Jinak jste prostě jen neranditelní. 
Kdo se může tímto tropem? 
Hlavně dobře vypadající štíhlí běloši, zdá se.
Dobře, lépe řečeno, každý. Záleží na kvalitě vašich kamarádů. Oni si z vás budou dělat srandu, tím pádem vás nemůže nic ochránit. 
Rozebírat důvody tohoto klišé by nemělo opodstatnění. Existuje jeden, který vám téměř okamžitě musí dojít při pohledu na seznam postav, které jím trpí. Má to být vtipný prvek, objevující se ve spoustě komedií  a sitcomů.

Čestné zmínky
Alan Harper - Po třech rozvodech a spoustě krachů je možná nula zaslouženě, nezapomeňte však, že dva rozvody byly s krásnými ženami a třetí s milionářem. Je jasné, že když se snaží, je schopen někoho si najít. Vedle Charlieho, na druhou stanu, vypadá jako věčný panic úplně každý.
Dorothy Zbornak - Ano, i důchodci tohle dělají. Přestože Dorothy během Golden Girls randí skutečně dost, díky chování některých postav byste si mysleli, že je osamělá stará pana s šitíčkem a dečkou. Přesto ve výsledku jako jediná neskončí sama.
Chandler Bing - Chandler, jeden z mých vzorů, vtipný, hezký a mírně společensky neotesaný. Spolu s Rossem však mají doslova odpuzovat ženy, Joeyho slovy. I tak je schopen udělat dojem na krásnou vojačku, Joeyho přítelkyni a i po svatbě se na něj vrhá jeho mladá kolegyně, do které se později zamiluje Hellboy. 
A Ross chodil s největšími kočkami v seriálu. 
Meg Griffin - Věčně vysmívaná pro svou ošklivost, nemilovaná otcem a pravděpodobně ji v příštím díle bude někdo týrat nebo šikanovat. Což nás vrací k té nemilovanosti otcem. Mohlo by se zdát, že je skutečně neranditelná, nejen v mezích televize. Přesto snad nikdy nechodila s nikým podprůměrným. Dokonce se před ní lesba během minuty svlékla, když myslela, že se jí Meg chystá vyznat. Tvůrci by se měli rozhodnout - nemůže být zároveň přitažlivá i nejošklivější v celém městě.
Caroline Channing - Sexy blondýna, kterou potkalo neštěstí, takže by nejspíš dala šanci každému. Kde nastala chyba? Kdo ví. Několik sérií je terčem vtipů, dokonce i sama sobě, o tom, že si nemůže nikoho najít. Dokonce je celý jeden díl o tom, že si uvědomí, že není taková partie, jak si myslela. 
Občas jsem přemýšlela nad tím, jestli ten scénář nebyl pro ošklivější herečku. Možná jde o její povahu, ale tu sakra nezjistíte ještě před balením. 
A samozřejmě, pak je tady Teorie velkého třesku. Důkaz, že každý může vypadat špatně s brýlemi a špatným svetrem. Ale o tom jsme se už bavili.

Omlouvám se za slovo neranditelná, dateless je těžké přeložit.